Šťekna-Příběh o zlomeném srdci

×6×

Jak šel čas, propustili mě z oddělení a já se mohla vrátit zpět k normálnímu životu.
Bylo zvláštní slyšet od každého druhého že je fajn že jsem se uzdravila a že nemám trvalé následky.
Všem jsem poslušně jednoslovně odpověděla a ze slušnosti se taky usmála.
Ale necítila jsem se tady jako doma.

U dveří od Rady jsem se nejistě zastavila a jen civěla na velkou kliku.
Nevěděla jsem, jestli budu schopná se bavit s Mistrem po tom mém záchvatu.
A tak jsem si šla pro radu jak to zvládnout bez zbytečných hádek.

,, Jdeš si pro radu? " zeptal se hlas za mnou a já se po leknutí otočila.
,,Mistře Plo"! Vyjekla jsem a objala ho. On se usmál a stiskl mi ramena,která sice po chvilce začala bolet ale opravdu mi to za to stálo.
,, Jsem tak ráda že tě vidím"! Pověděla jsem vesele když mě pustil z jeho náruče.
,,Potěšení je na mé straně. Nechceš dovnitř"? Zeptal se mě a otevřel velké a těžké dveře k Radě. Přikývla jsem s úsměvem a za Ploem jsem vešla do přesvícené místnosti.
Přihmouřila jsem oči a přejela očima po místnosti.
Tak dlouhá doba
Mistr Plo pozdravil Radu a posadil se do svého křesla na začátku velkého okna.
Povzbudivě se na mě usmál, aby mi dodal pozitivní energii.
Úsměv jsem mu oplatila a stoupla si doprostřed kruhu tvořený křeslami.
,,Milá Ahsoka Tano. Co tě sem vede? "
Zeptal se mě Mistr Yoda a holí si podepřel ruce.
,,Starost"? Dodal vedle něj sedící Mistr Windu.
Nechápavě jsem se na ně podívala.
,,Ne... Spíš budoucnost... Ve smyslu co se mnou bude" doplnila jsem větu a nadějně zavřela a vzápětí otevřela oči.
Mistři se na sebe nechápavě podívali.
,,Ty výcvik s Anakinem postrádáš"? Zeptal se Yoda a shmouřil obočí.
,, Ne! To ne! Já jsem spokojená.. Teda.. Byla bych spokojená kdybych dostala nového Mistra protože-" udělala jsem poplašeně krok v před a přerušila jsem svá slova kvůli jejich pohledům.
Doplatila jsem na svoji zbrklost.
,,Ty nejsi spokojená s Anakinovím výcvikem"? Kladl mi otázku Windu a zamračil se.
Měla jsem si to líp promyslet.
,,My víme co se stalo na Separatistické lodi, byla jsi až moc dlouho nedostupná, aby si toho nikdo nevšiml. Chápeme že ho nechceš jako Mistra ale utíkáním před svými problémy není řešení" dodal a postavil se.
,,Buď tak hodný Obi-wane a vyveď ji za dveře, za chvíli si ji zase povoláme".
Obi-wan kývl a s rukama za zády mě doprovodil za dveře. Viděla jsem, jak Windu něco šeptá Ploovi do ucha a u toho Yoda přikivuje. Všichni měli svráštěné obočí.
,,Neboj. Všechno je naplánováno dopředu. Už od první chvíle tvého nepřístupu" Mrkl na mě Mistr a před nosem mi dveře zavřel.
To jako fakt...

Takovou dobrou půl hodiny jsem seděla opěrná o zeď a pozorovala Coruscantu v jeho plně funkční kráse.
Speedery projížděly v dáli, ale někdy i pod okny či jen tak stály nehybně na místě.
Dveře se se skřípotem otevřeli. Stál v nich Mistr Plo a pokývl hlavou ať jdu dovnitř.
S vydechnutím jsem se postavila na nohy a vstoupila do místnosti.
Zapadající slunce potemnilo místnost. Nesmělo se tady ale svítit či nějak s místní krásou manipulovat a tak tady někdy sedávají po tmě.

Plo se odemne odpojil v půlce místnosti a nechal mě stát a mém předchozím místě.
Zčervenala jsem a ruce nervózně založila za záda.
Kdo to bude?
,,Doufáme, že s naším výběrem budeš spokojená. Nebo spíš nebudeš mít na výběr" Windu si společně s Yodou stoupl.
,, Tvým novým Mistrem jest Obi-wanem Kenobi".
Spadl mi strašný kámen ze srdce a s úsměvem jsem se otočila. Obi-wan mi úsměv oplatil a došel ke mě.
,,Bude tvým Mistrem maximálně na měsíc, dokud se to s Anakinem nezklidní" dodal Windu a s Yodou se zpět posadil.
,,Děkuji mockrát... Vážím si vaši vstřícnosti" pošeptala jsem vesele a usmála se. Jediný Yoda mi úsměv oplatil. Pravděpodobně si o mě všichni mysleli, jaká jsem nespokojená a vybíravá. Pravděpodobně.

Musela jsem sedět v tureckém sedu vedle Obi-wanova místa, protože se domlouvali různé organizační věci.
Mistr Windu a Yoda mluvili o útocích separatistů který se stal před týdnem. Moc mě to popravdě nebavilo a tak jsem utahovala různé šroubky na mém meči.
Mluvili asi hodinu a to už byla tma. Jediné světlo nám poskytovaly lapmy z ulic Coruscantu.
,,A nakonec to nejlepší... Ahsoko, slyšela jsi někdy o Nabooských křišťálových tancích?" Zbystřila jsem a narovnala si záda.
,,No... Něco mi to říká" odpověděla jsem Winduovi a meč si připla na bok.
,,Slavnosti pořádající se jednou za tisíc let. Nabooský lid slaví osvobození od okupace Separatistů která trvala tisíc let. Lidé tančí o půlnoci ve zvláštních šatech či róbách a u toho jí ty svá jídla." Doplnil Windu a založil si ruce na prsa.
,, Jistě! A Jediové tam zvou protože to byla jedna z prvních vítězných bitev"! Odpověděla jsem mu a postavila se na nohy.
Snad každý Jedi se tam toužil podívat.
,,Máme možnost se tam jet kvůli tomu, že jsme je svým způsobem zachránili. Tyto slavnostni jsou pro nás velmi důležité, proto doufám, že s přípravou pomůže co nejvíc Jediů. Odjíždíme v posledním dní v týdnu. Ahsoko, jelikož jsi ještě Padawanka, řekl bych že o ceremoniálních věcech planet nic nevíš... Proto tě žádám ať si pár knih najdeš v knihovně."

Pár knih? Pár knih?!
Na příkaz Mistra jsem dostala šest tlustých knih o Naboo a její historii.....

To bude dlouhá noc...

Omlouvám se že kapitola vyšla až dneska ale včera jsem na to úplně zapomněla🤦.
Navíc se blíží vysvědčení a mé známky na tom nejsou úplně nejlíp co si Budem XD
Dneska kapitola o ničem ale snad příště nebo až tu další po té příště. (vysvětlovaní tlv. Čtrnácti-léta holka)