O. (Otázka)
Já sám nevím.
Jsem otrávený, budeš mnou otrávená.
Slyšíš můj hlas?
Volám tě jako plačící dítě.
Na konci dlouhého povzdechu, otázka která zůstala stále nezmizí.
To co vidím mě rozesměje, to co vidím mě rozpláče? Dávno jsem už zapomněl.
Zpráva, která kolem pluje a slova která mi byla dána. Nechci je.
Já sám nevím.
Jsem otrávený, budeš mnou otrávená.
Slyšíš můj hlas?
Pojď, slyš.
V dlouhém sladkém řetězci, teď jsme vázáni DNA.
Všechno, co tyto oči zachytily není omyl. Nevyhnutelně, nemohu to říct.
V co mám věřit? Co miluji? Je to bezvýznamné.
Jsem zde, dýchám a žiji, je to špatně?
Teď, zvuk genetiky.
Já sám nevím.
Jsem otrávený, budeš mnou otrávená.
Slyšíš můj hlas?
No tak slyš.
V dlouhém sladkém řetězci, teď jsme vázáni DNA.
