Ahoj Ni, je špatně když si představuji jaké by to bylo kdyby jsi mě miloval? Kdyby mě někdo miloval? Jsem naivní, když je ve mně stále ta malá jiskřička naděje, že mi odepíšeš? Stačilo by mi zobrazeno. Až tak moc zoufalá jsem.
Zdál se mi včera/dneska sen. Má maminka umřela. Nevím zda jsem cítila úlevu či bolest, ale v tom snu si našly mé slzy z očí cestu na mou tvář. Bylo to zvláštní, víš? Vím, že umře. Už chci, aby to bylo za mnou, aby ta bolest byla za mnou. Budeš tady pro mě až ona odejde? Jistěže budeš. Tvá hudba a hlas anděla mne bude doprovázet na cestě smutku. Když ti tak píšu dochází mi, že nechci kamarády. Chci být sama. Mám asi dvě dobrý kamarádky, ale nechci je. Neberu je jako někoho komu bych dobrovolně svěřila svůj život. Kdyby teď odešly mávla bych nad tím rukou. Nedokážu se k nikomu upnout, Ni. Mé city jsou uzavřené hluboko v mém vnitru, které je nechce pustit na světlo světa a dát je někomu. Psycholožka řekla, že je to možná kvůli mámě a tomu jaké jsem měla špatné dětství. Že mi chyběla ta rodičovská láska, bezpečnost. To, že se nemusím chránit sama, ale že mě ochrání někdo jiný. Kdo by přede mne dobrovolně skočil a schytal kulku. Nikdo. Vždycky budu ta další. Ta, za kterou můžeš jít, když ostatní selžou. A víš ty co, Ni? Já končím. Další level mého chladného já zažehnul plamen v mé schránce. Možná to je tím co mi včera tak hnusně řekla. Jako chápu, že nejsem dokonalá. Jsem egoistická, protože mi potom nevadí slova ostatních, i když je berou jen jako vtip. Řekla mi co jí na mně vadí. Beru to.
Seděly jsme spolu v noci na nějakém zábradlí a mluvily. Říkala jsem jí o chlapci co seděl za námi v autobuse. Jak ošklivě ignoroval zbytek lidí a dělal co chtěl. Nevadilo mu, že rušil ostatní. Řekla mi, že jsem jako on. Řekla to chladně. Měla jsem chuť jí dát facku a začít na ní křičet slova plné bolesti. Vždycky ztlumím své písničky, které se někomu nelíbí. A pokud ne jen daného člověka provokuji. Nikdy nemluvím nahlas, když celý autobus chce spát. Nepouštím hudbu z mého mobilu. Nikdy jen, aby ostatní nemuseli poslouchat to co třeba nemají rádi. Neřekla jsem jí co si o ní myslim já, protože vím, že by se urazila nebo by jí to ublížilo. Napíšu to aspoň tobě, Ni. Občas mluví ke mně neskutečně arogantním tónem a chová se někdy tak. Sere mě, že když ona nemá náladu je na všechny hnusná. A když jí nemám já jsem hned ta špatná. Sere mě na ní, že když mi ona ublíží je to ok. Když řeknu něco ošklivého já jí tak je hned zle. Stačí jí to říct jen špatným tónem a ta druhá jí začne bránit. Nelíbí se mi, že chvílemi na mě mluví jak kdybych byla něco míň. Něco totálně hloupého. Sere mě, když využívá toho, že byla šikanována. Aspoň mně to tak někdy přijde, že to dělá. Sere mě taky to, že pomlouvá tu druhou. Nebo si na ní spíš stěžuje. Nepřijde mi pravdivé, když mi řekla že jí to řekla. To já té druhé řekla co si o ní myslím, když mi ruply nervy. Ne ona. Tohle mi na ní vadí, víš?
Jen si chci přijít chráněná, Ni. Chci mít ten pocit, že nejsem sama. Stydím se za ty pocity co ti píšu a zveřejňuju. Projevuju slabost. Jsem jen pro smích, však?
....
573 slov
Zatím nejdelší kapitola 👑👐
ČTEŠ
14. srpna Prázdná. Přesně tohle slovo mě teď vystihuje. Mám v srdci vypálenou díru a nemůžu jí zahojit. Ne všechno čas sešije dohromady. Bloudím v temnotě. Žádná světluška mě nepřijde zachránit. Musím se vyhrabat sama. Lidi jsou svině. Nelze jim vě...
