Natálie
"Ne Dominiku...žádná další šance, nebyla..a ani ta první.." řekla jsem mu s klidem i když jsme oba věděli opak.
"Takže jsem ten odkopnutej já?.." optal se a zvedl ke mě zničený pohled. Jeho oči byly zalité slzami a občas posmrkával. Vypadalo to jako by ho to opravdu ranilo. Aspoň chlapec ví jaký to je...
"Bude lepší když odejdeš" řekla jsem a sklopila pohled k zemi, někde v hloubi duše jsem chtěla aby Nik opravdu odešel a já už ho nikdy neviděla, moje srdce však říkalo něco jiného...
"Neodejdu dokud mi neřekneš že mě nemiluješ.." promluvil a já k němu zděšeně zvedla pohled. Čekala jsem cokoliv ale tohle bylo nemožné, nemohla jsem říct něco takového. Když to nebyla a ani nebude pravda. Samozřejmě že mi ublížil, ale i tak..pořád ho miluju...a oba dva to víme moc dobře.
"Já..." odmlčela jsem se a svým slzám které se mi už od začátku dřely do očí jsem nechala volný průchod. "Nemůžu.." dopověděla jsem svoji větu a nechala si stékat slané potůčky vody po tvářích.
"Vidíš...babe.." přistoupil ke mě a zvedl mi bradu, jeho oči byly taktéž zaplněné slzami. "My dva spolu máme být.., oba dva to víme, i když to tak nevypadá, my k sobě patříme, od jakživa..jen jsme na to přišly pozdě, miluju tě, jednu a poslední šanci, stejně jako je to stebou, jsi jedna a taky moje poslední.." dořekl a pořád se mi upřímně koukal do očí. Jemně jsem ho pohladila po tváři a trošku se pousmála stejně jako Nik.
Podle klipů a jeho vyjadřovaní to vypadá že je to kluk který city nemá, že je to jen sprotstej parchant kterej hulí a chlastá. Ale uvnitř byl jiný, měl city a to hodně hluboké..jen jste ho musely poznat, i když...já toho o něm také moc nevím...ale jedno vím jistě, miluju ho.
Dominik
"Pojedem ke mě?" Optal jsem se jí a pramen jejich dlouhých brunet vlasů zastrčil za ucho. Byla tak krásná. V životě jsem takové štěstí neměl, až teď, až od toho co jsem Natálii poznal. Je úžasná a jsem hrozně moc rád že při mě pořád stojí i když jsem zmrd a vůbec si ji nezasloužím.
"Dobře.." povzdechla si a usmála se. Jen jsem přikývl a nechal ji si jít pro věci.
Vytáhl jsem z kapsy telefon a pousmál se nad fotkou kterou jsem měl na tapetě. Je to fotka vyfocená dnes ráno, těsně před tím než jsem ji tu nechal. Byla na to fotce tak moc roztomilá, i když..to ona je i v realitě.
"Tak můžeme" objevila se přede mnou Natka, už upravená a zbalená, jak to za takovou chvíly stihla? Asi mám vážně štěstí.
Jen jsem se usmál a propojil si s ní ruce. Natálie jen všude pozhasínala a vzala si svůj telefon.
"Kde vůbec bydlíš?" Optala se mě hned po tom co jsme nastouoily do mého Mustangu.
"Až na druhé straně města, tak za 15 minut jsme tam" mrknul jsem a ni a ona se lehce zamračila.
"Na druhou stranu města se dostaneš minimálně za půl hodiny. Jen jsem se křivě usmál a nastartoval.
"Tohle je mustang zlato, a co teprve jeho řidič, že?" Oba jsme se zasmály protože jsem to myslel sarkasticky, ale o tom Mustangu jsem měl pravdu, no nejspíš i o jeho řidiči. A ne, nejsem egoistický, fakt...
.
