Internet Bestie?/ JJ FF

$15

Jack's POV ~6 days left~

Oficiálně jsem se zamiloval do jejího objetí. Je tak úžasné držet milovanou osobu v náručí, na tváři ještě vlhký otisk jejích rtů a nasávat její vůni. Už ji nechci nikdy pustit, ovšem to se lehko řekne. Jakmile jsem pomyslel na to, že se od sebe co nejdříve odtáhneme, Nom, jakoby mi četla myšlenky, se začne z našeho krásného objetí odtahovat. Můžu si všimnout, jak je červená v obličeji, asi z toho, jak mi dala pusu na tvář. Pouze hádám.

"No eh tohle bylo něco úžasnýho." vydechne a podívá se mi do tváře. Já se stále usmívám jako magor, proto jen přikyvuji, jelikož na normální slovní odpověď nemám sílu.
"No tak já už půjdu, děkuju Jacku." pousměje se a už mi mizí z dohledu.
"Počkej!!" zakřičím ještě za ní. Ona se otočí s tázavým výrazem a já najednou nevím, co říct. Myslel jsem si, že slova 'miluji tě' bude tak lehké říct i do očí, než jen napsat, ovšem to jsem se spletl. Musel jsem proto vymyslet jinou odpověď.
"Jen jsem chtěl říct, že děkuji za tu pusu, dobrou." usměju se a kráčím zpět do domu, aniž bych se na ni podíval.

"Brácho kde jsi?" Zeptá se mě Nate v lehce podnapilém stavu.
"Byl jsem jenom se nadechnout čerstvého vzduchu." odpovím pouze tohle, protože se mi nechce říkat všechny podrobnosti. Hodím do sebe posledního panáka neznámé tekutiny, rozloučím se s kluky a vydám se domů. Cestou přemýšlím nad dneškem. Krásný to den.

Jen co dojdu domů, zkopnu ze sebe boty, vysléknu se a doslova padnu do postele. Kašlu na všechno už. Zaprvé je pozdě, za druhé jsem moc línej se zvedat z postele, za třetí se můžu vysprchovat až ráno a za čtvrté jsem taky hrozně unavenej. Dnešek byl vážně vyčerpávající.

<Next day> ~5 days left~
Naomi's POV

Probudím se po dlouhé době s úsměvem na tváři. Musím poděkovat Sammymu, že mě dotáhl na tu párty. Vážně.

Natáhnu se proto po mém mobilu na noční stolek, kde pátrám rukou, ale mobil nikde. Tak jo, klid. Určitě ho budeš mít někde v kapse.

Zvednu svoje pozadí z vyhřáté postele a jdu do chodby podívat se, jestli můj mobil není v kapse některé z mikin nebo bund.

Avšak hledání bylo neúspěšné. Prohledala jsem všechny mikiny a bundy v celém domku a nikde nic. Sakryš. Tohle není dobrý. Okay, ještě zkusím pořádně prohrabat pokoj a postel.

Po asi hodinovém hledání mého mobilu jsem ho konečně našla. Víte, kde byl? Pod postelí. Ležel si tam jak na dovolené a já tady zběsile probíhala po domě a hledala ho. Achjo. Teď si musíte určitě říkat 'ona není normální' nebo 'proč ji to nenapadlo dřív', ale tak pochopte, že po ránu to nemyslí nikomu. Někdy jsem ráno tak mimo, že si do müsli liji čaj místo mléka. No vážně. Už se mi to párkrát stalo. Nebo taky jsem si už párkrát vyšla do obchodu v pyžamu. A moje pyžamo ty dny většinou bylo overal s jednorožcem nebo jinými zvířaty. No, ale to už je teď jedno.

Mobil se mi samozřejmě vypnul, protože co si budem. iPhony mají malou výdrž baterky.

Mezitím, co se můj telefon nabíjel, jsem se šla nasnídat a převléknout. Zvolila jsem pouze spodní prádlo a na to hodně velkou mikinu, kterou jsem jednou tak trochu ukradla Matthew-ovi (p.a. pamatujete si ho? Je to ten její gay kamarád, na kterého žárlil J XD) a už mu ji nevrátila. A ani to nemám v plánu dělat. Když už je o něm řeč, mohla bych mu zavolat a někam s ním zase zajít. Dlouho jsem ho neviděla.

A tak jsem se po tomto rozhodnutí vydala do pokoje pro mobil, na kterém bylo spoustu nových upozornění. A mimo upozornění z instagramu a jiných sociálních sítí, tam bylo i pár zmeškaných hovorů. Jeden o Jacka, druhý od mámy a třetí od neznámého čísla. Uděláme to popořadě. Prvně jsem chtěla poděkovat Sammymu. Tomu napíšu zprávu.

Me: Ahoj Sammy, chtěla jsem ti jenom poděkovat za to, že si mě vytáhl na tu párty. Hrozně jsem si to užila a taky se usmířila s Jackem. Fakt díky. N. xx

Hned na to mi přijde odpověď.

Sammy: Ahoj Nom, nemáš vůbec zač. Já si to taky užil. A jak ses jako usmířila s Jackem? A jakým vůbec?

A sakra. On o tom neví vlastně.

