And yet so different - ff - H.S.

And yet so different - CHAPTER #72

S Harrym jsme vyrazili brzo ráno, protože letadlo mělo odlétat už v jedenáct. Věci už jsme měli sbalené, takže jsme se jen s mými rodiči rozloučili a nasedli do auta. V rádiu hrála zrovna povědomá písnička, kterou už jsem někde slyšela, ale nemohla jsem si vzpomenout, kde.

,,Víš, co to je?'' zeptal se Harry, jako by tušil, nad čím právě přemýšlím.

,,Něco mi to říká,'' odvětila jsem a on se zazubil. Nejspíš byl pyšný na to, že konečně ví něco, co já ne.

,,Gravel To Tempo od Hayley Kioko. Tančili sme na ni na plese, popelko,'' připomenul mi a já se při té vzpomínce usmála. Zdálo se to být tak dávno. ,,O tom sme si vlastně ještě nepromluvili, slečinko! Takhle mě vodit za nos. Dostala si ze mě hromadu věcí, a to sme se pomalu ještě ani neznali.'' Podíval se na mě a v očích mu jiskřilo pobavení. Zasmála jsem se a promnula si čelo.

,,To máš pravdu. Kdybych ti to tehdy neřekla, milou popelku hledáš doteď,'' rýpla jsem si a Harry se smíchem přitakal. Propletli jsme si prsty a každý si v hlavě přehrával ten večer tak, jak si ho pamatoval.

Dojeli jsme na letiště a Harry s autem zajel do garáží, kde se nic neplatilo a auto tam bylo v bezpečí. Oběma nám vzal kufry, i když jsem protestovala, ale odbyl mě slovy, že dokud nemám svaly a víc, jak metr sedmdesát, bude těžké věci tahat on.

Tím mě umlčel a já nám uraženě došla pro kafe. Harry měl rád hodně silné, občas si do něj dával i trochu rumu, ale to tady na letišti nevedli, takže se musel spojit s Espressem. Já si koupila Latté a šla se k němu postavit do fronty.

,,Nemám ráda tohle zdlouhavé čekání, než nás odbaví.'' Otráveně jsem vzdychla a napila se z kelímku.

,,Je to na hovno,'' přitakal Harry a objal mě okolo ramen. Když jsme konečně došli na řadu, moje nálada klesla ještě níž, protože za pultem seděla až moc pohledná dvacítka a dělala na Harryho oči.

,,Dejte kufry prosím na pás,'' pokynula nám, ale dívala se převážně na Harryho, takže jsem dala oči v sloup a čekala, až nám kufry označí. Zapisovala si něco k sobě a Harry netrpělivě podupával nohou, protože ho už čekání nebavilo.

Mezitím, co jsme tam stáli, jsem si tu holku prohlédla. Měla černé lesklé rovné vlasy a výrazné obočí. Vzpomněla jsem si na Emmu a musela přiznat, že na ní se mi tedy líbilo více. Ale možná jsem si to myslela jen proto, protože tuhle slečnu jsem brala jako konkurenci. Pleť měla krásně opálenou a nehty na rukou pečlivě upravené. Zastrčila jsem si svoje vlasy za ucho a podívala se na Harryho, jestli na Slečnu Dokonalou také tak zírá jako já.

Překvapilo mě, že se díval přímo na mě. Propletl si se mnou prsty a dal mi tím tak jasně najevo, že ona je mu akorát tak volná.

,,Můžete jít k další přepážce, kde Vás prohlédnou. Přeji šťastný let,'' sdělila nám a zrudla, když si všimla, jak se na ni Harry podíval. Asi jí došlo, že tady mít šanci rozhodně nebude. V duchu jsem se radovala, ale navenek jsem to nedávala znát.

,,Děkujeme, na shledanou,'' rozloučila jsem se s širokým úsměvem za nás za oba a ruku v ruce s Harrym odkráčela.

,,Nebyla hezká,'' hlesl ještě předtím, než ze sebe začal sundavat všechny kovové věci a mě tahle dvě slova neskutečně zahřála u srdce.

Po tom, co jsme oba prošli detektorem kovu, čekali jsme, než budeme moci nastoupit do letadla. Nikdy jsme společně ještě neletěli, takže jsem byla nervózní z toho, jak se bude Harry asi tvářit, až zjistí, že létání moc nemusím.