ČÍSLO ŠEST.
Je v pořádku jít pomalu.
Je v pořádku být trochu neohrabaný
Právě teď chci zpívat s tebou.
Je to malá píseň pro tebe.
Vždy jsem si to po naší hádce uvědomil.
Jak je obloha oslňující.
Viděl jsem své sny beze strachu, bez ohledu jaký bude zítřek.
A stejně tak oni.
Již není kam utéct, chtěl jsem to pochopit, ale nemůžu.
Pokryt ranami jsem sám hledal modrého ptáčka.
Bylo rozhodnuto, není potřeba finále.
Takže koleje se změnily na žebřík.
Myslím, že se budu schopen usmívat ještě víc než teď.
Takže jsem si přál, kdyby to byly ty oči.
I když je to neohrabané začít běžet, jsem schopen jít.
Věřím v sebe, v mé přátele a tebe.
Jednou jsem si uvědomil, že ty dny které jsem žil byly k užitku.
Jednou, dokud to něco nepochopím.
Viděl jsem své sny beze strachu, bez ohledu jaký bude zítřek.
A stejně tak oni.
Již není kam utéct, chtěl jsem to pochopit, ale nemůžu.
Přivedu nás k Venuši, kterou jsi hledala, natáhni ruku.
Pokud se probudím ze sna, jak budu mluvit?
Takže svět je náš.
Pokud bych zlomil zámek a otevřel klec.
Slova budou odhalena až do svítání.
I když je to neohrabané začít běžet, jsem schopen jít.
Věřím v sebe, v mé přátele a tebe.
Dokonce i když květina, která rozkvetla uvadla.
Dokonce i když mlčenlivý papoušek, který nevydal ani hlásku.
Jistě se někde usmívají.
Z toho důvodu je v pořádku nedělat nemožné.
Čekám tady na tebe pomalu, ale jistě.
Bylo rozhodnuto, není potřeba finále.
Takže koleje se změnily na žebřík.
Myslím, že se budu schopen usmívat ještě víc než teď.
Takže jsem si přál, kdyby to byly ty oči.
I když je to neohrabané začít běžet, jsem schopen jít.
Věřím v sebe, v mé přátele a tebe.
Společně, dokud se nebudu schopen společně s tebou, číslem šest usmívat, tu budu zpívat.
