I hate you Dallas ! 2 [CZ]

9 ♡

A je to tu !!! Konečně znova rozjíždím druhý díl I hate you Dallas ❤️❤️❤️ Snad to ještě někdo bude číst. Miluju vás ❤️❤️❤️

"Jaj...Dobře tak se na to  ještě jednou koukneme."

Když mě doktor prohlédl kouknul se na mě pohledem, který mi dal jasnou odpověď. "Gratuluju vám, je to oficiální." Vlastně jsem ho vůbec nevnímala. Tohle musí být sen. V duchu jsem doufala. že doopravdy těhotná nejsem, ale teď to budu muset říct tetě a hlavně Cameronovi.

Chtělo se mi brečet. Ten moment jsem byla jako uvízlá. Nemůžu se ani pohnout. Dalších 10 minut na mě něco mluví a papíruje, ale já ho nevnímám a když mi dá papír do ruky, bez jediného slova odejdu.

Dostavil se ke mně stres, strach a dalších milión pocitů. Vyšla jsem ven a stála na jednom místě, přešlapovala sem a tam a čekala na Lukase.
Když zaparkoval a přišel ke mně. Naléhavě se na mě podíval a zeptal se jak to dopadlo. A v ten moment jsem si to opravdu uvědomila. Měl srdce se zastavilo skal začala nekontrolovaně brečet. „Beth ?!" Zeptal se vystrašeně, ale pak to pochopil a vtáhl mě do obětí. „Jsem v prdeli Lukasi. V prdeli." Řeknu přes brekot. Hlavu si opřu o jeho hruď a on se mi branou opře o mou hlavu. Začne semnou kolébat jako s medvědem a uklidňoval mě. „To bude dobrý. Vyřešíme to." Tiše Zašeptá.

„Já nemůžu být těhotná. Jak to řeknu tetě ? Ta už semnou nepromluví. A...a Cameron ?" Začnu vzlykat ještě víc.

Lidé kolem nás chodí a lítostně se na nás koukají. „Co chceš teď dělat ?? Říct to první Cameronovi ?? Tetě ? Nebo si to necháš projít hlavou a odvezu tě k nám." Zeptá se a já se od něj odtáhnu. Utřu si slzy z tváře. „Ještě nejsem připravená to někomu říct." To je jediná věc nad kterou se zmůžu.

„Takže tě vezmu k nám, ale před tím ti zajedem pro ty věci ju ?" Zeptá se a já kývnu na souhlas.

Přijedeme k domu a my vyjdeme z auta. Kylie je pryč, takže se vyhnu řeči o tom, že jsem v prdeli, ale je mi jasný, že dřív nebo později mi bude volat.

Vejdeme dovnitř a když řeknu Lukasovi, aby se sedl na sedačku, zajdu do svého pokoje a vezmu si jen ty nejnutnější věci. Netrvalo mi to ani 5 minut a když jsem došla dolů s taškou, Lukas si vstoupl a překvapeně řekl, „Hotovo ?" Kývla jsem na souhlas a vyšli jsme ven.

Když jsme přijeli ke klukům, všichni se začali vyptávat a já jsem jim to samozřejmě všechno řekla. Bylo to těžký, ale ulevilo se mi. Aspoň trochu.

„Teď si to chci všechno ujasnit v hlavě. Až pak to budu moct říct tetě nebo Cameronovi." Informovala jsem je a šla se převléct do pohodlnějšího oblečení. Upravila jsem si culík a odmalovala se, protože jsem měla řasenku po celém obličeji. Divím se, že se mě nelekli.

Dojdu dolů a všimnu si, že doma je jen Twist a Lukas. „Kde jsou ostatní ?" Zeptám se když příjdu k nim a sednu si na gauč. „Jeli nám pro oběd." Řekl naštvaně Twist. „Kluci mě nenechali vařit. Prý chcou "NORMÁLNÍ" jídlo." Napodobí vtipný hlas a já se musím pousmát.

„Ne tak to není. Jen se bojíme dát Beth to tvoje jídlo." Dodá Lukas a Twist ho bouchne do ramene.

Z nudy vytáhnu papírek, který mi dal doktor. Pořád jsem se to bála přečíst, ale nemůžu se pořád bát.
Dočtu se, že jsem v prvním týdnu těhotenství. Super. Super. A ještě jednou super.

„Copak to máme." Papírek mi z ruky vytrhne Twist a začne z něj číst. „Za 2 týdny máš jít na kontrolu." Koukne na na mě a já kývnu na souhas, protože jsem si toho moc dobře vědoma.

„ Pokud si to teda nechceš vzít...." řekne a já začnu přemýšlet. Nejspíš mi to zničí život a změní mé plány, ale asi bych toho litovala.

Na druhou stranu, je to dítě od Camerona. Kdy mě znásilnil. Nebyla to ta šťastná chvíle, kterou většinou páry májí, když se snaží o miminko.
„Já bych si ho nechal." Ozve se za námi Leo a ostatní kluci.

„Jo, ale to není na tobě." Odsekne Twist a vezme mu z ruky tašku s jídlem. „Vzali jsme všechno možný. Těhotný mají prý zvláštní chutě." Řekne Thomas. Nad jeho větou se všichni zasmějeme.

Když jsme všichni pojedli, bylo kolem půl 4 odpoledne. Já se dostala do klidnějšilho módu a zavolala El. (Je tu menší změna a to, že její kamarádka Kylie se přejmenovala na El. )

Pak jsem zavolala Alexovi a ten z toho byl ještě víc v šoku než já. Každopádně, zatím to tetě neřeknu. Móžná mě Cameronova reakce tak odradí, že si to vážně nechám vzít. Navíc říct jí to po telefonu není úplně dobrá volba. Za 3 týdny přijede, tak ji to řeknu pak.

Z ničeho nic jsem se zvedla. „Jdu to říct Cameronovi." Všichni se na mě překvapeně podívali. Přece mu to nemůžu tajit. Třeba se změní a bude mi pomáhat. Všechno bude jako dřív, jen budeme vychovávat naše dítě.

„Zavezu tě." Vstoupl si Lukas a spolu jsme šli k autu. „Jsi šíleně statečná Bethany. Víš to ?" Řekne když jsme v půli cesty. „Určitě to zvládneš. Nebuď nervózní." Jak ví, že jsem nervózní. „Jde to na tobě dost vidět." Odpoví na mou otázku bez toho, aby jsem se na ni nezeptala.

Zastavili jsme u domu a já se silně nadechla. To dáš Beth. Bude to v pohodě.
Vystoupím z auta a pomalu se přiblížím ke dveřím. Zkusím jestli je odemčeno a na mě štěstí je.

Vejdu dovnitř. Potichu zavřu dveře a jdu do obývacího pokoje. Cameron ke mně sedí zády. Kolem má spoustu plechovek od piva a nad sebou má mrak kouře. Už teď vím, že to nebude dobrý.