Démon 😈👻

6. Kapitola

Všichni tři vyděšeně zakřičeli a přihnali se k oknu. „Musíme rychle pryč!" Vyhrkla Jessica, když v tom se s ránou rozevřely dveře dokořán a v nich stanula temná osoba zahalena od hlavy k patě v černém hábitu... „Zabuju tě!" Zachraptěl ten démon a pomalu se k nim začal přibližovat. Jess ucítila, jak se náhle v pokoji ochladilo... „Co to je?!" Vyhrkla Alice. Jessica udělala to, co předtím ve svém pokoji: popadla deku ležící u jejích nohou, namotala si ji rychle na ruku a rozbila sklo okna.

Alice se toho lekla a uskočila od Jessici dál. Opřel se do nich poryv silného větru, který se venku z ničeho nic rozfoukal. „Pojďte, rychle!" Pobízela je Jessica. Lezla rychle oknem ven, jenže v tom okno zvenku přikryla prkna a znemožnila jim únik! Opět se ozval hlasitý hrom. Otočili se všichni tři jako jeden muž k útěku, ale teď stál démon těsně před nimi!

Uskočili na stranu a vrhli se ke dveřím. Všichni se dostali na chodbu a vzápětí se za nimi dveře hlasitě zabouchly. „Pryč." Hlesla Jessica vyděšeně a vedla Alici s Garrettem chodbou ke schodišti. Ze zdí začala vytékat krev a na stropě se opět tvořily krvavé nápisy: „ZABUJU TĚ!" a „KIKR!" Všechna okna byla zakryta prkny! Rychle seběhli po schodech dolů. Garrett vyzkoušel hlavní dveře, ale nešli otevřít. „Proti démonům ve filmech používají vždycky sůl a ... železo ne?" Pronesla Alice roztřeseným hlasem. „Na tohohle to nepůsobí." Řekla Jessica. „Co je to potom za démona?!" Vyhrkla Alice. Světla v hale se rozblikala. „Mám nápad!" Vyhrkl Garrett. „Prostě se ven prosekáme!" Dodal. „Ale sekera je ve sklepě!" Zděsila se Alice. „Jdu pro ni, vy tu zůstaňte... Pokud to bude možné..." Dodala Jessica bez váhání a vrhla se rychle ke dveřím, které vedly do sklepa.

Jessica popadla baterku, která stála trvale za dveřmi. Rozsvítila ve sklepě a sestoupila po schodech dolů. Ve sklepě vládlo chladnější ovzduší... Rozhlížela se kolem sebe. Všímala si různých beden s harampádím naskládaných u zdi, starých kol a zahradního nářadí... Sekera! Našla ji! Jessica se rozeběhla pro sekeru, kterou spatřila viset na zdi. Vtom o něco zakopla a svalila se tvrdě na zem. Při pádu se praštila do krvácející modřiny a paží jí projela palčivá a nesnesitelná bolest. Na chvíli se jí zatmělo před očima.

Světlo ve sklepě začalo poblikávat a Jessica se pokusila i přes bolest v paži vstát. Popadla sekeru a pro jistotu rozsvítila baterku. Pospíchala zpět ke schodišti a přitom si svírala levou paži. Vyběhla schody po dvou, a když už byla u dveří, sklep se ponořil do tmy doprovázený prasknutím žárovky... Jess rozrazila dveře a hnala se k Alici a Garrettovi se sekerou v rukou.

Garrett přispěchal Jessice naproti a vzal si od ní sekeru. Poté se vrátil zpět ke dveřím a začal do nich vší silou sekat. „Honem!" Popoháněla ho Alice a vystrašeně se rozhlížela kolem sebe. Jessica stále svírala v ruce rozsvícenou baterku ze sklepa. Garrett už byl skoro hotový, když v tom s prasknutím opět zhaslo světlo. Jediným zdrojem světla tu byla Jessicina baterka. „Hotovo!" Zvolal Garrett. Odhodil sekeru stranou a prošel vysekanou dírou ve dveřích ven do bouřky. Následovala ho Alice, a pak Jessica.

