Démon 😈👻

2. Kapitola

Celou noc Jessica tvrdě spala až do rána. V osm ona, máma i táta si dali v kuchyni snídani. „Jessico, musím tě pochválit za to vysvědčení." Začal táta. Jess se mu překvapeně zahleděla do tmavě hnědých očí. „Ale vždyť tam mám tři trojky. A jen dvě jedničky!" Povzdechla si. „Ty trojky jsou ale s předmětů, ze kterých nebudeš maturovat. A to je důležité, Jessico. Věř mi, že čtvrťák zvládneš." Snažil se ji táta povzbudit. Byl to muž s krátkými černými vlasy a tmavýma očima. Dnes ráno si oblékl tmavé tepláky a tmavě modrou košili. Jess se jen s dalším povzdechem pustila do své snídaně. Maturita... Co když to ale nezvládne? Ne, ne! Teď na to myslet nebude!

Jessica se nasnídala a šla zpět do svého pokoje. Ve skříni si našla černé kalhoty, botasky a maskáčové triko.

Dnes ji a Alici Garrett pozval do muzea jeho táty. Prý tam na dva týdny budou vystavené drahé kameny a polodrahokamy. Už se moc těšila...

Do půl deváté si Jessica četla. Pak si sbalila do látkové, zelené kabelky mobil značky HUAWEI, peněženku s modrými růžemi a lebkami, deník a propisku. Pak konečně vyrazila ven. Dnes vládlo venku teplo, ale po obloze se honily bílé a našedlé mraky... „Pozdravuj Fletcherovi a Alici!" Zavolala na Jessicu ještě máma s okna a Jess už jí jen z dálky zamávala na znamení, že slyšela a pozdrav vyřídí.

Šla dál ulicí k domu číslo 111B. Ona, Alice i Garrett bydleli v Baker Street. A v čísle 111B bydlela Alice.

Proti Jessice ulicí prošel jen jeden pán s dlouhosrstou kólií. Byl to pan Blacke z domu číslo 113B. Jinak už dál cestou nikoho nepotkala... Jessicu náhle přepadl takový divný pocit... Pocit, že ji někdo sleduje. Každých pár metrů se ohlížela za sebe. Stále zrychlovala, až nakonec přešla do pomalého běhu... A pak najednou do něčeho vrazila. „Omlouvám se!" Vyhrkla Jessica při pohledu na blondýnu s vlasy na mikádo a v růžových, květovaných šatech. Paní v růžovém doprovázela mladá holka, které mohlo být tak 15 let. Také měla zlaté vlasy a modré oči, jako ta paní, se kterou se teď Jessica nechtěně srazila. Na sobě měla světle růžovou sukni a tílko a tenisky s tmavě růžovými tkaničkami. Určitě je to dcera té paní... „Moc se omlouvám..." Hlesla znovu Jessica. „Nic se nestalo." Řekla jen ta paní a pokračovala se svou dcerou dál. „Takže... kde jsem to skončila? Už vím... tvá sestra nakonec odmaturovala, Emilly." Informovala ta paní svou dceru. Při vzpomínce na maturitu se Jessice na pár chvil sevřel žaludek.

Otočila se a šla dál. Jedna pouliční lampa se z ničeho nic rozblikala, a pak s prasknutím zhasla. Jessicu to vylekalo a raději přidala do kroku.

Jessica zazvonila na adrese Baker Street 111B a po chvilce jí otevřela usměvavá bruneta v červeném triku, kraťasech a teniskách. Na zádech si nesla černý vak s bílým nápisem HOPE.

„Čau, Jess! Tak jdeme?" Usmála se Alice na kamarádku. Chvíli šli ulicí jen tak mlčky. „Alice?" Oslovila ji Jessica nejistě cestou k domu číslo 122B, kde bydleli Fletcherovi. „Co se děje? Jsi nějaká... pobledlá!" Strachovala se Alice. „No já... dělám si celkem starosti s tím, jak zvládnu čtvrťák a... maturitu." Svěřila se Jessica. „Jess." Oslovila ji Alice klidně a přátelsky. „Neboj se. Společně to zvládneme, Jessico." Dodala a Jess se na Alici vděčně pousmála.

Odmalička byla Jessica šílený nervák a Alice s Garrettem tu byli vždy pro ni...

Zanedlouho Jessica s Alicí zvonili u domu číslo 122B. Otevřel jim pan Fletcher. „Dobré ráno, pane Fletchere. Mám vás od našich pozdravovat." Pronesla Jessica. „Jessico! Alice! Dobře, že už jdete!" Přišel za nimi Garrett. Na sobě měl černou košili, rifle a tenisky. „Tak já už půjdu. Ať se vám nová výstava polodrahokamů líbí, holky." Usmál se na ně pan Fletcher a odešel. „Něco pro vás mám." Začal Garrett. Jessice daroval náramek z růženínu a Alici zase náramek z bílého achátu. „Děkuju, Garrette." Usmála se na něj Jess. „To jsi nemusel." Hlesla Alice. „Ale je nádherný." Dodala nakonec.

„Tak pojďte." Vyzval je Garrett. Dovedl holky do místnosti, kde začínala prohlídka. Celé spodní patro bylo muzeum. A v dalších dvou patrech Fletcherovi bydleli.

Po zbytek dopoledne si všichni tři procházeli muzeum a obdivovali drahé kameny. Jejich krásu, barevnost a jedinečnost... Garrett holkám řekl, že jsou první návštěvníci této nové výstavy. Každé dva nebo tři týdny pan Fletcher výstavu v muzeu mění. Občas výstava trvá celý měsíc.

„Jo a Garrette?" Oslovila ho Alice. „Blahopřeji ti k maturitě! Ty se máš, že už to máš za sebou!" Dodala. „Díky. Rád vám dvěma s čímkoli a kdykoli pomůžu." Nabídl se. Jessica si jen tiše povzdechla. Nebylo jednoduché na to přestat myslet. Příštího školního roku se opravdu bála. Přece jen je maturita další velký krok v jejím životě a ona to nesmí pokazit! Od zítra se začne připravovat. Dnešek si užije s Alicí a Garrettem...