Marcus a Martinus. Ti dva slavní kluci co cestují po celém světě. Mají štěstí víc jak rozumu. Co kdyby to bylo jinak? Co kdyby Marcuse a ani Martinuse nikdo neznal? VÍC V KNIZE...💜💜💜💜
Když jsem uviděl ten dům. Možná to je pro některé lidi malý, ale pro mě ne. Zůstal jsem stát na místě. A bloudil jsem ve svých myšlenkách, ale kdež to mě někdo strčil do zad...
„Macu do prdele co to děláš?!" Marcus se na mě usmál. „Hej bro! Tak se nezblázni. Koukej na ten dům. A to jako tady teď bydlíme."
Z POHLEDU EMMY:
No já je nakopu. To si nevzpomněli, že za týden je škola? A my nemáme nic do školy. Došla jsem za nimi. „Hej Marcusi! To jste si nevzpomněli, že za týden je škola a my nemáme žádný věci do školy??? Jakože nechci vás nějak nahánět nebo tak. Ale koukala jsem do map a je tady blízko Palladium. Jdu pro peníze. Ne! NEJDŘÍV se půjdu kouknout na naše pokoje!!!" Doběhla jsem rychle za tátou a poprosila jsem ho o klíče. „Emmí až tam budete tak každý má v pokoji překvapení a u toho je cedulka komu to patří a taky znamená, že to je váš pokoj. No tak se mějte. Půjdeme s mamkou na véču." „Jo a za týden začíná škola. Takže nám dej peníze a my si nakoupíme věci do školy a jídlo." Táta se na mě jen udiveně podíval. „Hele tak jo. Tady jsou tři tisíce a každý z vás má jeden litr. My už vyrazíme. Ještě musíme zařídit pár věcí ohledně bydlení." „Dobře tak se mějte!" Jen jsem jim zamávala a doběhla jsem do zahrady k Marcusovi a k Martinusovi. „Hej jdeme nakupovat. Na tady máš litr." Dala jsem nějaké peníze Macovi a Tinusovi.
Konečně jsme tady. Nejdříve jsme si šli vybrat batoh. Samozřejmě já si vybrala batoh od značky VANS v mintové barvě. Zatím co Marcus s Martinusem prohlídli všechny uličky. Jen co se mi nelíbilo bylo to, že po mích bratrech koukalo nejmíň bambilion holek. Nakonec si Tinus vybral červenočerný od Adidasu a Mac modrobílý od Niku. Zbytek jsme dokoupili a šli jsme na jídlo.
„Dám si pizzu. Co vy?" Koukli jsme na ní s hladovým výrazem. „No jasně, že jo! A M-E-G-A moc šunky a sýru." Šli jsme do restaurace a a najedli jsme se.
Došli jsme k domu. Vytáhla jsem z kapsy klíče a odemkla náš nový dům. Každý jsme se rozeběhli svých pokojů.
Z POHLEDU MARTINUSE:
Ty bláho! Martinusi! Tohle je masakr. Myslel jsem si, že budeme mít prázdný pokoje, ale ono už bylo vše zařízený. Moje postel byla bílá s modrým pruhovaným povlečením. Vše bylo do moderního stylu. Koukl jsem se na svůj psací stůl a tam byl zabalený Mac book. Nebylo to všechno. Na polštáři byl dárek zabalený v balícím papíru. Vevnitř byl Iphone 7. Musím pak mamce a tátovi poděkovat.
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
Z POHLEDU MARCUSE:
No ty vole. Vítej v ráji Marcusi. Už je to i zařízený. Na posteli mi ležel nějaký dárek. Byl tam Huawei P9 a na mém stole ležel nejnovější Mac book. Hned jak přijedou tak je obejmu.
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
Z POHLEDU EMMY:
Do háje. To je můj pokoj? Jsem tu dobře?? No přesvědčte se sami. Taky jsem dostala Mac book a Lenovo K8.
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
Táta s mamkou přijeli domů. Všichni jsme šli do kuchyně. Vše bylo zařízelo v moderním stylu. (konec popisu!) „Mami tati to je bomba! Moc děkujeme. Mimochodem vše jsme si koupili a už jen čekáme kdy začne škola." Mamka nám věnovala úsměv. „No to je fajn. Škola je tu asi 200 metrů. Můžete jezdit tramvají a nebo chodit pešky." Všichni jsme se na sebe koukli. „Až na to, že nemáme páru kde to je. Zavezete nás alespoň 50 metrů od školy?” Podívali jsme se na mamku s taťkou šibalským pohledem. „Tak jo. Já mám volno, ale táta má ranní. Pracuje tedy jako technik v AVG.” Nechápavě jsme se koukli na tátu. Táta se nám musel smát. „Běžte už spát.” Poslechli jsme bez keců, jelikož den na nás byl dost únavný. Přeci jen už byla skoro půlnoc. Všichni už spali.
Probudili jsme se celkem pozdě. Vlastně nás přišel vzbudit táta. „Héj vstávat! Jede se do bazénu. A vemte si něco lehkého. Venku je nejmíň sto padesát stupňů!”
Z POHLEDU MARTINUSE: Tohle snad není možný. Rychle jsem vstal. Upravil jsem si vlasy a vzal jsem si plavkový kraťasy. Byli v modré barvě. Pak jsem už jen zapózoval před zrcadlem. Moje buchty byly úžasné. Musel jsem se nad tím pousmát. Protože tohle fakt nemělo chybu! Pak jsem přišel do obývacího pokoje. Koukl jsem na Maca který na sobě měl červené ombré kraťasové plavky a vlasy měl stažené v culíku. No vzhledem k tomu, že do posilovny jsme chodili v Norsku furt. Tak máme docela dost slušný břišáky. Pak přišla Emma v krásných bikinách. Měli černou barvu a na nich byly růžové proužky. Mamka s tátou byli už u auta. Šli jsme za nimi. „Mamko můžeme jed!” Nasedli jsme do auta a vyjeli jsme.
Už jsme dorazili. Bylo fakt teplo. Vzal jsem Emmu do náruče a hodil jsem ji do bazénu. Emma mě probodla pohledem bylo mi jasný, že to nenechá jen tak. Tak jsem se na ní usmál a nedával jsem si pozor. Za mnou de rozeběhl Marcus. „Hele bro! Takhle teda ne!” Křikl na mě a než jsem se stihl otočit tak jsem byl už ve vodě. Pak začala vodní bitva. Čas strašně utíkal. Bylo tu mega holek. Brunety, blondýny a kdo ví co všechno. Pak jsme už vylezli z vody a šli jsme do stánku. Dali jsme si KEBAB. Pak už se stmívalo a my jsme museli vyrazit domů.
Z POHLEDU EMMY: Myslela jsem, že Martinuse zabiju. Bylo už pozdě večer a tak jsem si připravila něco do školy do mého batohu a šla jsem spát. No aby taky ne. Všichni už spali. Neděle utekla mega rychle a mělo přijít pondělí. Všichni jsme byli ve stresu z nové školy. Bude to divný. Všechno jinak. Ach jo. Snad si najdu nějaké kamarádi a třeba taky boyfrienda. Na to jsem teď nemyslela...