Jakmile stáli všichni tři venku v průtrži mračen, vzhlédli zpět k domu. Všechna okna byla zatlučena prkny a v bílých domovních dveřích byla velká díra, kterou tam Garrett prosekal sekerou. A v té díře číhala černo černá tma... „Už to na nás nemůže, že ne..." Prolomila ticho Alice. „Snad ne... Když jsem utekla z domu, tak už pak po mě nešel..." Hlesla Jessica. „Promiň, že jsem ti nevěřila." Omlouvala se vyděšeně Alice a nespouštěla přitom dům s očí, stejně jako Jessica s Garrettem.

„To je dobrý, já bych taky nevěřila..." Řekla jen Jessica. V černé díře ve dveřích se objevil pár tmavě modře svítících očí. A pak to zase zmizelo. Po chvíli se začala bouře uklidňovat a už jen trochu pršelo. „Je... pryč?" Zeptal se Garrett nejistě. „To nevím... Ale dokud nebude ráno, tak bych do toho domu raději už znovu nechodila." Řekla Jessica.

„Kam ale teda teď půjdeme?" Nevěděla Alice. „K vám domů, nebo ke Garrettovi domů taky nemůžeme. Určitě by nás tam ten démon zase našel!" Dodala. Jessica se zamyslela. „Když jsem takhle utekla démonovi asi před včerejškem, tak jsem prostě jen bloumala Hide parkem. Bála jsem se zajít do jakéhokoliv domu..." Přemýšlela nahlas. Všichni tři po chvilce šli pryč od domu Williamsových. Měli z něho špatný pocit.

„Jak teď dáme do pořádku tu hroznou spoušť?! Naši už nám víckrát přespávání na víkend nedovolí!" Bědovala Alice. „Ten démon to dá do pořádku sám. Bude se ti zdát, že jsi jen blouznila, ale to, co jsme teď zažili, bylo skutečné, Alice." Snažila se ji trochu Jessica uklidnit. „Mě spíš trápí jen to, že jsem toho démona přivedla k vám... A teď bude pronásledovat i vás dva." Hlesla Jessica. Celá se třásla tím šokem a chladem, který venku vládl...

Garrett ji objal, aby se zahřála a uklidnila. „Neboj se, Jessico. Teď už na něj nejsi sama. Společně toho démona přemůžeme." Pronesl povzbudivě a odhodlaně Garrett. „Ano! Pokusíme se o něm něco zjistit. Určitě o tomhle démonovi na internetu vyšťouráme nějakou legendu nebo něco!" Přidala se Alice. „Kikr." Hlesla náhle Jessica. „Cože?" Zeptal se zmateně Garrett. Jessica se oboum svým přátelům zahleděla střídavě do očí. „Jmenuje se Kikr." Vysvětlila. „Sám nám to přece řekl! Ty nápisy všude na stěnách a stropech! Kikr! Co jiného by to bylo! Je to jeho jméno!" Začínala se Jessica radovat. „Výborně! To nám usnadní hledání." Souhlasila s ní Alice.

Všichni tři pak šli do Hide parku a tam zůstali až do rána. Kolem sedmé hodiny ráno se vrátili zpět k domu Williamsových. Okna už nebyla zatlučena prkny a bílé dveře byly jako nové! Jessica neváhala vzít za kliku a vyzkoušet, jestli je odemčeno. A bylo. Opatrně a pomalu vešla dovnitř do domu. Nikde nikdo... Nikde nic... Šla po schodech nahoru a Alice s Garrettem jí byli v patách.

Alice pak otevřela dveře svého pokoje a nakoukla dovnitř. „Co to zase je?" Hlesla. „Co se děje?" Vyhrkla Jessica a vešla do pokoje za Alicí. Všem třem se naskytl pohled na zeď, kde byl zaschlou krví napsán vzkaz: „zabiju VÁS!"