I hate you Dallas ! 2 [CZ]

1 ♡

Přesně před 2 lety jsem zažila užasný románek, ze kterého vzešla opravdová láska. Kvůli své lásce jsem se odstěhovala do LA a žila v domě s partou kluků. Ale věřte nebo ne, už to není takové jaké to bylo.

Právě jsem začala pracovat v malé kavárně. Svou školu jsem dokončila a začala si sama vydělávat. Já a Cameron jsme se odstěhovali do vlastního maličkého domu. Matt a ostatní už jsou taky dávno pryč. Dům, ve kterém jsem žili je nejspíš prodaný. Mně už je 22 a Cameronovi 25. Vůbec se na ten věk necítím.

Co se týče mě a Camerona...no ehh něco se stalo. Cameron začal chodit pozdě domů. Opilý a dost agresivní. Párkrát mě i praštil a to bylo to nejhorší co se mi stalo. Nešlo o tu bolest té rány, ale o to, že mě uhodil. Dal mi facku a vůbec nic to s ním neudělalo. Jakoby mě už neměl rád. Všechny ty city byly pryč. Žádné , prostě nic.

Už ani nevím, co k němu cítím. Občas se nám stane, že máme nějakou tu hezkou chvilku a v ten moment, mám zase pocit, že se nám vrátila ta jiskra.

Moje teta, která zůstala v Česku za mnou jednou za dva měsíce jezdí a dost často si voláme. Přesně tak, jak jsem jí slíbila v dopise na rozloučenou.

♡♡♡

Ráno jsem se probudila na hluk dole v kuchyni. Celá ospalá jsem si oblékla župan a sešla dolů. Bylo tak pět hodin ráno, takže jsem nechápala co se děje. Udělala jsem poslední krok, když jsem uviděla Camerona. Vypadal hrozně. Sotva se udržel na nohou. Opíral se o linku a v jedné ruce držel pivo, které popíjel. "Bože Camerone." Došla jsem k němu a on se na mě pověsil. Sotva jsem se udržela na nohou. Vzala jsem ho kolem pasu a vedla ho ke zdi o kterou jsem ho opřela. "Ahoj kotě." Usmál se na mě a foukl na mě vůni alkoholu. Začal mi pusinkovat krk, vzal můj župan a rozvázal ho. "Jsi opilej." Odstrčila jsem ho od sebe.

Zamračil se, pevně sevřel rty a pokrčil čelo. V jeho očích se odrážela agrese. Prosím hlavně to ne. Věděla jsem,že je to špatně. Věděla jsem, že se něco stane. Náhle se na mě vrhl a pevně mě chytl za zápěstí tak, že jsem se nemohla pohnout. Druhou rukou vzal mou tvář do dvou prstů a začal mě líbat. Snažila jsem se ho odstrčit, ale nic. Byl tak silný, že mě natlačil znova na zeď a začal mě svlíkat. Když jsem byla jen ve spodním prádle taky se svlékl. Měla jsem v očích slzy, ale ho to nezajímalo. Byl jak smyslů zbavenej.

Když ho do mě silou vrazil, dost to bolelo, protože jsem nebyla dostatečně uvolněná a vlastně jsem to ani nechtěla. Když začal přirážet, tak už moje slzy tekly proudem. Udělal se a pak jednoduše odešel pryč. Sjela jsem po zdi dolů a začala ještě víc brečet. Cameron mě znásilnil. Dá se to tak říct že ?

Ustrašeně jsem vytáhla telefon a vytočila Mattovo číslo. Je to pořád můj "rádce" a nejlepší kamarád. Když jsem mu to říkala můj hlas byl roztřepaný stejně jako mé ruce. "Šššš hlavně neplač." Mluvil na mě a já se snažila uklidnit. divím se, že je tak hodný, protože jsem ho vzbudila. "Takhle už dál nemůžeš. Proč od něj neodejdeš ?" Zeptal se mě a já si utřela své mokré tváře. "Já nevím,miluju ho." fňukla jsem. "Bethany uvědomuješ si co ti udělal? Musíš od něj pryč a to hned !! Přijedu pro tebe a můžeš u mě bydlet jak dlouho chceš. Budu u tebe do půl hodiny." Dořekl poslední větu a tipl to. Udělal to, protože nechtěl, aby jsem nějak protestovala.