Šťekna-Příběh o zlomeném srdci

×11×

Upřímně?
Zabolelo to.
Nevím co mě bolelo víc.
Jestli to, že si Padmé vybrala Anakina a on si na mě při tom nevzpoměl, nebo že vedle sebe vypadají jako dokonalý pár..

Vnitřní hala byla už vyprázdněná.
Kapela se přesunula ven a spolu s ní    i ostatní.
Venku bylo slyšet tlumené zpívání a jásání.

Nebudu si přece kazit večer, že?

Dolila jsem si ještě limonádu a pomalu se přesunula na balkón.

Po obou stranách byly schody, které vás přenesly na tu velkou, osvícenou louku.
Se mnou na balkóně byli ještě dva lidé, kteří si o něčem - asi hodně žhavém-bavili.
Nenápadně jsem se k nim kousek posunula, abych slyšela jejich konverzaci.
,,No ale stejně si myslím, že jako pár by vypadali hrozně sladce", řekla starší paní a zasněně spráskla ruce.

Kdo?

Ta druhá- mladší-si povzdechla a koukla se do své sklenky s pitím.
,,Nojo. To máš pravdu. Třeba ho senátorka políbí"! Ta starší zalapala po dechu a vypískla.
,, Skvělé! Nechci o to přijít! Pojď, ať zabereme dobrá místa"!

Měla jsem toho akorát dost. Rozhodně se mi nelíbilo to, co vypustily ze svých úst. Žádná senátorka se líbat nebude! Ne na mých očích.
Ne s mím Anakinem....

Otočila jsem se na patě a vydala se druhým schodištěm dolů na louku.
U posledního schodu jsem se zastavila a pomalu pokládala nohu na výživnou trávu.
Byla na ní rosa, takže jsem ji měla hnedka mokrou,ale bylo to osvěžující,proto jsem tam hned dala i druhou.

Na hlavním plácku, už se začalo dělat velké kolo stvořené hosty.
Začala jsem se prodírat dopředu, abych viděla na ten náš páreček.
Stoupla jsem si před nějakého klona a čekala na zahájení.
Najednou začali ostatní tleskat a naklánět se do levé strany, odkud přicházel Anakin po boku s Padmé která všem mávala.
Uprostřed kola se zastavili a Padmé spustila,
,,Doufám, že na zahajující tanec jsou tu všichni, aby jsme oslavu měli co nejpočetnější". Odmlčela se a zvolala,
,,Ať se zde utvoří co nejvíce dvojic připravené tančit"!
A pak začalo strašné utlačování a pokřikování na sebe.
Chytla jsem se za uši a semkla rychle oči k sobě. Pořád do mě někdo ze stran narážel a strkal.
Když jsem nic necítila, pomalu jsem oči otevřela. Zjistila jsem že jsem na té straně zůstala sama.
Ruce jsem si z uší sundala a začala těkat očima po louce. Pak mi oči zůstali stát na osobě, koukající na mě.
Obi-wan se usmál a pomalu ke mě přišel. Natáhl mi ruku, nervózně jsem se na něj podívala, ale svoji ruku přiložila na tu jeho. Obi-wan se otočil směrem pod lampióny.

Pomalu jsem ho následovala a doufala, že dnešek půjde aspoň trochu podle představ.
Prostě jen já. Obi-wan a tanec.
Ale něco mi říkalo, že místo Obi-wana by tam měl být někdo jiný.

Tiše jsem si povzdechla.
Obi-wan zastavil a natočil se na mě. Ruku mi dal kolem pasu a druhou rukou zvedl tu mou a dal jí do vzduchu.
Snažila jsem se nenavázat oční kontakt ale cítila jsem, že on jo, tak jsem se mu nakonec do těch oči podívala.
Byl v tom vidět strach a smutek, ale snažil se být stále usměvaví.
Chtěla jsem se ho na něco zeptat, když tu se najednou rozezněla hudba a nohy se mi sami od sebe dali do pomalého kroku.
Točili jsme se pomalu dokola.
Nohy lehce dopadaly na mokrý trávník.
Líbilo se mi to.
Nikdy jsem netančila ve společnosti takže jsem se bála, jestli nedělám něco špatně.
Obi-wan si ale nestěžoval, takže jsem mu pravděpodobně na nohy nedupala.
Byla jsem si jistá, že tenhle tanec bude krátký a trapný.
Protože...

Najednou Obi-wan něco zamručel. Otočila jsem se na něj a nechápavě natočila hlavu.
V tu chvíli tanec skončil.
Obi-wan se prudce zastavil a rychle odběhl.
Drcl mi do ramene, až mě málem povalil.
Chytla jsem ho zezadu za sako ale on se mi vysmekl.
Jediné co po něm zbylo, byla moje ruka vysící ve vzduchu.
Ten večer jsem ho už neviděla.

