Heroes

6.

Probudila jsem brzy ráno, kdy lidi ještě spali.  Chtěla jsem vstát, ale Malik mě stáhl zase zpět.   Odtáhla jsem se od něho.

,,Ty víš, že to nejde..." řekla jsem a natáhla si kápi a posadila se k němu zády. ,,Altair se to nedozví," odpověděl Malik a pomalu se posadil.

,,To nejde. Máme oba povinnosti, na lásku není čas..."

Malik smutně oddychl a pomalu vstal.  ,,Máš pravdu, na to není čas, ale nezapomenu na tebe."

,,Já taky ne..." zašeptala jsem a pomalu vstala.  Vylezla jsem na zídku a skočila přímo do vozu se senem.

Vyskočila jsem a pomalu vyšla k molu, kde jsem si sundala svoje vysoké boty,které jsem si vzala do ruky a vyšla až na konec.

Sedla jsem si a nohy si přehodila přes okraj mola.

***

Do přístavu přijela loď, která se zakotvila.

Za sebou jsem slyšela kroky.  ,,Nemám už,co bych ti řekla." ,,Přišel jsem se jen rozloučit," řekl Malik.  Pomalu jsem vstala a otočila se na něho.  ,,Nezapomenu na tebe, ale ty určitě ano."

Na tohle jsem neodpověděla, ale Malik znal odpověď a tak jen přikývl.  ,,Sbohem..." řekl a odešel.

***

Kapitán lodi, odvázal loď. Naposledy jsem se podívala na Malika.

A otočila se ke koním.  Nasedla jsem na svého bílého koně a chytila otěž Malikovo klisny. 

Pobídla jsem koně a vyjela z oázy. 

***

Dorazila jsem zpět do Masjaf, kde jsem uvázla koně a vrátila se k citadele.

Kde na mě čekal Kaleb.  ,,Kde jsi byla?" ,,S Malikem!" odpověděla jsem drze a strčila do něho, abych mohla projít do zahrad.

Sedla jsem si na kamennou lavičku a hleděla na skály.

,,Co ti je?" zeptal se Kaleb a pomalu si sedl vedle mě.  ,,Mrzí tě, že musel odjet?" dodal.

,,Nemrzí..."

***

Uběhl jeden rok. Bylo časně ráno ani slunce ještě nesvítilo a Altair mě vzbudil takhle brzy.

,,Soustřeď se!" ,,Nemůžu!" vykřikla jsem. 

,,Tak se snaž!"

Tentokrát jsem na něho zaútočila, ale Altair se skrčil a já se svezla po jeho zádech až na zem. 

Altair se zasmál a pomohl mi vstát.  ,,A teď seriózně.  Pokrč nohy!  Meč před sebe a zkus se trefit!"

,,Žádný problém bratříčku!" vykřikla jsem a usmála se.  Zaútočila jsem na něho.  Naše meče se o sebe zasekly. 

Pak začala přetahovaná.  Nejdřív mě natlačil Altair na zábradlí tak, že jsem málem přepadla, ale pak jsem našla slabinu a praštila pěstí Altairovi do boku.

Altair udělal jeden krok do zadu. ,,Tohle bolelo." ,,Přestaň, nejsi malá holka!"

Altair se usmál.

***

Blížilo se odpoledne a nám už skončil trénink, ale oba jsme se shodli na tom, že si dáme přestávku a pak dáme skutečný souboj.

Já samozřejmě souhlasila, protože jsem se mému bratrovi mohla pomstít jakkoliv.

***

Po malé přestávce jsme zase stanuli před sebou.  Naše pohledy se střetli, oba jsme si prohlédli postoj.  Nadechla jsem se a vyrazila proti němu.

Můj bratr se vyhl, ale já udělala rychlou otočku, ale to samé udělal i on.

Tentokrát zaútočil on.  Oba jsme zasekli meče do sebe.  Uvědomila jsem si, že se zády opírám o plot a tak jsem se opřela a nohou odstrčila Altaira od sebe.

Opět jsme na sebe zaútočili, ale tentokrát se meče nezasekly o sebe.  Oba jsme začali šermovat, až jsme se ocitli uprostřed cvičiště.
Nováčci se na nás přišli podívat dokonce i starší Assassini, kteří toho uměli víc než my.

Řinčení zbraní dokonce přilákalo i lidi z vesnice. 

Všichni byli ticho a dívali se na náš souboj. Pak, ale začali povzbuzovat a mě to akorát tak znervóznilo.

Altair si toho všiml.  Tupou stranou meče mě praštil do žeber.  Já se bolestí ohnula a Altair mě přeskočil a chytil mě za hrudník a druhou mi přiložil meč ke krku.

,,Vyhrál jsem," prohlásil Altair hrdě. 

Všichni začali tleskat.  Altair byl v tomhle místě celebrita, ale já ne. Žárlila jsem na mého staršího bratra, ale přitom jsem i trochu záviděla a obdivovala.

Došla jsem do mého pokoje, abych se převlékla, když jsem si sundavala poslední část mého hávu, tak jsem si všimla velké modřiny v oblasti žeber.

Altair mi zřejmě tím mečem zlomil pár žeber, ale neřešila jsem to, každý Assassin má z tréninku buďto modřinu nebo dokonce hluboký šrám. 

***

Uběhli dva roky seděla jsem na hradbě a hrála na svojí flétnu.  ,,Nádherně hraješ," řekl můj bratr a sedl si ke mně.  ,,Nezahraješ si se mnou?" zeptala jsem se.  ,,Když máš dneska ty osmnáctiny...tak jo, " řekl a usmál se vytáhl svoji flétnu a přidal se. 

Celým Masjafem se rozlehly tóny našich fléten.  Milovali jsme to. Jen si sednout na hradby a hrát.

,,Malik je zpět!!!" ozvalo se celým hradem. Oba jsme přestali hrát a seskočili jsme, ale já nešla k němu. 

,,Mary vypadáš úžasně," řekl a dotkl se mých vlasů.  Chytila jsem mu za ruku a zkroutila jí. ,,Nezkoušej to na mě. Nejsem nějaká kurtizána, abych si to nechala líbit!"