Šťekna-Příběh o zlomeném srdci

×4×

Probudila jsem se se strašnou bolestí hlavy. Chytla jsem se za ní a pomalu si sedla. Krkem mi projela hrozná bolest. Sykla jsem bolestí a radši si hned zpátky položila na studenou zem. Rozhlížela jsem se po místnosti a zkoumala kde to vlastně přebývám a co se mnou bude. Prázdná místnost, nikde ani hlásku, žádní kloni ani comandeři. Jen ticho. Myslela jsem si že nemám žádná pouta a tak jsem se zvedla. To byla chyba, po stoupnutí jsem zjistila, že můj kotník drží pouto, které se po mém pohybu spustilo a začalo mi nohu víc utahovat. Křikla jsem bolestí, štípalo to opravdu hodně a já si na chvilku myslela že mi to kotník rozdrtí.
V tu chvíli se otevřely dveře od mé cely. Koukla jsem se tím směrem a snažila se více nekřičet protože ten kotník bolel čím dál tím víc.
,,Ale, ale, ale" zase stejně otravný smích
,, Kdo se nám to probudil"? Řekl Grievous a mávl za sebe, přišlo droidí komando a nasadilo mi pouta speciálně pro Jedie. Zamračila jsem se na ně a cukla rukou. Droid mi vlepil facku abych se uklidnila.
,,Určitě máš plno otázek mrně...Třeba proč jsi tady... To je prosté,neměla jsi tady ani být ale kdo by nevzal malého padawana který vám vleze přímo do náruče"! Řekl to tak šťastně, tak arogantně, tak jako kdyby si myslel že mu patří celá galaxie.
,,Nezajímají mě vaše plány! Nezajímá mě že jsem součástí jeho! Je mi fuk co se mnou uděláte, protože si za to můžu sama! Nejste víc než kus plechu říkající si Generál! " začala jsem na něj křičet s plných plic.
Jeho odporný smích se začal znovu smát.
,,Omyl! Já si říkám vrah Jediů... Protože tím taky jsem. Přineste senátorku! Začíná pastva pro naše oči!". Komando přineslo svázanou senátorku a hodilo ji ke mě. Grievous si stoupl za mě a stiskl mi ramena.
,,Teď čekej na svého Mistra Jedájská špíno"!

