Sarah Williams byla nejmilejší žijící osoba na světě. Přísahám. Ačkoliv tak vůbec nevypadala. Vysoká, tmavovlasá, v jednom uchu měla asi čtyřicet sedm náušnic a mám pocit, že já ji snad nikdy neviděla vyjít ven bez slunečních brýlí. Vypadala jako mrcha největšího kalibru. Byli lidi, ke kterým se tak i chovala. Ale, jak ona sama říkávala, ,,pokud nejsi čůza, budu se modlit klidně i za tvou rybičku".
Byla velmi zvláštní. Ráno, jakmile vstala, strávila půl hodiny cvičením jógy, stále oblečená do svého růžového pyžama s jednorožci. Potom do sebe hodila nechutný čaj, všechny, co potkala v obýváku, obdařila vřelým objetím a přemrštěně pozitivním citátem. A pak se zamkla v koupelně a za dvacet minut vylezla kompletně namalovaná, obutá do podpatků, které jí dělaly ještě vyšší, než doopravdy byla a oblečená do věcí, které si nechala přivést kurýrem až z Milána. Nakonec nakopla pár prváku na chodbě a vydala se do černošského kostela v kampusu na mši.
Bůh tu pro ni vždycky byl. Pomáhal jí s nákupy a dával jí sílu.
Jenže když ji potom potřebovala pro nás pro všechny, Bůh zrovna seděl na záchodě. Doslova se na nás vy*ral.
YOU ARE READING
TRAVEL CLUB FOR ALCOHOLICS
Short StorySkupinka maturantů a až přespříliš aktivní profesor. Říkal nám "cestovní klub alkoholiků" a nikdo kromě nás nevěděl, proč. Možná to nebyl ten nejlepší profesor, ale sliby držet uměl. A konkrétně tenhle si vzal až do hrobu. Short story.
