Heroes

3. Verbování Assassinů

,,Byl jsi někdy v Konstantinopoli?' zeptal se Malik po dlouhé jízdě na koni. ,,Nebyl."

,,Tak to se ti tam bude líbit," řekl Kadar.  Malik pobídl koně do klusu, to samé jsem udělal i já.

,,Tady se utáboříme, za chvíli bude tma," řekl Malik a zastavil svého černého koně, kterého postavil k řece. 

Zastavil jsem vedle něho a sesedl.  ,,Mám pocit, že nás někdo sledujte," řekl jsem a natáhl se pro meč. ,,Někdo z nás bude hlídat, bude to dlouhá noc," řekl Malik.

,,Fajn budu hlídat jako první." Malik souhlasně přikývl a rozložil deku na kterou se položil.

Díval jsem se po skalách, jestli nezahlédnu něco,co by pro nás mohlo být nebezpečné, ale nic jsem neviděl jen sokola, který na tom místě měl hnízdo.

Ale opravdu jsem měl ten zvláštní pocit, že nás někdo sleduje.

***

Bylo pozdě večer, seděl jsem v písku mezi Malikem a Kadarem.  Stále jsem hlídal. Malik řekl, že ho mám vzbudit, až budu unavený, ale moje oči se stále nezaviraly a tak jsem stále hlídal.

Pomalu jsem vstal a přešel k mému hnědákovi, kterého jsem pohladil po nozdrách. 

Ten kůň byl jediný, který mě vždy zachránil z průšvihů.  V tu chvíli jsem za sebou zaslechl kroky, pomalu se natáhl pro meč a prudce se otočil.

Za mnou stál Malik.  ,,Omlouvám se," řekl jsem.  ,,Jdi se prospat. Potřebujeme tě mít bdělého,"

,,Dobře," odpověděl jsem.  ,,Zítra za úsvitu vyjíždíme."

Přikývl jsem a šel si lehnout.

***

První sluneční paprsky osvítili mojí tvář a já pomalu otevřel oči.  Malik stál u jednoho z kamenů a opíral se. 

,,Vzbuď mého bratra, musíme jet," řekl Malik a snědl poslední kousek chleba.  Natáhl jsem se ke Kadarovo rameni a zatřásl s ním.

Kadar pomalu vstal.  Všichni tři jsme nasedli na koně.  Malik pobídl koně do trysku, to samé jsme udělili i my.

,,Neměli by jsme hnát ty koně bratře!" vykřikl Kadar.  Malik prudce zabrzdil a otočil se ná nás dva.  ,,Do Konstantinopole musíme dorazit před soumrakem a takovým tempem tam nedorazíme,"

,,Maliku Kadar má pravdu!"

***

Dorazili jsme do Konstantinopole, kde jsme uvázali koně a vešli do města.  Město bylo poměrně tiché, ale už bylo pozdě večer, takže všichni už spali.

Našli jsme si nocleh a přečkali do rána.

***

Jako první na nohou jsem byl já, pak Malik a Kadar ještě spal.

Vzbudili jsme ho a vyšli na náměstí, kde jsme hledali nové kadety.

Všiml jsem si jednoho muže, který stál proti čtyřem vojákům.  Na nic jsem nečekal a vyběhl na ně.  Malik a Kadar se ke mě přidali.

,,Potřebujeme tvoji hbitost a vytrvalost bratře," řekl jsem a položil mu ruku na rameno.  ,,Zítra se stav v Masjaf."

Muž přikývl a odešel.

,,Výborně prvního máme," řekl Malik.

Procházeli jsme uličkami.  Cestou jsem si vzal jablko, které jsem samozřejmě nezaplatil, ale prodavač si toho nevšiml.

,,Altaire!" ,,No co mám hlad," řekl jsem a kousl si do jablka. 

,,Dál ani krok!" prohlásil jeden z vojáků.  ,,A to se nás pokoušíš zastavit jen ty sám? " zeptal se Malik a natáhl se pro meč.

,,Není sám."

Přitiskl jsem se zády na Malika. ,,Věděli, že přijdeme!" ,,Jak to mohli vědět?!" vyjekl Malik. 

Vojáci na nás zaútočili.  Jednoho z nich jsem probodl, ale oni byli v přesile.  Snažil jsem se ubránit, ale jeden z nich mi sekl do boku. 

Klesl jsem na koleno, ale nevzdával jsem to. Bodl jsem jednoho do krku.  Natáhl jsem se pro otcovo meč a zaútočil na vojáka, který bojoval s Malikem.

Probodl jsem ho.  Voják padl mrtvý k zemi, ale ještě jich zbývalo docela dost.

,,Připravený?" zeptal se Malik.  ,,Vždy..." odpověděl jsem a zády se přitiskl na Malika.  Dívali jsme se na ty vojáky a čekali. 

Vojáci na nás zaútočili.  Vyhl jsem se, ale druhý mě znovu zranil. 

***

,,Altaire!" zakřičel Malik, když zabil posledního vojáka,který se pokusil o odpor, zbytek vojáků uteklo.  ,,Pomůžu ti se dostat do Masjafu, tam tě dají do kupy," dodal a pomohl mi na nohy. 

,,Kad....Ka..."

,,Neboj se, dostanu tě do bezpečí," řekl Malik a dotáhl mě koním.  ,,Altaire!?  Slyšíš mě?"

,,Výdrž bratře..."

-pohled Malika-

Dotáhl jsem Altaira ke koním a přiložil mu k ústům vodu.  Pomohl jsem Altairovi na jeho koně. 

Jeho koně jsem chytil za uzdu a vyjel na cestu. 

S Altairem to vypadalo zle.  Pomalu se ani neudržel na tom koni a tak jsem přesedl, abych ho mohl podpírat a byli rychle v Masjaf.

Teď nebylo čas na nějaké přestávky a tak jsem pobídl koně, co to jen šlo.

Stále jsem se snažil držet Altaira bdělého, ikdyž mě osobně to dělalo problémy.  Nebyl jsem tak výřečný.

***

Těsně před úsvitem jsme dorazili do Masjaf. Opatrně jsem sesedl z koně a pomohl Altairovi.

Celou cestu na hrad jsem ho podepíral, cítil jsem jako slábne. Cítil jsem, jak jeho váha mě táhne k zemi.

Ale narovnal jsem se a odtáhl ho, až k vchodu do hradu, kde si ho převzali Assassini. 

Chytil jsem se za krvácející bok.  Pak jsem se vyčerpáním sesypal k zemi.