Šťekna-Příběh o zlomeném srdci

×5×

Pod tlakem jsem přiotevřela oči. Viděla jsem rozmazaně a slyšela vlastní tlukot srdce. Špatně se mi dýchalo ale než jsem znovu omdlela, tak nademnou nějaká osoba mávala.

Tuhle vizi jsem měla znova po dlouhé době.
Snažila jsem se otevřít oči ale musela jsem je přitisknout zpátky protože se mi do nich vlila nějaká tekutina.
Dýchalo se mi už plinule ale celé tělo mě šimralo.
Tlumeně jsem zaslechla hlas
,,Její šance na přežití jsou mizivé... "

*o dva měsíce později*
S cuknutím jsem sebou trhla. Začala lapat po dechu dokud jsem si neuvědomila, že mám na tváři infuzi zajišťující mi přenos kyslíku. Ruce jsem stejně nechala na krku a nohou se odrazila ode dna vakuoly na obnovení metabolismu.
Víko se samo otevřelo a já se konečně nahltala čerstvého vzduchu.
Jak dlouho jsem byla mimo? Neměla jsem náhodou umřít?

Po chvilce stabilizování mého těla, jsem byla převezena na vozíku do lékařského oddělení.
Na pokoji jsem byla ještě s jedním malým klukem, který se zranil při výcviku a zlomil si ruku. Zítra ho prý ale propustí a já tu budu sama na pokoji.
Doktorští Kloni mě uložili na lůžko, abych se mohla ještě prospat.
Když za sebou zavřeli dveře, i hned jsem se začala s klukem bavit, protože vypadal moc příjemně.
,,Ahoj"! Řekla jsem co nejvíc vesele a otočila se na něj
,,Já jsem Ahsoka"! Zasmála jsem se a čekala na reakci z druhé strany.
,,Sam" odpověděl s kamenným výrazem a věnoval se svému digitálnímu hologramu.
Já to s ním ale vzdát nechtěla a tak se začala dotírat dál.
,,Sam jako Samuel? "
,,Ne. Jsem Sampson. Jsem klon" a konečně vypl hologram.
,,Jistě... Já jsem Ahsoka Tano, Jedi. Těší mě Sampsone" a natáhla k němu ruku.
,,Jediové válku jen zhoršují. Jen protože máte svítící klacky neznamená, že jste něco víc" sykl a otočil se na druhý bok.
Ruku jsem v křeči semkla v pěst a stáhla ji na hruď. Neměl ponětí jaké obětí Jedijský kodex nese.
Dveře se otevřeli a do nich vběhl Obi-wan.
,,Ahsoko! Nemůžu tomu uvěřit"! Přiběhl k mé postely. Celý rozzářený přistoupil, chvilku zaváhal ale pak mě obejmul.
,,Dva dlouhé měsíce... Dva měsíce.. "zašeptal a pustil mě.
Tak dlouho jsem tu pro něj nebyla...
,,Když ještě nějakou chvíli vydržíš, přijde i Anakin"! Řekl se stejným elánem v hlase a stále se usmíval.
,,Co..? " řekla jsem rozptýleně a posadila se. Obi-wanovi zmizel úsměv a spíš nechápavě založil ruce v bok.
,, Anakin... Tvůj Mistr přece"
,,Ne" vyhrkla jsem.
,,Ne, ne, ne, ne" a začala se soukat z peřiny. Přístroje začali pípat a Obi-wan se mě vyděšeně snažil uklidnit.
,,Nemůžu! Já nemůžu mluvit s někým kdo mě vyměnil! " a měla jsem sto chutí začít brečet, protože se mi všechna bolest vrátila. Ale nemohla jsem protože Sam se na nás se zájmem koukal a já neměla náladu ze sebe dělat hysterku.
Lékařský droid přišel s blokem v ruce.
,,je vše v pořádku"? Zeptal se Mistra a přistoupil ke strojům, aby přestali pípat.
,,Ne. Vše je v pohodě. Jen se nám Ahsoka...splašila." pohlédl mi do očí a já pochopila, že se mám uklidnit a tak jsem si lehla zpátky a nechala droida aby mě zase napojil na hadičky.
Když se vše vrátilo do pořádku, Obi-wan si se mnou nějakou dobu povídal o co jsem za mou nepřítomnost propásla. Z jeho povídání nic moc. To bylo dobře, znamená to totiž, že Separatisti čekají na mě a mé činy.

