Internet Bestie?/ JJ FF

$16

Naomi's POV
Byla jsem v šoku z toho, že mi někdo dal psa.
Jak ji pojmenuji? Jediné, co mě v tento moment napadá, tak je Alexa. Když se na ni tak podívám, vybaví se mi toto jméno. Je takové roztomilé pro malinké štěňátko.

Když nad tím tak uvažuji, měla bych jí koupit jídlo, misky, vodítko a pelíšek. Tak to abych vyrazila pro to do obchodu. Vyběhnu rychle do pokoje, hodím na sebe první věc, co mi přijde pod ruku a už zase spěchám dolů, beru Alexu do náruče a jdu do obchodu.

Jelikož mám obchod téměř za rohem, dorazím tam během pouhých pěti minut. Otevřu dveře a ovane mě vůně psích granulí a sena.
"Dobrý den, mohu vám nějak pomoci?" zeptá se mě mile žena za pultem.
"Oh dobrý den, hledám nějaký pelíšek pro tohoto drobečka. A taky bych potřebovala nějaké dobré žrádlo a vodítko." oznámím vše, co potřebuji a následuji prodavačku, která mě vede k nějaké z těchto věcí. Nakonec společně dojdeme k psím pelíškům, kterých je tu spousta. Ať už jsou to pouze plastové s polštářem nebo krásně nadýchané.
"Tak jaký byste si přála?" ptá se mě a já se rozmýšlím. Očima jedu od jednoho pelíšku k druhému a hledám ten pravý, který se bude mému zlatíčku líbit. Nakonec mi zrak spočine na takovém béžovém nadýchaném pelíšku v rohu a já už přesně vím, jaký vezmu.
"Tenhle." řeknu rozhodně.
"Dobrá volba!" usměje se na mě prodavačka. "Tento pelíšek je vážně úžasný, sama ho mám doma, akorát v jiné barvě." povídá mi.
"Dobře, tak ten si vezmu. A ještě bych potřebovala nějaké vodítko, žrádlo a taky misky, na ty bych úplně zapomněla!" plácnu se do čela nad mojí zapomnětlivostí.
"Fajn, tak pojďte za mnou." odpoví a vede mě asi k vodítkům.

Po půl hodině odcházím, s úsměvem na tváři, prázdnou peněženkou a plnou náručí, z obchodu.
Alexu mám na černém vodítku a společně si kráčíme domů.

Po příchodu domů hned Alexe nachystám do misek vodu a žrádlo a ta se k tomu okamžitě přiřítí a s chutí se pustí do jídla. Pousměju se a odcházím jí dát do obýváku pelíšek. Položím ho na místo a jen se otočím, Alexa stojí za mnou a utíká do svého měkkoučkého pelíšku.

**
Alexa už spí asi 2 hodiny a já mezitím se snažím udělat edit na moji fanpage na instagramu. Když nad tím tak přemýšlím, má vůbec cenu ještě něco tvořit, když stejně znám už Jacka osobně? Ale tak o tom nemusí nikdo vědět. Když nad tímhle tak přemýšlím, mohla bych tam taky přidat tu fotku s Jackem, kde jsem ještě nevěděla, že je to ten, se kterým si píšu. Jo to bych mohla.

Jen co tam tu fotku přidám, první lajk tam dá Jack a taky tu fotku okomentuje: to si ještě nic netušila xx

Po tomto komentáři začal spam lajků a komentářů a většina z nich byla ve smyslu jak to myslel? a nebo omg gratuluju!! (p.a. píšu to v češtině i když vím, že by to mělo normálně být v angličtině). Přemýšlím, jestli na to mám odpovídat, ale nakonec jsem si řekla, že to nechám být.

Rozhodla jsem se, že bych mohla jít zase s někým ven. Dlouho jsem nikde nebyla s Naomi.

Me: Ahoj Nom, dlouho jsme nikde nebyly, mohly bychom někam zajít!

Nomii♡: Ahoj kočko, promiň, ale teď moc není čas.. škola, znáš to. Je čtvrtletí a s ním i spousta testů.

Me: Jo v pohodě, chápu to.

Achjo, no tak asi nic. Povzdechnu si a nakonec dojdu zpět do svého pokoje, kde si vezmu notebook a pustím si nějaký film.

**
Otevřu oči a celá rozespalá se podívám na hodiny. Je 9 hodin. Jak dlouho jsem tak mohla spát? Ten film mě úplně uspal. Protáhnu se a vylezu z postele.
"Alexo!" volám po domě a snažím se najít svoje zlatíčko. Kde jen může být?
"Á tady jsi!" řeknu, když najdu Alexu probíhat po kuchyni. Zasměju se a dám jí zase žrádlo do misky. Ta jakmile uslyší zvuk padajících granulek, utíká ke své misce a začne hltat všechno, co jsem jí dala. Jen se pousměji a jdu si dát mezitím sprchu.

Po příjemně horké sprše jsem se konečně vydala ke svému mobilu, kde jsem měla strašně moc upozornění a taky dost zmeškaných hovorů od Jacka. Ihned mu tedy zavolám.
"Ahoj, co jsi potřeboval?" ptám se ho jen co to vezme.
"Ahoj, kde jsi byla? Proč jsi mi nebrala mobil? Není ti nic? Jsi v pořádku?" začne se hned ptát Jack.
"Ježiš uklidni se, jsem v pohodě. Jen jsem usnula." směju se. Mám nějakou dobrou náladu. Zvláštní.
"Víš, jaký jsem měl strach? No nesměj se!" zlobí se na mě.
"Klídek prosím tě. Proč jsi mi teda volal?" zeptám se.
"Chtěl jsem si s tebou popovídat a říct ti něco." řekne mile.
"No a co si mi teda chtěl říct?"
"Noo, teď už je to jedno."
"Ne, není! Šuup, pověz." prosím ho.
"No.. chtěl jsem ti jen říct, že tě miluju." řekne nervózně. Jezus!
"Awww, zlatíčko! Já tebe moc!" odpovím mu. To je sladký! On je sladký! Nejde ho nemilovat.
______________
Taaakže.

V první řadě se chci strašně moc omluvit, že nebyla část tak strašně dlouho. To víte no.. konec roku, prázdniny, nechtělo se mi, nebyly nápady, pak nová škola, žádná nálada a prostě jsem strašný člověk hele. :D

Zadruhé se chci omluvit, že tahle část je o ničem a navíc je krátká, ale měla jsem ji už rozepsanou, jenže poté, co jsem ji dneska otevřela, nevěděla jsem, jak to moc dokončit. XD

Jinak dodatečně přeji hezký zbytek svátků a šťastný Nový rok!

Taky vám chci neskutečně poděkovat za 3k přečtení a ty krásný komentáře!! Ani nevíte, jak moc si toho vážím!

Děkuju vám za přečtení, uvidíme se u další kapitoly.♡

Bery^^