Stroj času
Šel jsem cestou plnou štěrku.
Dokonce i se zavřenýma očima jsem mohl jemně cítit tvoji přítomnost.
Jednou v těchto dnech jsem přemýšlel nad slzami smíchu, které zmizí do šera.
Hledající místo, kam by mohly téct.
Bez chůze, slova a myšlenky, které jsem nechal za sebou proudit do větru.
Zároveň mění svou formu.
Chci být s tebou na vždy, i když to bolí.
Tak jsem obrátil přesýpací hodiny vzhůru nohama.
Kdyby jsi mohl, chtěl by jsi vrátit čas zpátky?
Kdybych mohl, tak bych se vrátil do doby, kdy jsem byl s tebou.
Odpolední déšť naštěstí skrývá moji plachost.
Vždy tě tak trapně obejmu...
Po tvém boku... nezdá se, že by teplo tvého těla mizelo.
V ten den jsem tě z nějakého důvodu nemohl obejmout.
Tvoje bolest, tvoje myšlenky, všechno to..
Chci být s tebou na vždy, i když to bolí.
Tak jsem obrátil přesýpací hodiny vzhůru nohama.
Kdyby jsi mohl, chtěl by jsi vrátit čas zpátky?
Kdybych mohl, chtěl bych tě pochopit.
S tímto přáním jsem se modlil za místo, kde bych mohl být.
Věci které jsem ztratil už nemohou být nahrazeny.