Asi dvacet minut na to jsem uslyšela v poschodí křik. Otevřela jsem oči  a narovnala si tělo. Grievous o tom věděl taky a tak též narovnal své plechové  tělíčko.
Celé tělo mě začalo brnět. Oči mě pálili a ramena pod tíhou začala bolet. Přejela jsem pohledem po místnosti dokud jsem zrak nezastavila na senátorce, upírala na mě zoufalý pohled volající o pomoc.
Vytáhla jsem obočí a hlavu jsem zase narovnala dopředu.
Za chvilku proběhla nějaká postava s modrým světelným mečem.
Grievous dal gesto pro jednoho z droidů, aby sundaly Padmé roubík, ta okamžitě začala křičet
,, Anakine tady "!
Poplašeně jsem cukla hlavou a vyvalila na ní oči.
Uslyšela jsem kroky blížící se k nám, Grievous mi začal drtit ramena. Hlasitě jsem sykla a prohýbla se v zádech.
Kroky ustaly a Anakin se ukázal ve dveří. Aktivoval světelný meč.
Uviděl mě.
Udiveně stál a zíral na mě.
Zdrceně jsem se tam ohýbala pod Generálovým stiskem a u toho pozorovala Anakina.
Naše pohledy přerušil Grievous.
,,Jedi-Anakin... Jak typické že? Očekával jsem váš příchod"! S jeho slovy mě odhodil a já se bouchla hlavou o zeď.
Anakin deaktivoval meč a koukl se na Padmé která se na něj koukala s nadějí. Anakin se na ní sice usmál, ale stejně měl zmatený zrak když mě viděl.
,,Určitě si říkáš, proč je Tady i tvá padawanka že"? Pokračoval Grievous a pohladil Padmé po vlasech
,,Tvou padawanku jsem našel v paláci ve služebním oblečení"!
Anakin zaměřil pohled na můj oblek.
,,Vskutku" promluvil Anakin po dlouhé době,
,, Obi-wan mě v paláci kontaktoval ale nezmínil se, že ji máte vy"! Vyštěkl na Grievouse a soudným pohledem se na mě podíval.
,,Anakine...moc mě to mrzí... " špitla jsem a hlavu jsem položila na podlahu, docházely mi síly a obecně jsem byla hodně vyčerpaná.
,,Jak vidíš, jsou tu dvě osoby. Dvě důležité duše v tvém životě. Dvě ženy které řídí tvůj život... Co by jsi ale udělal kdyby se obě ocitly v ohrožení života? Kterou by jsi zachránil?! " Grievous přišel k jedné z desek na stěně a zmáčkl tlačítko. Okamžitě se mezi mnou a senátorkou udělala laserová stěna. Stejná která nás dělil od Anakina.
Anakin udělal vyděšený krok vpřed a natáhl k nám ruku, pak ale zatřásl hlavou a smutně svráštil obočí.
,,Generále prosím... Můžeme přece vyjednávat... " hlesl a pohled upjal já Generála.
,,Líbí se mi když prosíte..Ale hrajeme hru kde v sázce jsou city a emoce. Máte minutu na to, se rozhodnout kterou z nich zachráníte, nebo pošlete do galakticého prostoru! Bude to žena, která hraje důležitou roli v Republice, nebo dívka kterou můžete nahradit"! Zasmál se Grievous a nastavil odpočítávání na hodinách.
Anakin nevěřícně zíral chvilku na mě a na Padmé.
,,Ahsoka není padawan který se dá nahradit"! Vyštěkl po něm Anakin.
S nadějí v očích jsem si sedla.
Znamená to že si mě vybral? Že jsem opravdu důležitý člen jeho života?
,,Takže jsi si vybral ženu tvého osudu? " řekl udiveně Grievous a už chtěl zmáčknout tlačítko, které by Padmé poslalo na jasnou smrt. Očividně věděl něco co já ne.
,,Ne... Nebo... Já nevím..." řekl najednou a chytl si hlavu.
,,Je toho na mě moc..."
Odpočet ukazoval 30 vteřin.
Najednou se Anakin narovnal a s odhodláním v hlase-ikdyž nejistota a bolest v jeho očích se nedala přehlédnout- řekl své poslední slovo.
,,Ahsoko... Byla jsi moje všechno. Byla jsi odreagování od zlé reality. Byla jsi úžasná žena ale... " nedořekl větu a sedl si ke mě
,,Jak byla... Anakine nechápu to..." sedla jsem si blíž k němu, takže mě od něj dělila jen zeď.
Grievous povolil pouta aby to vypadalo víc Autenticky.
,,Já nevím jak ti to mám na přímo říct... Ahsoko já... " Anakin vzhlédl k mému obličeji.
V tu chvíli mi vše došlo.
Okamžitě jsem se pozpátku odšoupala ke zdi. Do očí se mi navalily slzy.
,,Anakine jak jsi mohl... Byl jsi jako můj bratr! Proč zrovna Padmé! Proč ona? !" začala jsem přes celou místnost křičet na smutného Anakina.
,,Omlouvám se..." to Byla jeho poslední slova.
Stopky zapípaly konec.
,, Myslel jsem si to! " vykřikl radostně Grievous a Padmé z její elektrické strany propustil. Anakin ji pevně obejmul a usmál se.
Polil mě ošklivý pocit bezmoci. Agrese. Zklamání a strachu.
Zasunula jsem se ještě víc do kouta a kolena si přitáhla k bradě. Hlavu jsem otočila na druhou stranu a nechala slzy téct.
Ne.
Nemůžu dát najevo svou slabost. Nedokazovat slabost je jediné co opravdu zvládám a co umím.
Proto jsem si stoupla a s řetězem přišla k elektrické ohradě. Pohled jsem upírala stále před sebe ač jsem věděla že se na mě všichni koukají ale pohledem jsem neucukla,spíš se jen zamračila.
,,Odejdi se svou senátorkou! Radost se nyní mění na trápení! " Sykl Grievous a poukázal droidům ať je vyprovodí. Anakin se na mě bolestně podíval a pak se jen zavřeli dveře.
Bylo Strašidelné ticho.
Všechno co se semlelo bylo na mě příliš a já to břemeno bolesti neunesla a tak se před Generálem v slzách zhroutila.
,,Nezabiju tě ty hloupá! Dooku tě chce vidět... Asi tě chce spíše vidět umírat něž se s tebou bavit. Popravdě, jestli chceš, mohla by jsi být moji vykonavatelka" pověděl vyzívavě a stačil tlačítko k otevření cely.
,,Nebudu tvá hračka na hraní! Nebudu poslouchat tebe a už vůbec ne Dookua! Jste pro mě jen slabomyslní červy"! S mými posledními slovy jsem zmáčkla tlačítko pomocí Síly, které otevřelo dveře do vesmírného prostoru.
Ihned se místnost vyprázdnila.
Čekala jsem dokud se řetěz nezlomil a já s ním vplula do prostoru.
Co jsem viděla byl jen Generál za kterým byl Anakin na kolenou a něco křičel.

Opravdu to takhle skončí?

Ano.
Opozdila jsem se ale to jen protože se mi ta kapitola nelíbila a tak jsem to celé přepisovala😂😂😂
Tak snad se líbí