Jak šel čas, odbyla šestá hodina a Obi-wan musel opustit můj pokoj. Všechno během třiceti vteřin zhaslo až na obrazovky monitorů.
Byla paráda si zase odpočinout v normě.
Sam oddychoval klidně a potichu. Symetricky se mu zvedala záda, až mě to pomalu uspávalo taky.

Zbudil mě nepříjemný pocit,že mě někdo sleduje. S cuknutím jsem se otočila, opravdu tam nějaká postava stálá a zírala na mě. Instinktivně jsem šáhla pro meč, který samozřejmě nebyl na svém místě.
Kde mám vůbec věci?
Postava se blížila k mému lůžku, ale prozradilo jej měsíční světla, která dopadla na jeho tvář.
Anakin
Anakin přistoupil ke mě a chvilku na mě zíral, dokud mi nepohladil čelo a nezašeptal
,,Jen prosím neuteč a nekřič"
Věděl přesně co jsem chtěla udělat.
Chtěla jsem strašně křičet a nadávat na něj, ale něco uvnitř mě mi řeklo, že mám jít s ním.
Jako vždycky.
Pozorovala jsem jak potichu odpojuje přístroje. Když v tom piplání skončil, přišel ke mě a vzal do náruče. Lekla jsem se ale pevně se ho chytla okolo krku. Nesl mě přes celou chodbu až před lékařské oddělení, které mělo před budovou velkou zahradu, která vypadala ve svitu měsíce kouzelně.
Anakin mě položil na zem a já boséma nohama ťapala k zábradlí, které mělo nádherný výhled na Coruscant.
Nadechla jsem se a o zábradlí se opřela. Anakin udělal to samé ale stále se na mě díval.
Po chvilce mlčení řekl
,,Promiň...promiň za to vše. Za mě a mé hloupé chování a za to, jak jsem tě málem ztratil kvůli mé hlouposti.. " natočil si mě k sobě takže jsem se mu koukala do očí.
,,Nemůžu ti to odpustit. Nikdy ti to neodpustím. Zradil si mě. Nechal si mě málem umřít.." špitla jsem a pohledem ucukla směrem ke vchodu.
,,Vyměnil si mě za senátorku... "
Dal mi ruku na rameno.
,,Ona je důležitá. Jak pro mě, tak i pro Republiku. Je důležitá pro svět. "
,,A já snad ne?! Já nejsem pro tebe důležitá?! Je víc pro tebe důležitá nějaká Senátorka?! Opravdu?! " zvýšila jsem hlas a ruku mu z ramene setřásla. Neměla jsem na něho náladu.
,,Ne...to ne...nebo..já nevím. Opravdu nevím je mi to líto. Budu asi lhát ale udělal jsem dobře že jsem ji zachránil... Ale tebe zbožňuju Šťekno..." a vypadalo to jakoby se měl každou chvilkou zhroutit.
,,Už mi nikdy takhle neříkej! Už nejsem tvoje Šťekna! Říkej si tak třeba té své senátorce ale mě dej k sakru pokoj"! Vyjekla jsem a strčila ho do hrudi aby uhnul. On se mě pokusil chytit ale já začala zrychlovat aby neviděl jak pláču. Opravdu to bolelo.
Sedla jsem si za roh a potichu začala vzlikat. Dala jsem si hlavu do dlaní a začala brečet ještě víc.
Už není můj Mistr...

EHM...rozhodně to nevydávám zase pozdě.
Nenenene