10. Kapitola

160 3 0
                                    

Rychle jsem s Mikem běžela do kamerové místnosti. A v tu chvíli jsem si něco uvědomila že naši lidi se tam sejdou s těma týpkama protože budou hledat prachy. A taky že sešli proto mě zavolal začali se tam totiž prát.

V tu chvíli Mike zakřičel do mikrofonu kterej vedl Alexovi do uší:
,,Nechte toho vy debilové nebo přijde ochranka a budeme v prdeli všichni" to jsem si taky uvědomila moc pozdě. Ale Alexovi reflexi byli rychlejší než moje myšlení rychle se přestal mlátit a všechny od sebe odtrhl a v klidu jim řekl co slyšel v mikrofonu. A pak jsem byla s Mikem svědky něčeho velkého. Začali se tam hádat:

(Alex-normálně, šéf neznámích lidí-tučně, Fred-kurzívou)
,,Hej Frede co to jako má znamenat říkal jsi že tu ty prachy budou"
,,Počkat Frede? Jak to jako myslíš, ti jsi s nima?" Řekl naštvaně Alex.
,,jo je to pravda" řekne úplně na pochodu ,,už mě to nebavilo pořád jste mě přehlíželi a z akcí jsem měl malej výnos"
,,No ne asi když jsi na ty akce nechodil" začal Alex.
,,Sakra ale kde jsou ty prachy"
,,Frede po této akci se už nesmíš vratit ani pro věci" ostatní z našeho gangu nej naštvaně pokyvovali.
,,S tím jsem počítal, už tam ani žádné věci nemám"
,,No tak co ty prachy? Jestli jsme tu šli zbytečně tak ti zakroutím krkem Frede"
,,No jo ty prachy kde jsou, že vy jste je sebrali a teď děláte že o ničem nevíte" poukáže Alex.

Už jsem to nemohla poslouchat a zařvala jsem do mikrofonu:
,,Kurva nechte toho, jste snad blbý prostě tam ty prachy nejsou tak se smiřte a radši zdrhněte než přijde ochranka" zakřičela jsem tak nahlas že to slyšeli i všichni ostatní v místnosti a Alex si silně chytnul ucho. Po tomhle monologu jsem naštvaně odešla. Tohle fakt nejde poslouchat.

Asi po půl hodině přišli, chudáci byli celý pomlácený tak jsem zašla pro lékárničku. Většinou to byl jenom nějakej škrábanec nebo nějaká modřina ale i tak jsem jim to zalepila nebo obvázala teda jako myslím ty škrábance ne modřiny. Když zbyl jen Adam tak jsem si ho vzala do pokoje začala jsem mu obvazovat ruku:
,,Tak co? Jak jste to vyřešili" začla jsem
,,No potom cos zařvala tak nám došlo že bychom asi fakt měli vypadnout a tak jsme vylezli nějakou ventilací, ale bylo tam dost těsno. Málem jsem tam neprolezl."
,,A co Fred?"
,,No ten šel normální cestou s těma chlápkama." Odmlčel se a já jsem moc dobře věděla nad čím přemýšlí, už jsem se nadechovala že něco řeknu ale on byl rychlejší.
,,Hele Amy promiň já vím že jsi mi to říkala to s tím Fredem, měl jsem tě poslechnout."
,,Hmmm to je v pohodě ani se ti nedivím že jsi mi nevěřil vždyť to byl tvůj kamarád... Je mi to líto" s tímto jsem odešla ze svého vlastního pokoje.

Když jsem vyšla tak jsem se rychle rozběhla, protože jsem chtěla od toho všeho utéct, ale Adam byl rychlejší za chvilku mě dohonil. Chytl mě za zápěstí a přitiskl na zeď do polibku. Odpojili jsme se až nám začal docházet náš známí nepřítel kyslík. Po odpojení mi řekl:
,,Promiň Amy, já nevím proč jsem ti nevěřil asi mi to přišlo absurdní že takovej člověk kterej je s náma tak dlouho může něco takového udělat. Vážně moc se ti omlouvám měl jsem ti věřit. Odpustiš mi to?"
,,No tak dobře odpouštím ti to, ale jenom proto že tě tak moc miluju" usměju se.
,,Děkuju, já tě taky hrozně moc miluju a slibuju že odteď ti budu ve všem věřit lásko moje"
,,Tak to si budu pamatovat" řeknu se smíchem. Adam se jen lehce usměje a políbí mě. Po chvilce se odpojíme a Adam řekne zmateně:
,,Ale jednu věc nepochopím kde jsou ty peníze" jen se usměju a řeknu aby všechny svolal do společenské místnosti.

Slečna MafiánWhere stories live. Discover now