Dramione | CZ

Nemůžeme, ale chceme?

Brzy ráno jsem se probudila a doslova jsem zapomněla, že ležím vedle rozkošného blonďáka. Vypadá tak nevinně, nemá tak chladný výraz v obličeji.

Ještě jsem se na něj jednou podívala a opatrně jsem vstala, abych ho neprobudila. Pomalu jsem se oblékla, dala na sebe mizící kouzlo a vydala se zpět ke své koleji.

Pomalinku jsem otevírala dveře a potichounku se je snažila zavřít. Hned co jsem je zavřela a vyšla k ložnicím, tak jsem zahlédla Harryho jak sedí na pohovce a podezíravě na mě kouká.

"Kde jsi byla?" Optal se a já měla snad kilometrový knedlík v krku.

"Byla jsem se projít hradem,okolím.." poslední slovo jsem řekla skoro neslyšně, protože jeho výraz byl doslova probodávající.

"Hermiono, poslední dobou se chováš divně. Netrávíš s námi čas a chováš se divně, pokud se něco děje, klidně nám to řekni, pomůžeme ti" povzbudivě se na mě usmál, ale já nic nedokázala říct. Ani jsem nevěděla co říct.

"Víš že toho teď bylo mnoho Harry.. pořad se učím a učím, abych měla skvělé známky" usmála jsem se a doufala jsem, že mi uvěří.

"Já vím, vždyť tě znám, ale myslel jsem si, že si nějaká.. smutná a v poslední době dost tichá." Smutně se na mě zadíval.. vím, že se teď moc nevídáme, ale bylo toho teď tolik..

"Neboj se" objala jsem ho a ještě jednou mu pogratulovala k sňatku.

-

Poté co jsem se umyla a dala se tak nějak do pořádku, tak jsem vyšla ze společenské místnosti na snídani. Cestou jsem potkala Blaise a tak jsme si aspoň popovídali.

"A jak se jinak máš?"
"Dobře, akorát teď bude mnoho zkoušek a bojím se"
"Hermiono, bylo by divné kdyby si zrovna ty nedala nějakou zkoušku!" Blaise se zasmál a musela jsem s nim souhlasit, je to pravda.
"Jo, ale i tak se bojím! Teď jsem na to dost kašlala"
"Dáš to, jsi šikovná holka. A ehm, co ty a kluci?" Zčervenal a začal se rozhlížet okolo sebe jakoby ani tuto otázku nevyslovil.
"Nic, pořad sama a zatím mi to nijak nevadí" ačkoliv to tak docela nebyla pravda.
"A co Ty? A holky samozřejmě" dodala jsem.
"Furt zamnou leze Astorie.. párkrát jsem se s ní vyspal, ale nic jiného" on očividně je až moc otevřený.
"Tak to zkus.." neslyšně jsem dodala a vešla na snídani.
"Pořád ale myslím na Tebe" a tím jsme zakončili náš rozhovor. Nemůže ke mě cítit nic, nechci mu ublížit. Musím si s nim nějak promluvit, jinak to dopadne hodně špatně.

Zasedla jsem ke stolu, všechny jsem pozdravila a dala si na talíř par toastů.

Po včerejší noci jsem byla víc usměvavá, plná energie a chutě do života. Opravdu jediná noc dokázala změnit toho tolik, že jsem se stále z toho nevzpamatovala. Zajímalo by mě jak to cítí on, zda-li to nebyla pro něj jen hrátka ale něco více.

Každý dotyk, každý příraz byl tak něžný a zároveň tvrdý, jeho oči prozrazovali toho tolik a zároveň skoro nic. Chtěl mě a já jeho, oddala jsem se mu, plně a věrně.

Nevím, co jsem k němu začala cítit, protože je to celé tak složité. Občas se k sobě chováme hezky a pak je to zas na bodu mrazu. Nevím co si mám o tom myslet.

Z přemýšlení mě vytrhla Ginn, která se mě ptala jestli odpoledne nepodnikneme procházku k Hagridovi, lehce jsem jen přikrývla a dojedla svůj toast.

-

Po snídani jsme se vydali na první hodinu a byla to hodina lektvarů, tentokrát jsme měli udělat lektvar na proti lék po kousnutí vlkodlaka.

Připravila jsem si vše, co jsem měla na seznamu a pustila jsem do lektvaru.

Přiletěla ke mě malá holubička, která se po chvíli otevřela.

"Dnes večer v 7 před vstupem. Draco" ihned jsem se podívala jeho směrem ale on dal dělal lektvar. Třeba si o tom promluvíme a vše společně vyřešíme, jo, to by bylo fajn. Protože mě užírá jak nevím co se mezi námi děje.

-

Po vyučování jsme se vydali za Hagridem, kde jsme si popovídali a zavzpomínali na staré časy když nás poznal jako prváky. Jak jsme hned v prváku začali řešit různé záhady s zůstalo nám to do dnes.

Ano, byly to hezké i když dost nebezpečné. Všude jsme byly spolu a vždy jsme se dokázali zaplést do něčeho, co jsme nikdy nečekali, že se stane pravě nám.

Když už se začalo stmívat, pomalu jsme vyšli ke hradu. Za chvilku jsem se měla vidět s Dracem.. u brány jsem jim řekla, ze potřebuji si někam skočit a že se brzy vrátím. Zakývali mi na souhlas, ale Harry měl podezíravý výraz, kterého jsem se dost bála.

Odešli a já šla k zábradlí, kterého jsem se zachytila a koukala do krajin Bradavic. Přemýšlela jsem, co mi chce Draco říct a zároveň se bála, že už se semnou nebude chtít dál zahazovat. I proto, že je smrtijedem a mohlo by se stát něco mě i jemu.

Něco mě zezadu objalo a tak jsem se rychle otočila a na dotyčného vyzdvihla hůlku. Byl to Draco, úplně mě vylekal!

"Netušil jsem, že máš ze mě už strach" pobaveně se na mě podíval a stoupl si vedle mě.

"Co jsi chtěl?" Optala jsem se narovinu, protože jsem měla velké obavy.

"Nemůžeme si chvíli jen tak užívat západ slunce? Ne, ty jsi vlastně zvědavka" zasmál se ale neodvrátil pohled od západu slunce.

Hermiona neodpověděla, ale hlasitě si odfrkla. Chvilku mlčky stály než se ujal slova Malfoy.

"Vím, že jsi nedočkavá a tak začnu. To, co se v noci stalo.. no, musím uznat že se mi to líbilo a cítil jsem se dobře, ale moc dobře víš, že by jsme neměli" opatrně se na mě podíval a já se snažila v hlavě zformulovat nějakou logickou větu.

"Vím! Premýšlela jsem nad tím poměrně dost a nevím. Máme tak zvláštní vztah, takový jaký jsem nikdy neměla a myslím si že ani Ty ne, ale to je jedno. Podstatné na tom je, že se mi to líbí, ale bojím se jak Tobě" podívala jsem se před sebe jak slunce už je skoro zapadlé a vytvořil se mi na rtech jemný úsměv.

Slíbila jsem článek na dnešek a je tu. Je takový oddechový, ale už brzy se vše smotá. No, sami uvidíte❤️