Šťekna-Příběh o zlomeném srdci

×2×

,,Ahsoko, hlavně nedělej blbosti a postarej se o Pa- sama o sebe. Jasný? "zeptal se mě nervózně Anakin. Ještě nikdy neletěl na misi bez své padawanky.
,,Jasně generále! Jako Vždy"! A ze srandy jsem zasalutovala. Anakin se uchechtl a podrbal mě na hlavě... Takový už náš zvyk v kolonii Jediů. Anakin se otočil, protože na něj zakřičel Obi-wan ať pohne že prej už startujou. Anakin mi ještě zamával a vyšel na palubní desku lodi.
Můj plán začal...
Brzo ráno jsem totiž uvolnila jeden ventilační otvor od lodi, který vede do šachet pod podlahou.
Běžela jsem k otvoru a následně do něj vlezla. Prolézala jsem různými otvory, dokud jsem nenarazila na palubní motor, který byl přesně nad ko-pilotem.
,,Stejně si myslím že je to pro Ahsoku nefér... "
Začalo mi srdce splašeně bušit. Ale strachem nebo něčím úplně jiným?
,,nefér se to možná zdá, ale Radě očividně ne... Taky se zastávám názoru že je to vůči ní špatné... Ale zasloužené" odpověď Obi-wan na Anakinovu větu.
Hluboko jsem se nadechla a zase vydechla,taky se skovala víc do rohu aby mě náhodou neviděli.
,,Pánové! Startujeme do hiper prostoru"! Promluvit k mému mistrovi a kamarádovi jeden z klonů.
Musela jsem odsud zmizet, protože být u motoru uprostřed hiper prostoru je sebevražda.
Začala jsem se rychle plazit po šachtách, dokud jsem nenarazila na nejbližší otvor, kterým bych mohla vylézt.
Odstrčila jsem poklop a rychle vylezla. Poklop zpátky zasunula. Právě v čas protože loď skočila do hiperprostoru a šachtami se začal uvolňovat tlak.
Svalila jsem se na zem a oddychovala. Pravděpodobně jsem se nacházela v části s jídelním nákladem, protože všude byly nějaké krabice nebo barely s vodou,o jeden z nich jsem se opřela a oddychovala.
Můj odpočinek přerušily hlasy klonů.
,,Ale notak! Já náklad kontroloval předtím"!
,,Nekecej a jdi"!
Chodbou se rozezněl smích, který se blížil blíž k mému "odpočívadlu".
Opatrně jsem se opřela o rám dveří a čekala kdy se dveře otevřou. Dveře si otevřeli.
Mám šanci...
Sílou jsem zavřela dveře a v mžiku taky skočila po klonovi.
Párkrát ho na zemi přetočila aby mu bylo vidět do tváře. Loktem jsem mu zatlačila na krk a druhou aktivovala světelný meč.
,,Ahsoko! Co to sakra děláš"?! Promluvil klon známým hlasem.
,,Sakra Rexi!" zděsila jsem se a přikrila vyděšeně pusou ruku.
,,Ahsoko... Co tu děláš" zašeptal Rex a začal se pomalu zvedat.
,,No... Jak to říct Rexi... Porušuji pravidla" uchechtla jsem se a Přistoupila k němu blíž. Rex si sundal helmu opřel se o stěnu. Začal se nevěřícně smát a kroutit hlavou.
,,Ahsoka Tano. Čtrnáctilelá. Nezletilá. A už se takhle načerno převáží... "
,,To víš... Mám to od Mistra"
Přistoupila jsem k jedné z beden.
,,Mám hlad..." a s pokušením otevřela bednu.
,,Vzhledem k tomu, že jsi černý pasažér a tohle jídlo je pro klony, tak sotva...ale když si jídlo vezme klon... Tak je to vlastně stejný..." vyndal hrst oříšků Vweilu a pár mi jich dal do ruky a ostatní si nasypal do ruky.
Ticho narušilo klapání bot přibližující se k nám.
Já se s Rexem na sebe podívali a mě v panice nenapadlo udělat nic jiného než skočit do krabice s oříšky.
,,Rexi..."? Hlesl Comander Cody a stoupl si do dveří.
,,Jsem v pohodě... Jen jsem doplňoval síly. Chceš oříšky"? Zeptal se rychle Rex Codyho a nabídl mu hrst oříšků.
,,Jasně.. Díky"! Oříšky si vzal do ruky a po boku Rexe se vydali ke ko-pilotovi.
Rex se na mě ještě při zavírání dveří koukl a kývl na mě. Kývnutí jsem mu oplatila a začala se sápat z bedny.
Loď se otřásla.
Vystoupili jsme z hiperprostoru.
Pořádně jsem ani nevěděla kam letíme. Malé okýnko mi dalo možnost vykouknout ven do prostoru.
Velká a zelená planetka mi odpověděla.
Naboo

Nějaké chyby vidíte? Napište mi je prosím 🙈🥀