Po tanci s Obi-wanem jsem se odebrala ke stolu s jídlem a byla smířená s tím, že takhle zůstanu do konce plesu.
Pomalu jsem ujídala ovoce a zapíjela jsem to douškama limonády.
Horší to být nemůže.
Tohle je vlastně věta, ujišťující vás že to bude ještě horší.
Ale opak je pravdou.
Někdo mi zaťukal na rameno.
V naději, že je to třeba Obi-wan, jsem se otočila.
Ale stál tam Cody.
Opravdu krásně vypadající Cody.
Měl košili zastrčenou v černých, dlouhých kalhotách. Vlasy měl neupravené a ve finále to vypadalo hrozně pěkně.
,,Uhm. Ahoj" řekla jsem s plnou pusou  sladkých pokrmů a špinavou  od šlehačky.
,,No nazdar". Odpověděl mi posměsně a založil si ruce na prsa.
Chvilku jsme na sebe trapně koukali, dokud se mě nezeptal, proč se nebavím.
,,No... Ja nemám s kým". Řekla jsem rychle a utřela si pusu do ubrousku.
,,Nemáš s kým? Kam zmizel Obi-wan"? Vyhrkl to ze sebe tak poplašeně, že jsem trochu nadskočila.
,,No... Něco mu bylo ale..."
,,No"?
,,Utekl. "
Cody se zarazil a nepřitomně se koukl někam za mě.
,,Omluv mě".

Skvělý. Dneska už po druhý.

***

Byl to tak strašně nudný večer. A to jsem si představovala tak moc.
Tančení pod lampiony mezi ostatními zamilovanými páry, a když se naše těla přiblížila k sobě -
,,Doufám, že dohoda na tanec ještě platí".
Zatajil se mi dech.
N

ajednou se všechny barvy světa vrátily, a rozjasnily mi obzory.
Ale když jsem chtěla říct jedno velké
ANO.
Tak mě najednou popadla nejistota.
Ale to už jsem neměla čas vzdorovat, protože natáhl ke mně ruku.
S obrovským nadšením na duši jsem mu ruku stiskla a společně s ním se pomalu vydala pod lampiony.

Anakin mi dal ruku kolem pasu a druhou zvedl lehce do vzduchu.
Jako omámená jsem ho nechala koordinovat s mým tělem.

Začala hrát pomalá hudba, která rozhýbala naše kroky.
Koukla jsem se do jeho očí a bylo to, jakoby jste se ponořili do oceánu, ze kterého nemůžete vyplout.
On sám se nedíval jinak.
Točili jsme se okolo dalších páru, kteří se na sebe stejně koukali.
Hvězdy nám blikaly nad hlavami, jako milióny svíček, které nikdy nezhasnou.

Nejsem si jistá co jsem cítila ale rozhodně to nebylo správné.
Ač jsem si byla jistá, že Mistr a padawan prostě nejde, tak i přesto jsem marně doufala, že on to vidí taky. Že on to cítí taky.
Ale hlásek uvnitř mě se ozval.
On tě ale nemiluje.

Odtrhla jsem od něho oči a zadívala se na zářící nebe.
V duchu jsem ale věřila.
Možná že tam nějaká naděje byla.
Možná že ke mě on taky něco cítí.

Najednou písnička hrát přestala a jeho ruce mě pustili.
Najednou mě všechna naděje přešla.

Jsem moc mladá a hloupá abych dokázala opravdu milovat.

Vy. Jste. Úplně. Úžasný.
Přibylo asi dalších deset lidí co si tu knížku uložili!
Deset lidí!
Chápete to?!
Já to nepobírám!
Díky moc prostě. Hrozně hrozně moc❤️

A mám na vás dotaz.
Kolik si představujete, aby tahle knížka měla kapitol?
Třeba dvacet? Nebo nějak tak?
Určitě ale skončí někdy na podzim, protože by to samozřejmě bylo o ničem.
Ikdyž vás tolik miluju a nedokázala bych se vás jen tak vzdát,tak jsem se rozhodla, že udělám samozřejmě další knížku.
No jo, ale teď o čem.
Mám návrh, že bych udělala buď :
~ SW jednodílovky (do těch se mi ale moc nechce)
~ Codywan knížku (tam by Jste se dozvěděli proč Obi-wan utekl)
~ Damerey
Nebo takovou pro mě důležitou věc.
Byl by to příběh založený na pravdě, kdy bych napsala o mé první nešťastné lásce.
Ta knížka by byla psaná mím stylem (zkuste popsat můj styl v komentářích).
Není to obyčejný nudný příběh ale byla to pro mě zkouška, kdy jsem se myslím hodně změnila, ale hlavně hodně psychicky vyčerpala.
Teď si říkáte, jaká by to byla blbost, ale dejte tomu šanci 🙏
(Když by jste si to nevybrali, dala bych to určitě do SW jednodílovek třeba.)

Díky moc za vás.
Za.
Vás.
🦋