Dominik
Já a Jakub jsme odešli na stage, začaly jsme hrát písničku Holly Molly.
Celou dobu jsem se zaujatým výrazem koukal na moji hvězdičku která seděla na baru. Pozorovala každý můj pohyb a já zase ten její. Mám opravdu štěstí, i přesto, že jsem zmrd, beru drogy a alkohol nepiju zrovna v malém množství,mě potkalo neskutečné štěstí. Nikdy jsem nikoho jako ona nepotkal, ty její dokonale oči, vlasy, neodolatelný výraz a ten úsměv pro který by člověk zabíjel jen aby ho mohl ještě jednou spatřit...vlastně ani nejde popsat slovy jak moc je pro mě důležitá a co všechno pro mě znamená , za tak krátkou dobu mi stihla přirůst k srdci, a to se ani nesnažila, prostě jen přišla na náš koncert... A já už od prvního pohledu věděl..že po boku této Princezny chci strávit každou volnou vteřinu svého života..
Zahrály jsme ještě další dvě písničky a poté si šli znovu na chvíli odpočinout.
Sedl jsem si vedle Natálie a věnoval ji cudný polibek na tvář. Sladce se pousmála a nic neříkala. Byla trošičku zamlklá..ale teď to řešit nebudu..zeptám se jí až na hotelu...
Když jsem se rozhlédl okolo sebe, náctileté fanynky se na moji druhou polovičku opět nedívaly zrovna přívětivě. Nevím o co jim jde.. já už si prostě vybral.
Rozhodl jsem se nechat to být, a svůj pohled jsem odvrátil na Hasana. Který byl oběma lokty opřený o bar a koukal do blba. Zdá se mi to, nebo byl v této poloze už když jsme odcházely na stage. Hm..divný..co mu sakra je? Musím říct Jakubovi ať se ho zeptá..
Já už mám na starost svoji Princeznu.
Pevně jsem ji chytl za ruku a věnoval jí jeden ze svých úsměvů. Okamžitě mi ho oplatila a natáhla se pro pusu. Nezaváhal jsem ani vteřinu a přidal se svými rty na ty její...je to jako droga..
Po koncertu..
"Kde má být ten hotel?" Optal se Decky Jakuba.
"Kurva..já to neměl na starosti." Zvedl Jakubko ruce v obranném gestu a já se plácnul přes čelo.
"Do prdele Jakube..." Povzdechl si Decky a šel do svého auta. Chvíli tam něco hledal ale vzápětí k nám zas přiběhl.
"Co s tím chceš jako kurva dělat?" Optal se Jakub Deckyho který držel v ruce mapu, jako vážně ty vole?
"To je debil." Začal jsem se nekontrolovatelně smát. Decky na mě vrhl vražedný pohled, já se narovnal a dělal jakože nic.
"Mám to!" Zvedl ruku Jakub který něco hledal na telefonu.
"Je to odsud 8 kilometrů." Mrkl na nás, Natálka si ode mne přebrala klíče od auta a mlčky si šla sednout na místo řidiče, sice pila ale jen jednoho panáka, a ten už musela vystřízlivět.
Opět jsme všichni naskákali do aut a Jakub podal Natce navigaci. Ta si ji dala do stojánku a nastartovala. Decky jel hned za námi, cca. Do tří minut jsme byly na místě vzaly jsme si své věci z kufru a chystaly se vejít do hotelu, já však ale potřeboval Jakubovi něco sdělit.
"Hej Kubo." Řekl jsem a koukal se na vzdalující se siluety Hasana a Deckyho kteří se na nás vybodli a šli do hotelu bez nás.
"Jo?" Odpověděl a čekal na to co že mě vypadne. Natálka jen nakrčila obočí.
"Hasan se mi zdá nějakej divnej, nechceš z něj dostat co se stalo?" Optal jsem se.
"Jasná věc brácho, mějte se hrdličky, hezký sny, čus." Zvedl dva prsty a odešel též, u auta už jsem zůstal jen já a Natálie.
"Taky jsem si toho všimla." Řekla a potahovala z červeného Mallbora.
"Čeho?"
"Toho že se Hasan choval divně." Pokrčila rameny a vyndala z auta svoji tašku kterou jsem ji okamžitě vzal.
"A ty jsi byla smutná proč?" Zeptal jsem se s obavami v očích.
"No kvůli němu, snažila jsem se to z něj dostat ale nic mi neřekl. Posmutněla.
"Tím se netrap lásko, pojď." Dal jsem svoji ruku okolo jejich ramen a společně jsme se vydali do hotelu, ještě před tím jsme típly cigarety a vstoupily. U recepce jsme si vzaly klíče a vydali se na pokoj s číslem 64.
Moc moc moc moc! se vám omlouvám, že až po takové době vyšla část ❤️ teď o prázdninách se budu snažit víc !!❤️
Ani nevím jak vám poděkovat za 2.02K reads ❤️🌸 jste neuskuteční miluju Vás! ❤️ Děkuju moc ❤️
