It was usual rainy day in Amsterdam.

Špatná pověst a já? Nikdy! 6. kapitola

POHLED NATHANIELA

Na jízdu autem bylo ten den v Rotterdamu až moc hezky. Slunce hřálo na kůži a foukal lehce vítr, ale bylo to moc příjemné. Nathan se po týdnu v Amsterdamu vrátil zpět do bytu v Rotterdamu a byl rád, že už je tady. Potřeboval si jít koupit nějaké učebnice do školy a tak na kole vyrazil do knihkupectví. Vešel dovnitř a dýchla na něj vůně nových knih. Dvě prodavačky ho nasměrovaly správným směrem k učebnicím pro vysoké školy. Pomalu by mu tu učebnici přečetli kdyby jim neřekl, že to zkusí zvládnout sám. Nathan byl na dámskou přítomnost víc než zvyklý a uměl to s ženami jako málokdo. Hledal učebnice a najednou ho do nosu zasáhla vůně sladkého parfému, který krásně voněl. Podíval se od koho to jde a s údivem zjistil, že je to neznámá z prádelny! Byl rád, že jí znovu potkal. Dnes byla oblečená v čistých věcech a byla upravenější než minule. Moc jí to slušelo. Tentokrát jí nenechá tak snadno odejít. Šel přímo k ní.
"Ahoj," přišel a usmál se takovým úsměvem, ze kterého holkám padají kalhotky. Podívala se na něj a v očích bylo vidět, že ho poznala.
"Dneska nepereš?" zeptala se a ani se na něj nepodívala, něco si četla v nějaké hodně tlusté knize. Měla hodně silný přízvuk. Nathan se nenechal odbýt.
"Dneska ne, ale zítra nejspíš půjdu.  Dneska nemaluješ?" zeptal se a zvedl obočí. Unikl jí úsměv.
"Ne, dneska ne. Mám už hotovo tak si jdu dát chvíli pohov a chci si koupit nějakou fajn knížku," konečně se na něj podívala. Nebyl to typ holky, se kterýma si většinou Nate něco začal. Tahle neměla skoro žádná prsa a zadek a nebyla úplně hubená, ale rozhodně by se nedalo říct, že je tlustá. Vlasy měla dlouhé do pasu a přírodně zrzavé. Na obličeji měla spousta pih a měla roztomilý úsměv. Nos měla úplně malinký, že skoro v té záplavě pih nešel vidět.
"Člověk si musí umět odpočinout. Co čteš? Jo a mimochodem já jsem Nathan," představil se.
"Čtu všechno možné, ale dnes mám chuť na něco strašidelného takže si vezmu nejspíš nějaký thriller od Larse Keplera. Těší mě Nathane, já jsem Coleen," podávala mu maličkou ruku. Potřásli si rukou a usmáli se na sebe.
"Moc mě těší Coleen. Až si vybereš knížku co kdybych tě pozval do kina?" nabídl Nate. Moc se mu líbila, byla tak hezká a jiná. Jméno Coleen k ní skvěle šlo.
"Možná to bude trvat dost dlouho Nate, tak jestli vydržíš a jestli dávají něco dobrýho tak klidně," souhlasila. Nathan měl pocit, že dávají TO a to byl dobrý horror.
"Odkud jsi Coleen? Nejsi odsud, že? Máš trošku přízvuk."
"Jsem z Corku, z Irska. Myslela jsem, že ten přízvuk už není tak velkej," řekla naoko zklamaně.
"Skoro přízvuk nemáš jen jsem si říkal, že vyslovuješ trošku jinak," zalhal jí s úsměvem.
"Lháři," smála se a praštila ho do hrudníku. Společně vyšli z knihkupectví.

"Je zavřeno," řekl omluvně zaměstnanec kina. Nešla promítačka. Nathan se omluvně podíval na Coleen a ta se jen usmála.
"Jestli chceš tak já tě povozím na kole po Rotterdamu. Znáš to tady pořádně?" navrhl Nathan.
"No znám tady jen pár míst, jídelnu, školu a knihkupectví. Jestli mě nezabiješ ráda se nechám svézt," souhlasila s úsměvem. Pomohl jí sednout si na řídítka a vydali se na večerní projížďku Rotterdamem. Pořád bylo krásné počasí a tak bylo počasí jako stvořené na projížďku. Projeli parkem, kolem zoo a minuli pár muzeí. Coleen se o Nathana zády opírala a Nathan musel uznat, že ten šampon co používá, voní vážně lákavě. Asi si ho koupím taky, uvažoval pobaveně. Když projeli město odvezl Coleen domů. Bydlela v klidné části Rotterdamu se svou kamarádkou a kočkou. Všude okolo rostly pivoňky a krásně to tam vonělo. Pomohl Coleen slézt z řídítek a postavil jí na zem.
"Díky za super večer Nathane," poděkovala s úsměvem.
"To teda máš za co děkovat. Takhle nudnej večer už jsem teda sakra dlouho nezažil," smál se Nate. Coleen se ho snažila se smíchem praštit, ale byl o dost vyšší než ona.
"Jsi zlej!" smála se a zatvářila se na oko uraženě. Ani netušíš, pomyslel si. Postávali před jejím domem a Nathan čekal co bude dál.
"Tak já už asi budu muset jít," mile se usmála, ale pořád stála na místě. Čekala na pusu na dobrou noc. Nathan k ní přistoupil blíž, chytl jí za ruku a naklonil se k ní. V tu chvíli se vytrhla a utekla ke dveřím.
"To máš za ten nudnej večer," smála se nahlas. Její smích by rozesmál každého. Nathan se za ní rozběhl a snažil se Coleen chytit, ale byla rychlejší a mrštnější než-li Nate. Nakonec se nechala chytit.
"Mám tě," řekl vážně Nathan. Taky zvážněla.
"Máš mě," konstatovala a nepřestávala se mu dívat do očí. Naklonil se k ní a krátce jí políbil na rty. Po chvíli se odtáhl a usmál se na Coleen.
"Dobrou noc Coleen," naposledy se usmál.
"Dobrou Nathanieli," zašeptala. Otočil se k ní zády a vydal se na cestu domů. Když dorazil do bytu, Eddie už na něj čekal.
"Tos byl tak dlouho v knihkupectví jo?" zeptal se a ukázal na hodiny kde bylo půl jedné ráno. Půl jedné? Strávil s Coleen celý den a hrozně rychle to uteklo.
"Jo přesně," řekl a svlékl si kabát. Pořád voněl po jejích vlasech.
"Nekecej. Jakou jsi sbalil?" ptal se Eddie nezaujatě.
"Jednu holku z prádelny. Je to tutovka," řekl Nate. Sotva to dořekl věděl, že s Coleen to bude jiné. Lepší.