Doma
"Máš to tu pěkný Tendo" řekla mi Natálie po chvíly toho co se rozhlížela po mém bytě. Prakticky jsem tu býval málo kdy. Většinou jen o víkendech, pokud jsem nepřespal u Jakubka nebo někde v baru na židli.
"Dík" odpověděl jsem a šel do kuchyně. Z lednice jsem vytáhl víno a tázavě se podíval na Natálii. Jen se šibalsky pousmála a přikývla.
Vzal jsem skleničky na víno a šel do obýváku kde jsem sebou prásknul o gauč.
Natálie se posadila vedle mě a pokrčila nohy tak aby je měla lýtka podél stehen a sedělo se jí pohodlně (iff You know what I mean xd) a jednu svoji ruku položila na čelo gauče, tou stejnou rukou si podepřela i hlavu a čekala než ji podám skleničku s červeným vínem.
"Niku?" Optala se mě po chvíly ticha a vruce svírala skleničku. Se zájmem jsem se na ni pootočil a sednul si stejně jako ona. Navzájem jsme si koukaly do očí a já byl šťastný tak jako nikdy před tím.
"Hm?" Zamumlal jsem a všechnu svoji pozornost jsem věnoval nejdůležitější osobě mýho života.
"Víš..moc toho o sobě nevíme, tak co to napravit?" Optala se sladce a já přikývl.
"Ptej se na cokoliv" mrkl jsem na ni a napil se ze skleničky.
"Okay, tak..proč jsi si vybral zrovna hudbu? Rap, jak si k tomu dospěl že tohle je to co chceš dělat?" Optala se mě a já ji okamžitě začal odpovídat.
"Už od mala jsem byl s hudbou tak nějak spojenej, ale všechno se to začalo vyvíjet až když jsem se dal dohromady s Jakubem kterej se přistěhoval sem do Pardubic, nějak jsme spolu začaly pracovat a daří se to. Teď jsem na řadě já." Řekl jsem a přimhouřil oči. Na tuhle otázku jsem se jí chtěl zeptat už když jsem k ní přijel, ale jaksi jsme se k tomu nedokopaly.
Natálie jen přikývla a já spustil. "Proč jsi volala na nějakej posranej inzerát ohledně jobu?" Nadzvedl jsem tázavě obočí a nechal Natálii ať mluví.
"Kurva a jo, já na to zapomněla." Plácla se do čela a vytáhla z kapsy telefon. Bože to snad ne. Ona semnou chodí a myslí si že jako bude pracovat?
"Hej klidni hormon princezno" vytrhl jsem jí telefon z ruky a položil ho na konferenční stolek.
"Proč jako?" Zeptala se, se zamračeným pohledem a já se křivě pousmál.
"Babe, uvědomuješ si vůbec s kým to jsi? Chodíš s Tendem, a věř mi, ten tě nenechá pracovat" přikývl jsem a znovu se napil.
"Niku..já nebudu sedět pořád doma na zadku, potřebuju práci, a co kdyby.....co kdyby tohle všechno jednou skončilo? Potřebuju být nějak zajištěná..." řekla a já nemohl uvěřit svým uším. Ta holka si ze mě snad dělá prdel nebo co.
"Ne neskončí to, tohle si přestaň myslet okay? A navíc, nebudeš sedět doma na prdeli, budeš semnou jezdit na koncerty a na tour, a když nebudou koncerty ani toury, tak semnou buď budeš ve studiu a nebo doma, to už je na tobě, ale jedno si pamatuj, moje holka nikdy nebude pracovat a už vůbec tohle nikdy neskončí ." Dořekl jsem poslední slovo a vrhnul se Natálii na rty, okamžitě začala spolupracovat a pořád jsme se do polibku usmívaly. Miluju ji...a taky vždycky budu..už je moje..jenom moje..
Hrozně moc vám děkuju za všechny votes reads a komenty, nehorázně mě to těší a mám pořád chuť dál psát.
I love you so much <3
