Nebeský deštník
Ranní slunce jedenáctého měsíce stoupá, i když je ještě na tvé straně noc.
Prosím, nech nás se modlit bez nachlazení.
Je zima, fouká vítr.
Znám ten pocit svým srdcem.
Byl popsán na obloze bílé noci.
Mé myšlenky se pomalu houpaly.
V případě, že mohou dosáhnout.
Neschopen slov, hledali jsme se na stejné obloze.
V brilantní zasněžené krajině, tím více ti chci říct rostoucí pocity.
Letěl jsem držící v nadcházejícím létě, které jsi mi dala.
Myšlenky prořízly vítr.
Znám ten pocit svým srdcem.
Čekal jsem v ulici bílé noci,
Tvoje myšlenky jsou přímé.
Po druhé bez odvrácení našich očích.
Najednou jsme se hledali na obloze usmívající se.
Nás dva zabalil závoj.
Znali jsme pocit chladu blížící se k naším srdcím.
Byl popsán na obloze bílé noci.
Tvoje myšlenky byli v záři.
Propletené prsty nebudou odděleny.
Najednou jsme se hledali na obloze usmívající se.
