Danielle Bishop. Mým snem bylo slyšet tohle jméno z osvětleného pódia z úst člověka držícího v rukou malou, zlatou sošku ošklivého nahého mužea je připraven mi ji předat. Říkejme mu ale Oscar, prosím. Říct, že jste vyhráli Oscara zní totiž mnohem líp, než ,,vyhrála jsem nahého chlápka", nemám pravdu?
Nic jsem nechtěla víc, než toho dosáhnout. Byl to můj celoživotní sen. Chtěla jsem hrát. Dostávat zaplaceno za to, co mě baví ze všeho nejvíc.
Mí rodiče to odsuzovali. Nesouhlasili s tím, protože je to prý poslání založené na lhaní. A to je hřích. Řekli mi, že mi konzervatoř nezaplatí. Ani nemuseli.
Když jsem jim volala do Karolíny, že jsem dostala plné stipendium na New Yorkskou konzervatoř hudby a herectví, odstřihli mě.
Přestali mi volat, nejela jsem k nim na jarní prázdniny. Jediné, co mi po nich zůstalo, bylo měsíční kapesné a nájem kolejního pokoje, který stále platili.
Možná to tak bylo dobře. Přijít o dceru, protože odmítla následovat Boha a chtěla se živit přetvářkou.
Rozhodně lepší, než to, že pila, měla více nemanželského sexu než oni za celou dobu svého sňatku, a někoho zabila.
YOU ARE READING
TRAVEL CLUB FOR ALCOHOLICS
Short StorySkupinka maturantů a až přespříliš aktivní profesor. Říkal nám "cestovní klub alkoholiků" a nikdo kromě nás nevěděl, proč. Možná to nebyl ten nejlepší profesor, ale sliby držet uměl. A konkrétně tenhle si vzal až do hrobu. Short story.
