Heroes

15.

Probouzím se ve své posteli.  U mojí ruky mi ležel lísteček, který byl zřejmě od Altaira. Nechtěla jsem ho číst, bylo mi mdlo.  Pomalu jsem se posadila a položila ruku na břicho.

Ty stresy mi nedělaly dobře. A teď, když je nám Robert na stopě a snaží se nás zničit.  Neměla jsem si pořizovat dítě do tohohle světa.  Malik mě teď neochrání a já jsem slabá, nemůžu bojovat.

A mému bratrovi nevěřím od té doby, co zradil Malika, takže mu nemůžu věřit.

Opatrně jsem vstala na moje křehké nohy a udělala jeden krok dopředu.

Moje nohy se podlomily, ale stihla jsem se chytit stolu.  Pak jsem se vytáhla a  opatrně vyšla ze dveří.

***

Zastavila jsem se u cvičiště.  ,,Alane?"

,,Mary? Co potřebuješ?" zeptal se. ,,Co hodlá dělat tvůj otec?" ,,O čem to mluvíš Mary?"

Chytila jsem ho za jeho háv.  ,,Mluv!  Nechceš mě vidět naštvanou!  Tohle dítě potřebuje být v bezpečí, tak mluv!"

,,Otec chce zaútočit na Jeruzalém..." řekl Alan.

Pustila jsem ho a vydala se ke koním.  U brány mě zastavil bratr.  ,,Kam jdeš?"

,,Robert de Sable se vydal do Jeruzaléma, aby se zbavil Assassinů."

,,Nemůžeš odejit, jsi slabá!" vykřikl Altair.  Jakmile to dořekl, tak jsem se bolestně chytila za břicho a pomalu se sesunula k zemi.

,,Bude to dobrý..." utěšoval mě bratr. ,,Bolí to..." zašeptala a chytila bratra za rukáv.

***

Otevřela jsem oči, ležela jsem ve své posteli, na mé truhlici seděl sokol a pozoroval mě.  ,,Copak pro mě máš?" zeptala jsem se a vzala mu dopis.

Pomalu jsem ho otevřela. Zpráva byla od Malika.  Usmála jsem se a utřela si slzy, které mi stékaly po tváři. 

Někdo mi zaklepal na dveře a hned vešel.  Byl to můj starší bratr.  ,,Zdravím," pozdravil mě a pohladil po hlavičce sokola. 

,,Měl jsem o tebe strach..." dodal.  ,,Já mám o tebe strach pořád."

,,Omlouvám se." ,,Ještě jsem ti neodpustila to, co jsi udělal," řekla jsem. 

,,Už jsem byl potrestán. Sebral mi hodnost a udělal ze mě jen vojáka. Teď jsi ta významnější sestřičko."

,,Měla bych za Malikem."

,,Nemůžeš, jsi slabá odpočiň si," řekl Altair.

***

Uběhli dva měsíce.  Už pět měsíců nosím pod srdcem mého a Malikovo syna.  Počítala jsem dny a měsíce do jeho narození. 

,,Dávej na sebe pozor," řekl Altair a pomohl mi na koně.  Pobídla jsem koně a vyjela z Masjaf.

***

Dorazila jsem do Jeruzalému a vydala se přímo za Malikem. Zastavila jsem se u dveří a pozorovala ho. Malik stál za stolem a na něčem usilovně pracoval.

Odkašlala jsem si a pozorovala ho dál. Malik se po chvíli na mě podíval a usmál se.  ,,Rád tě zase vidim. Jak je to dlouho, co jsme se neviděli?" ,,Skoro čtyři měsíce," odpověděla jsem a objala ho.

,,Jak se daří Jarahovi?" ,,Ty už máš pro něj jméno? " zeptala jsem se.  ,,Dá se to tak říct," řekl Malik a usmál se. 

,,Co takhle Tazím?" zeptala jsem se.  ,,Tazím zní dobře."

,,Jarah taky není špatný jméno. Jen se nehodí na Jarah Malik,"

,,Ty chceš naše dítě pojmenovat po mně?"  ,,Chci. Vždycky se to dělávalo.  Já mám jméno po matce. Mary Azzena."

,,Líbí se mi tvoje druhé jméno," řekl Malik a políbil mě.  ,,Chyběl jsi mi."

,,Tys mě taky chyběla. Myslel jsem na tebe každý den a každou hodinu.  Chybí mi ty modřiny při našem tréninku."

,,A teď mě tu máš, nepotřebujeme žádné tréninky, jsme nejlepší Assassini široko daleko."

Usmála jsem se. Malik ke mně přistoupil a jemně mě objal. Tahle chvíle mi chyběla, jen já a Malik. Náš syn a my dva.

,,Nerad vás ruším, ale potřebuji informace ohledně Talala," řekl Altair a opřel se o rám dveří.  ,,Jistě," řekl Malik a přešel ke stolu, odkud vytáhl pírko.

,,Víš, co s tím, že?" ,,Vím a teď ty informace."

,,Měl by se nacházet tady - ukázal místo na mapě - Měl by být v hradě. Dostaň se tam a zabí ho."

Altair přikývl a zmizel.  ,,Máme tu chvilku zase pro sebe," řekl a přitiskl se na moje rty. Zavřela jsem oči a spolupracovala. Milovala jsem ho z celého srdce, nemohla jsem se dočkat, až tahle chvíle zase nastane.

***

Oba jsme usínali vedle sebe, byl to tak krásný pocit.  Milovala jsem ho a on miloval mě.

Pomalu jsem se k němu otočila čelem.  Malik už spokojeně spal a tak jsem se na něho jen dívala.