Lazuritový déšť
Pokud nastražím uši, zvuk se stane ozvěnou.
Vzpomínka na začátek léta, na sezónu hortenzií.
Snažila jsi se jít pryč bez deštníku.
Tvá vzdalující se postava zanechala lazuritově zbarvenou vůni. Volal jsem na tebe.
Sbohem přichází jako bouřka.
To slabé teplo co zůstalo je po tobě,
Řekla jsi, že je to kvůli nám a mávla ruku.
Déšť emocí stéká po mé tváři.
Když jsem se snažil skrýt své vlhké oči,
Zvuk tvého srdce se třásl v tichu.
Co jsme měl říct, co jsem se ti měl pokusit říct?
Nemohl jsem si toho všimnout, takže..
Déšť, který padal ze zatažené oblohy.
Jsou tyto kapky pro zakrytí mých uslzených očí?
Držící deštník, zakryl jsem si rukou oči a odhodil jej.
Podíval jsem se na čirou oblohu.
Tlukot srdce, který se rozléhal už tu není.
Držel jsem prsty nad hlavou
Nemohu dosáhnout toho drahocenného třepotavého hlasu.
Nemůžeme se vrátit k tomu, jací jsme tenkrát byli.
Déšť..
Déšť..