Me: S Johnsonem. Ale to je teď jedno. Někdy ti to řeknu.

Fajn, tak tohle by bylo. Sammy už neodpovídal, takže asi souhlasí. Další zavolám Jackovi.

"Ano?"
"Ahoj, tady Naomi. Co si potřeboval?"
"Oh ahoj. Nic jsem nepotřeboval. Jen jsem se chtěl ujistit, že jsi v pohodě, což asi jsi, takže asi zase ahoj." řekne celkem nervózně.
"Eh.. ahoj?" řeknu do telefonu, ale odpovědí je mi pouze pípání. Tak tohle bylo divný.

No, další na řadě je máma. Co ta asi po mně chtěla?
"Haló?"
"Ahoj mami, co si potřebovala?"
"Naomi, jakto, že si mi nebrala mobil? Víš, jak jsem se bála? Co kdyby se ti něco třeba stalo? A-"
"Mami jsem v pohodě." Přeruším ji. "Zaprvé jsem spala. A zadruhé jsem po probuzení nemohla najít mobil, ale poté, co jsem ho našla, byl vybitý, takže jsem ho nechala nabít, ovšem zapomněla jsem vypnout tichý režim a mezitím jsem se šla najíst, obléknout a udělat hygienu a až teď jsem ho vzala do ruky." dokončím svůj dlouhý monolog a čekám na její odpověď.
"No.. eh.. aha, tak to promiň. A jak se jinak daří? Nechceš někdy dorazit na oběd? Rádi bychom si s tebou s tatínkem popovídali." odpoví mi a naváže na jiné téma. Achjo. Moc rodinné obědy nemusím a navíc bude spoustu otázek typu 'A už sis někoho našla?' a 'Nechceš se vrátit radši zpátky sem k nám?' nebo třeba 'A není ti tam smutno?' a taky 'My tam někdy přijedeme ti pomoct třeba s úklidem, chceš?'. Celá natěšená jsem.
"Jo, mám se dobře mami. Ráda dojedu. Pak mi ještě dej vědět kdy. Už musím mami, papa!" rozloučím se a doufám, že už nebude chtít nic dalšího rozebírat.
"Dobře broučku, papa!" taky se rozloučí a zavěsí. Uf, nemám ráda tyhle trapné rozhovory přes telefon. A navíc přezdívka broučku. Arghh už mě to vážně štve, nejsem přece malé dítě.

Fajn a teď ještě poslední hovor. Matt.

"Prosím?" jako všichni ostatní. To mě nikdo nemá uloženou, že se takhle ptají?
"Ahoj Matte, tady Nom."
"O můj bože Naomi!!! Tak rád tě vidím.. teda chci říct slyším." zasměje se a pokračuje.
"Zrovna jsem ti chtěl volat a zeptat se, jestli někam nechceš třeba zítra zajít."
"Oh tak to máme stejné myšlenky. Taky jsem to měla v plánu. Zítra? To by šlo. Kdy a kde?" odpovím s úsměvem na tváři.
"Tak můžeme jít třeba už i na oběd spolu. Takže třeba sraz u Starbucks a pak se rozhodnem kam jít. A čas tak v 11? Šlo by to?"
"Na tebe mám čas vždy, zlato. Dobře, oběd zní dobře. Tak se uvidíme tam."
"Fajn. A povídej, co ten tvůj Edward?" zeptá se a já vím, že se odpovědi nevyhnu, takže nemá cenu se vymlouvat. Stejně bych mu to jednou řekla.
"No takže zjistila jsem, že se vůbec Edward nejmenuje..........."

"...no a potom jsem mu řekl 'Ale zlato, jdeš úplně špatným směrem. Tudy my nebydlíme.' a on, jak byl opilý, se se mnou začal hádat kudy je to k nám domů!" smějeme se oba do telefonu historce s jeho přítelem, když šli domů z párty.
Náš smích byl přerušen až zvonkem.
'Kdo to může být? Nikoho jsem nezvala." řeknu do telefonu.
"No mě se neptej. Já to nejsem."
"No nic, tak já tam jdu. Pak ti večer ještě zavolám. Papa brouku!" řeknu a pošlu mu pusu přes telefon.
"Papa zlato!" a pusu pošle také. Položím hovor a jdu se podívat, kdo je za dveřmi.

Dojdu do chodby a kukátkem se podívám ven. Nikdo tam není, zvláštní. Ale i tak otevřu dveře a málem se rozbrečím.

V krabici tam leží malé, ale opravdu malé štěňátko Bígla.

Vezmu krabici dovnitř, vyzvednu štěňátko a dám si ho na klín, když v tom spozoruji dopis na dně krabice.

Snad ti nevadí Bígl. Je to holčička a teď je tvoje. Nechci, aby si byla v tom velkém domě tak sama.
Když už ne přítel, tak snad postačí pes.

Sammy xx
______________
Okay, jsem tu znovu.

Tentokrát to není zase tak dlouhá doba od posledního dílu. Congrats to me.

Každopádně jak se máte? Máte, měli jste nebo teprve budete mít prázdniny? Už měli, takže už smůla, no. :D

Blížíme se k 1k přečtení!!! omg ilyy