Assume || h.s. ✔

35. be afraid about leave

"Vstávat čuňata!" řekla jsem jasně a nahlas na ty idioty, co se rozvalovali na mé posteli.

"Co? Kde to jsem?" začal se rozhlížet Louis, ale když mě uviděl, nejspíš mu to došlo.

"Jak jsme se sem dostali?"

"Ten Casanova co leží vedle tebe mi zavolal ve čtyři ráno. Ty prý nemůžeš domů a on se nemá jak dostat do toho svého, takže jako idioti jsme s klukama rozváželi i vaše kamarády domů."

"Zapomněla jsi dodat slovo tvůj Casanova." zamrmlal Harry, ještě jsem mu předtím říkala ať to nepřežene, to jsou takový idioti.

"Ne, můj není rozhodně po tom, co jsem včera viděla." řekla jsem, pomalu se posadil a přimhouřil oči.

"Co jsi viděla?" zamrmlal a snažil se uvědomit si to.

"Byl jsi bez košile a čůral jsi na nějaké auto. A ty," otočila jsem se na Louise.

"pozvracel jsi záda nějaké holky. A o vašich kamarádech radši nemluvím."

"Tahat vás všechny do auta fakt nebylo příjemné!" to jako vážně!

"Je jedenáct hodin, tak se pohněte a vypadněte z mého bytu." chtěla jsem je mít pryč z bytu, zničili včerejší atmosféru.

"Víš co mi tady nesedí?"

"Co?" zeptala jsem se nechápavě.

"Jací kluci?"

"Cože?" už několikrát jsem mu to říkala.

"No říkala jsi, že jsi byla s klukama, já myslel, že budeš s Niallem, tak se ptám kdo jsou ti další."

"Kamarád Calum. Tak se už oblečte a valte domů." otevřela jsem okno, byl tady smrad.

"Tak kamarád.."

"Běž se vycpat, idiote."

"Uuuu, tady to začíná být ostré." řekl Louis a začal se zvedat.

"Takže my se uvidíme až na svatbě, Laro. Harry, musíš tam být dřív jako můj svědek. Díky, mějte se." nechápu proč to zorganizovali den před svatbou. Ti budou na svatbě teda vypadat..

"Jak se chceš dostat domů?" zeptala jsem se ho, jestli nemá náhodou nějaký plán.

"Asi pěšky." řekl a pokrčil rameny, když si hledal sako.

"Svezu tě. Harry, obleč se, taky tě vysadím doma." oznámila jsem jim.

"Ne." řekl pevně Harry.

"Dělej, nebudu to opakovat. Obleč se, u mě nebudeš." vážně jsem pro dnešek chtěla zůstat klidná, jenže to nejde.

"Laro! Co jsem zase udělal?" zeptal se mě, já nevím, ožral se jako doga, musela jsem uklízet jejich bordel, co mi zady udělali a.. to je vlastně všechno. Asi.

"Nic, jen na tebe nemám náladu." odpověděla jsem jednoduše.

"Tak jsem se zajímal kdo je ten další, no.. to se toho stalo." protočil oči.

"Fajn, buď tady, ale já jdu rovnou na oběd. Nazdar."

"S kým?"

"S Calumem!" řekla jsem nahlas a už vytočeně.

"Oh, bude tam ještě někdo?" taky už vstal, ale bylo vidět, že mu zrovna do zpěvu nebylo.

"Asi zavolám Niallovi, aby nešel a nechal nás o samotě. Však víš, ty mi přece nestačíš, tak si musím najít i náhradu!" jo, musíme po sobě ječet.

"Nech toho, Laro! Nesnáším to! Nikam nepůjdeš!" řekl a přešel až ke mně.

"Zavezu tě domů, Lousi." řekla jsem a vyšla jsem z mého bytu, sedla jsem si do mého auta a čekala na Louise.

"Chceš si o tom promluvit?" zeptal se mě Louis, když jsem vyjeli od mého domu.

"Ani ne." řekla jsem mu.

"Musíš ho pochopit. Bojí se, že ho opustíš." vysvětlil mi. On se mu se vším svěřil, že? Vlastně nejlepší kamarádi, to chápu.

"Ale já nechápu proč, Louisi. Nikdy jsem neudělala nic, co by tomu napovídalo." řekla jsem, sice jo, občas se kouknu na hezkého chlapa, ale to dělá každý. Harry taky určitě kouká po ženských.

"Bojí se, že je na tebe starý, že ti nebude stačit. Víš, mluví o tobě jako o nějakém andílkovi. Je do tebe blázen, nikdy jsem ho takhle neviděl. Nikdy takhle o holce nemluvil." mluvil o mně jako o andílkovi? To je rozkošné!

"Jen mu neubliž, konečně se drží nohama na zemi." řekl mi, chápu, kamarád brání kamaráda.

"Věděla jsem, že muži dospívají později, než ženy. Jenže on se chová jako debil, nemá se čeho bát a on dělá hned scény." ale při všem dělá scény!

"Říkal ti o tom vztahu na výšce?" zeptal se mě.

"Jo." jak ho podváděla a tak, jen by si mohl uvědomit, že já nejsem ona. A Harry je už taky úplně jiný.

Louise jsem zavezla až domů a já měla zpátky ke mně v domnění, že tam Harry bude stále oxidovat - v dobrém slova smyslu. Jenže, když jsem zajela do ulice kde bydlím, zahlédla jsem ho jak šel po chodníku a díval se do země. Zastavila jsem u krajnice a vystoupila z auta. Lidi tady naštěstí moc nejezdí.

"Harry!" zavolala jsem, aby tak nechvátal pryč ode mě, otočil se za mnou. Stál na místě, čekal až k němu přijdu. Jaký gentleman..

"Omlouvám se. Jen.. já nemám ráda, když musíš vědět všechno. Chci, abys mi věřil. Nikdy bych nedala přednost někomu jinému, než tobě. Chci, abys to věděl." řekla jsem mu.

"To já se omlouvám." zamrmlal a nakonec mě políbil.

"Nebyla jsi na tom obědě?" zeptal se asi jen tak.

"Ne, jdeme spolu." řekla jsem a chytila ho za ruku a vedla jsem ho zase k mému autu, no přece nepůjdeme pěšky, když mám auto hned tady, ne?

"A-" začal, ale stopla jsem ho.

"Za nimi nepůjdeme, budeme tam jen my dva." řekla jsem, věděla jsem, že ho to bude zajímat. A vypadá, že potřebuje nějaký pořádný vývar, normálně bych něco uvařila já, ale moje polévky.. vlastně nedělám polévky pro dobro všech.

"Jen tě nechci nikdy ztratit." řekl Harry, když jsme seděli v mém autě a dávali si bezpečnostní pás.

"Teď jsi zněl jako nějaká zamilovaná patnáctka." ušklíbla jsem se na něj.

"V tom případě jsem zamilovaná patnáctka." řekl mi a překřížil si ruce.

"Nepřijdeš o mě, ty moje patnáctko."

"Nikdy?"

"Nikdy se neříká nikdy, protože se to pak ruší a není to nikdy." řekla jsem mu.

"Asi tě zbožňuju." zamumlal a díval se na mě. Pořád a pořád na mě koukal. Jen jsem se pousmála a dala mu ještě jednu pusu, než jsme se vydali na oběd.