Už je to 123 dní 22 hodin 14 minut a nějaký ty sekundy co mamka umřela. Je zvláštní vědět, že jednou všichni propadneme do temnoty, ze které není návratu. Nebudeme existovat. Je to jako bychom spali a nepamatovali si svůj sen. Někdy z toho mám strach. Někdy pochybuji o tom zda má cenu žít, neboť se my všichni ženeme střemhlav dolu do temnoty. Ale na druhou stranu vím, že každý život má cenu. Každý tvor má jistý úkol, jenž musí vykonat před tím svým pádem.
ČTEŠ
14. srpna Prázdná. Přesně tohle slovo mě teď vystihuje. Mám v srdci vypálenou díru a nemůžu jí zahojit. Ne všechno čas sešije dohromady. Bloudím v temnotě. Žádná světluška mě nepřijde zachránit. Musím se vyhrabat sama. Lidi jsou svině. Nelze jim vě...
