SBOHEM NORSKU

43 1 2
                                    

Na tohle jsem ji už neodepsal a šel jsem do sprchy. Co když mě nemiluje? Ale tohle mi už může být jedno...

„Marcusi! Martinusi! Emmo! Oběd!" Zařvala na nás mamka z kuchyně ať se jdeme okamžitě najíst. Rychle jsme přiběhli ke stolu. Měli jsme pečené kuřecí maso se zeleninou. „Ahoj všichni!" Do kuchyně přišel táta. „Tak co tati? Už máme koupený nějaký bydlení v té České republice." Zeptal jsem se s nadějí a doufal jsem, že se nebudeme muset stěhovat. Mamka jen s úsměvem odpověděla. „Marcusi. To už je zařízený. Jo a nestěhujeme se až za dva týdny. Stěhujeme se tenhle víkend.

Z POHLEDU MARCUSE:
A sakra. A já jsem plánoval, že si budu balit až příští týden a nic..

„No tak to je fajn ne?" Prohlásila Emma. „Už si půjdu balit kufry. Jo a mami bylo to výborný!"

Z POHLEDU MAMKY:
Není nemocná? Takhle milá nikdy nebyla. „Jo-jo zlato jen běž! Miláčku prosím hoď nádobí do myčky. Půjdu na zabalit." Táta se jen usmál. „Jen běž. Rád to pro tebe udělám." Sakra co všem je?!

„Macu?!" Běžel jsem do Macova pokoje. „Tinusi co se děje?" „Hele bro běž se chystat! Už je 14:00 a ve 14:15 tam máme být!" „Jasně Tinusi. Už jdu!"

Z POHLEDU MARCUSE:
Twl. Už ať je to za mnou. Teď už jenom něco vyhrabat ze skříně, upravit vlasy a jde se. Vybral jsem si černou džínsku a černé ryfle. Není nic lepšího než černý tenisky.

Došel jsem do koupelny. Když jsem viděl ty svoje vlasy. Tak jsem málem zešílel. Vzal jsem si gel na vlasy a upravil jsem si je. Tak a může se jít.

Šel jsem do Martinusova pokoje. „Hej Tinusi už jseš!?" Martinus vylezl v džínsce k tomu si vzal bílé tričko a černé slim jeansky a boty v havajském  stylu.

Vzhledem k tomu, že už bylo 14:07 jsme vyrazily.

Dorazili jsme ke KFC kde na nás čekala Alice. S radostí se ke mě rozeběhla. Skočila mi do náruče „Ahoh ty můj andílku. Jak pak se máš?" Nechtěl jsem ji to říct rovnou. „Hele zlato mám se fajn. Potřebuju s tebo mluvit." Alici zmizel úsměv z tváře. „A proč je tady Mac?"

Z POHLEDU MARCUSE:
Bude se tvářit tak nevině když se na tom s Martinusem domlouvali?! „Hele Alice. Já tady vůbec nemusím být! Jsem tady jenom kvůli tomu, že mě sem vzal Tinus." Brácha se na mě udiveně podíval. Pak už jsem radši nic neříkal.

Objednali jsme si a sedli jsme si k zarezervovanému stolu. „Víš Alice. Nejsem tu jen tak." Alice se na mě podívala. „Helw já tě MILUJU a je to pro mě těžký. Můj táta přišel o práci a takže musíme opustit Norsko. Takže je asi konec." Alice se na mě zamračila. „No to si děláš prdel!? Jdi do hajzlu! Už tě nechci nikdy vidět. Ty.. Ty.." Marcus ji skočil do řeči. „Tak to řekni! Stejně si Tinuse jen využívala!!" „To není pravda!" „Macu je to pravda?" „Nechtěl jsem ti to říkat ale bohužel ano." Martinus se naštval. „Ty mrcho! Už tě nechci nikdy vidět!!!"

