Dramione | CZ

Vztah.

Vytvořil se mi na rtech jemný úsměv, protože mě právě políbil na tvář. Otočil se a společně jsme mlčky sledovali západ slunce.

Po chvíli ticha promluvil. "Grangerová, ačkoliv jsem si ti nechtěl připustit, mám Tě asi rád víc než bych měl a mohl.." poslední slova skoro zašeptal.

Stále se mi v hlavě promítali slova, co vyslovil a snažila jsem se je vstřebat. Po pár týdnech jsem již věděla, že vyjadřování citů a náklonnosti mu dělají problém. Jeho obrana před city? Urážka.

"Cítím to stejně" usmála jsem se s zadívala se na jeho obličej. Prohlédla jsem si všechny rysy jeho obličeje a zkoumavě jsem na něj vzhlížela.

"Když už na mě tak koukáš, nemusíš otevírat pusu i když chápu, že jsem neodolatelný" hrdě se usmál a já rychle zavřela ústa, vůbec jsem si neuvědomila, že je mám otevřené.

"Jak to bude mezi námi dál?" Zvídavě jsem na něj mrkla a obávala se odpovědi.

"To sám nevím, ale čeká tě semnou dost nebezpečí a to nechci".

Ano, vím to, šle chci tě víc než je lidské.

"Kdykoliv jsem v tvé přítomnosti, cítím se vždy lépe, i když ne vždy je to růžové, ale jinak ano. Připomínáš mi trošku mě, taky jsem tak paličatá. A když chceš jsi strašně milý.." neumím vyjadřovat city. S Ronem jsme to zkusili ale on je vůl, takže mě pochopte.

"Grangerová, ty si asi nikdy nikomu nevyjadřovala své city, že?" Pobaveně se ušklíbl.

"A ty?" Vyhrkla jsem šíleně rychle až pak jsem si uvědomila, co jsem řekla.

"Ne, jsi první" odpověděl bez ostychu. Zatajil se mi dech, nevěděla jsem, že jsem první, ale šlo mu to lépe jak mě tedy.

"Jsi nečekala, že?" Usmál se. V očích měl malé jiskřičky.

"Upřímně..ne"

"No, teď už to víš". Hrozně mě lákalo se ho na něco zeptat, opravdu moc.

"Co ten úkol?" Chabě jsem se pokusila o úsměv, ale když jsem viděla jak zmizel jeho, přešlo mě se usmát.

"Princezno, nemluvme o tom. Nejsem připraveny a to se vše blíží, kéž bych nic z toho nemusel.." odmlčel se a zíral do prázdna.

"Nemusíš.. ještě se to dá nějak zachránit" povzbuzivě jsem se na něj usmála a chytla ho za ruku.

"Kéž by.." naklonil se a něžně mě políbil. Nebránila jsem se, jeho polibky jsem mu vracela nazpět. To je to, co mě v pochmurné náladě povzbudí do dalších dnů. On. A teď vím, že ho opravdu potřebuji ať se mám postavit komukoliv, nechci se ho vzdát, ale pomoct mu. Nikdy jsem nepřemýšlela nad tím, že by mohl mít i nějaké srdce, cítit něco hlubšího a nebýt na každého zlý a sprostý.

"Jsi strašně nádherná, víš to? Nikdy předtím jsem si to neuvědomoval" tohle jeho přiznání mi upřímně vyrazilo dech, ale jinak, hezky.

"Taky nejsi k zahození Malfoyi.." uchechtla jsem se a dívala jsem se přímo do jeho oči.

"Ty opravdu neumíš brát ani dávat lichotky Grangerová" zasmál se a zezadu mě objal.

"Budeme muset jít, pokud nechceš aby nás někdo viděl.. spolu" dodala jsem smutně, ale byla to pravda, pokud jsme nechtěli aby nás někdo viděl, kdokoliv měli by jsme pomalu jít.

"Já vím" usmál se, políbil mě na tvář a odešel. Koukala jsem jak v dálce mizí jeho stín a pousmála jsem se. Mám s Dracem Malfoyem něco jako vztah. PANE BOŽE! Musím jít za Ginny. Hned.

-

Ihned jak jsem ji našla, tak jsem začala mluvit. Byla jsem ze všeho tak rozrušená.

"Ginny, bože toho se tolik stalo a já nevím kde ani začít!"

"Pomalu, nejsem tak rychlá jako ty!" Zasmála se a vybídla mě ať mluvím.

"Byla jsem teď s Malfoyem.. a no, líbali jsme se a řekl mi, že mě má víc než rad..já no nevím co si o tom myslet, ale cítím se strašně skvěle!" Plácala jsem pátý přes devátý, ale divíte se mi snad?

"Cože?!" Ginny doslova zařvala a tak do společenské místnosti naběhli snad všichni nebelvirčani.

"Co se stalo Ginny?!" Zvolal Dean a na to snad dalších pět lidi.

Ginny se na ně omluvně podívala. "promiňte kluci,já.. jsem jen, no lekla jsem se Herm" a Snažila se o usmátí.

"Bože já se lekl!" Odřekl Harry a začali se pomalu rozcházet zpět do svých ložnic.

"Promiň, zaskočilo mě to.. hodně"

"Já vím. Ale už jsem je viděla jak nás nenechají být" zasmála jsem se.

"Takže jak vznikl váš vztah? Nebo.. spíš jak to celé vzniklo to"

"Včera jsem šla za Malfoyem a vyspali jsme se spolu. Bylo to..jiné. Byl něžný a zároveň tvrdý.."

Ginn mě přerušila. "Nechci vědět detaily"

"A dnes mi poslal pergamen, že se sejdeme dnes večer. Řekl mi, že mě má víc než rád ale že se bojí" sledovala jsem plameny v krbu a přála si, aby to vyšlo i tak.

"No nevím co na to říct. Malfoy byl vždy překážkou a choval se k Tobě obzvlášť dost hnusně. Není ti to divný?"

"Jo.. ale už mě tak dlouho nenazýval mudlovskou šmejdkou..a chová se jinak, otevřel se mi"

"Co o tom blonďákovi ještě zjistím nového! Že je anděl?" Zasmála se Ginn a já se k ni přidala.

Kraťoučká kapitolka, šle zítra mám v práci volno a zamakám na nějaké delší kapitole:)
Děkuji moc za komentáře❤️