Natálie
Jen co jsme došly domů jsme oba spadly do postele a usnuly. Vlastně ani nevím v kolik jsme dorazily, hlavní pro mě bylo že jsem byla z Nikem. Nic důležitějšího pro mě v těchto chvílých nebylo, před tím než jsem Nika poznala tak jsem neměla pro koho žít, nikoho z rodiny nemám, ani kamarády, ale teď? Teď mám pocit že na tom světě k něčemu jsem, aspoň prozatím.
S těmito myšlenkami jsem usnula..
Ráno
Probudilo mě sluneční světlo v mém pokoji. Jen jsem zamračeně odlepila svá oční víčka od sebe a začala se rozhlížet okolo sebe. Nik tu nikde nebyl, ani jeho věci, nic.. bylo to zvláštní, ta energie co tu byla když tu byl i on, tu najednou nebyla, v bytě bylo naprosté ticho, nevěděla jsem co se děje.
Zvedla jsem se z postele i přes velkou bolest hlavy a zamířila do kuchyně. Taktéž nic. Ani stopa po Nikově existenci. Kde je sakra?...pomyslela jsem si a vrátila se do ložnice pro telefon, žádná sms, žádný vzkaz nic..
Takže je to nakonec tak jak jsem čekala? Opravdu byl Nik takový jako jsem si myslela i když mi řekl že takový není? Já jsem tak blbá!? Jak jsem mu mohla naletět! Přesně něco takového jsem čekala...
Jako tělo bez duše jsem se došoupala do kuchyně a postavila si vodu na kafe.
Jen jsem bezmocně koukala před sebe a absolutně nevěděla co mám dělat..nemohla jsem brečet, křičet..prostě nic..jako by ve mě vše vyschlo. Jakoby už můj život neměl smysl..Nik byl prozatím jediný kdo mě po dlouhé době učinil šťastnou, byl ten který mě držel na nohou, a já se s ním cítila skvěle.
Ale v hloubi duše jsem věděla že je to zmrd který se na mě vysere hned po pár hodinách, dělal jak mě hrozně moc miluje a jen co se probudím o chvíly později než on tak už tu není. I jeho auto bylo pryč, což znamenalo jediné, konec..konec téhle falešné "love story".
Dobré konce šťastných lásek jsou v amerických filmech, tohle je ale krutá realita.
Kdyby aspoň nechal nějaký vzkaz nebo se ze slušnosti ozval nebo rozloučil. Ale nic..vůbec nic.
Jen co se mi voda dovařila jsem si kafe zalila a posadila se do kuchyně k oknu s notebookem, telefonem a kávou.
Bylo na čase se postavit na vlastní nohy, před pár měsíci jsem dodělala školu účetnictví, v čemž chci také pokračovat, bude to ale složitější jelikož nemám maturitu, zase takovej šprťák nejsem. Ale chci jen nějakou práci v kanclu, klidně ať mám každý den plný stůl papírů, jen ať je za to dobře zaplaceno.
Později večer..
Celý den jsem jen proseděla u notebooku a hledala nějaké zaměstnání. Když jsem konečně našla kancelář nějakého dědu tady v Pardubicích a splňovalo to vše co jsem požadovala, neváhala jsem a opsala si číslo.
Naklikala jsem ho do telefonu a začala vyzvánět. Po chvíly to zvedl nějaký chlap.
"Dobrý den, u telefonu Robert Doležal, jak vám mohu pomoci?" Ozvalo se z telefonu.
"Dobrý den, tady Natálie Soukupová, četla jsem Váš inzerát na stránkách vaší firmy, a chtěla bych se zeptat zda je to místo ještě volné." Řekla jsem najednou a otočila se na patě, byla jsem nervózní. Dělat jsem to ale rozhodně neměla. Přímo přede mnou stál Dominik s rukama v kapsách a uculoval se. V tu chvíly jsem přestala vnímat vše co mi ten cápek do telefonu říkal.
"Promiňte, mohu se vám ozvat později?" Vyhrkla jsem rychle.
"Ehm jasně" odpověděl protože nevěděl co se děje.
"Děkuji, omluvte mě, naslyšenou" típla jsem hovor a otočila se na Dominika. Pořád se usmíval. To si jako myslí že je vše v pohodě? Že si jen tak odejde..beze vzkazu mě tu nechá a po celým dnu se zase vrátí? Tohle chlapec posral...
"Co tu kurva ještě chceš!?" Vyjekla jsem a rozhodila rukama. Nikovi okamžitě zmizel úsměv z tváře a změnil se v nechápavý pohled.
"Co?.." zašeptal tiše a provinile se na mě podíval.
"Co? Ty se ještě ptáš?! Po tom všem se opovážíš sem přijít?! Nejsem žádnej tvůj záchytnej bod a ani nejsem hotelová služba kurva! Dominiku už si k sakru rozmysli co vůbec chceš a co ode mě čekáš! Protože já tě s klidem můžu ujistit že mi dva už se nepotkáme!" Řvala jsem z plných plic. Měla jsem na něj vztek, nedokázala jsem se ovládat, miluju ho a tohle mě opravdu zasáhlo. Jako by mi vrazil kudlu do zad a poté odešel a navždycky. Bylo mi z něj na zvracení..
"Natálie..co se stalo?.." přešel ke mě a já okamžitě začala couvat. Hnusil se mi, a to hodně, ani si nedokázal představit jak moc mě to bolí.
"Jak co se stalo?! Ráno se vypaříš a nenecháš tu nic, ani tu posranou esemesku nejsi schopnej napsat! A to ani nemluvím o tom že jsi vzal klíče od mého bytu a bez povolení se sem vrátíš! Co se s tebou stalo do hajzlu?! Kde je ten Dominik kterej tu byl včera? Asi si můžu odpovědět sama že? Ten Dominik co tu byl včera tu vlastně vůbec nebyl! Byla to jen přetvářka pro to aby jsi mě mohl využít! Co teď jako čekáš?!" Pořád jsem po něm bezmyšlenkovitě ječela. Taková se neznám, ale ulevilo se mi...
"Ráno mi volal Jakub..sice jsem na něj byl nasranej po tom co včera udělal...ale pracujeme spolu tak jsem musel odjet, celej den jsme nahrávaly a já neměl čas..a rozhodně jsem tě nevyužil, a ani nejsi žádnej záchytnej bod, jsi holka kterou miluju...Natálie prosím...odpusť mi to..slibuju že už se ti víckrát nestane....jednu a poslední šanci..."
Tak co? Na co vsázíte? Odpustí mu Natálie protože ho miluje a nebo ho vykopne z bytu a bude potřebovat čas, typněte do komentářů <3
Jinak jsem se Vás chtěla zeptat jestli by jste chtěli i nějaké části z pohledu Nika. Je to na vás. Taktéž mi dejte vědět <3
I love you so much <3