Z POHLEDU MARTINUSE:
Tak tohle už fakt není možný. Takže ona mě celou dobu využívala. „Macu jdeme." Odešli jsme z KFC. „Tinusi fakt mě to mrzí. Nechtěl jsem.." S usměvavým pohledem jsem se na něj otočil. „Hele Macu. To vůbec nevadí. A víš co? Ještě dnes si zbalím. Po Norsku a po Elverumu se mě fakt asi stýskat nebude."

Z POHLEDU MARCUSE:
Konečně je to za náma. Teď už snad začneme fajn life...

Došli jsme domů. Dům jsme ani nepoznali. Prázdné skříně. Všechno bylo pryč. Jen naše pokoje furt byli normální. Dokonce už měla Emma sbaleno. „Hej. Běžte si sbalit. Vyrazíme dřív!" Křikla na nás ségra. Bylo nám jasný, že dorazíme možná ráno. Oba dva jsme letěli do pokoje. Všechno jsme zabalili do velkých kufrů. Teda kromě mobilu, sluchátek a peněženky. Kufry jsme naházeli do naší dodávky a vyrazili jsme. 

O 16 HODIN POZDĚJI:

„Hej kluci vstávat! Už tu skoro jsme!" Doprčic! To jsme to skoro všechno prospali? „Macu koukni prosím na mobil kolik je." Požádala mě Emma, ale bylo vidět, že má něco za lubem. Chtěl jsem rozsvítit obrazovku svého mobilu, ale ono to nešlo. Později se zapnul a s radostí mi oznámil. VYBITÁ BATERIE! Koukl jsem se na Emmu a na Martinuse a oba dva chytli totální výtlem. „Hele! Co je na tom vtipného?" Bylo vidět, že i rodičům ucukávají koutky a všichni jsme viděli, že brzo bouchnou smíchy a to se taky stalo. „Drahý Marcusi. To sis jako faaaakt myslel, že ti mobil vydrží tak dlouho nabitý?" No jo vlastně. Oni mi neřekli jak dlouho jsme na cestě. Pořádně jsem se probral a otevřel jsem okno. Vzhledem k tomu, že bylo léto a hodně rychle jsem zjistil, že je tady o milion stupňů víc jak v Norsku. Okamžitě jsem si sundal triko. „Děcka! Jsme tady! Vítejte v Praze. Tohle je náš nový domov." Vykoukla jsem z okna, že uvidím nějaký malý skromný baráček, ale asi jsem se zmýlila a koukla jsem s otevřenými ústy na mamku. „Jako mami? Tady fakt budeme bydlet?" Táta se jen otočil a koukl na nás tři. „Jo. To je náš nový dům. Máte tu i blízko školu. Takže nebudete dojíždět jako v Norsku a teď vylezte z auta. Už se to tu nedá vydržet. Sedíme tu nejmíň devatenáct hodin."

Z POHLEDU MARTINUSE:

Když jsem tohle viděl. Vzpomněl jsem si na svůj minulý život. Budu teď žít nový život. Jak se svojí mladší sestrou tak i s Macem. Mamka a táta jsou vážně skvělí. Když jsem uviděl ten dům. Možná to je pro některé lidi malý, ale pro mě ne. Zůstal jsem stát na místě. A bloudil jsem ve svých myšlenkách, ale kdež to mě někdo strčil do zad...


POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ. NO JO. JÁ JSEM TO MUSELA UFIKNOUT PŘED TÍM NEJNAPÍNAVĚJŠÍM. SCHVÁLNĚ MI NAPIŠTE DOLŮ DO KOMENTÁŘŮ JAK SI MYSLÍTE, ŽE BUDE DŮM GUNNARSENOVÝCH VYPADAT. UŽ SE MOC TĚŠÍM. I KDYŽ VÍM, ŽE TOHLE SKORO NIKDO NEČTE... BUDU RÁDA ZA KAŽDOU PODPORU A HVĚZDIČKY. TĚŠTE SE NA DALŠÍ KAPITOLU. ZATÍM SE MĚJTE :D :D :D :D 

                     

NO HOPE MARCUS & MARTINUSWhere stories live. Discover now