And yet so different - ff - H.S.

And yet so different - CHAPTER #64

O měsíc později

   Pamatuji si, že mě Harry natiskl na kapotu svého auta a začal mě líbat, když na školní parkoviště přijel stříbrný Peugeot a vmáčkl se mezi dva učitelské bavoráky. Už jen ta drzost, že si někdo ze studentů dovolil zaparkovat na místě, kde visela cedulka 'Pouze pro zaměstnance', byla překvapující. A jakmile z toho stříbrného Peugeota vystoupil Edward Styles, překvapilo mě to ještě víc. Harry se zatvářil nechápavě, když jsem se na moment odtáhla, a otočil se směrem, kam se mé oči upíraly.

Edward si to vykračoval po parkovišti v černé košili, černých Ray-Ban brýlích a roztrhaných džínách. Přes rameno měl přehozené kožené sako, žvýkal žvýkačku a nos měl zdvižený směrem nahoru. Z jeho chůze se dalo vyčíst, jak moc si o sobě myslí.

Nepodobal se Harrymu, to i v těch svetrech a mokasínech mu byl víc podobný. Ne, vypadal jako namachrovaný zbohatlík. Vlasy měl ostříhané. Jeho roztomilé kudrlinky byly pryč a nahradily je nagelované vlasy sčesané dozadu. Pozorovala jsem ho s šokem a zklamáním. Nechtělo se mi věřit, že tenhle, až moc sebevědomý slizoun, je můj bývalý nejlepší přítel.

,,To si děláš kurva prdel,'' ulevil si Harry. Edward se rozhlédl po parkovišti, ale nás minul pohledem. Harry mě svíral v náručí, stál mezi mýma rozkročenýma nohama a jeho vlnité vlasy mě šimraly do tváře. Díval se na své jednovaječné dvojče, které si měřilo pozemek školy nadřazeným pohledem, a v očích se mu zračilo znechucení. Edward pouze ohrnul nos, ani si nás nevšiml a pak se otočil a zmizel ve škole.

,,Je...,'' začnu a snažím se použít to správné slovo.

,,Jinej,'' doplní mě Harry kupodivu slušně.

,,Jo,'' přitakám a stoupnu si. Urovnám si pomačkané oblečení a pak Harrymu prohrábnu vlasy. ,,Musíme jít na hodinu,'' prohlásím a Harry si otráveně povzdechne.

,,Měl bych lepší nápad,'' zavrní a přitáhne si mě blíže k sobě.

,,Jo? A jaký, prosím?'' uculím se a Harry mě políbí na odhalené místo na krku.

,,Mohli bysme se třeba někam zašít a dělat daleko užitečnější věci, než je šprtání se,'' zašeptá mi do ucha a já protočím s úsměvem očima.

,,To asi nepůjde, lásko. Já jsem totiž ta vzorná studentka, vzpomínáš?'' připomenu mu a propletu si s ním prsty. Táhnu ho směrem ke škole a on s otráveným výrazem následuje mé kroky.

,,Aspoň jednou bys mohla vynechat,'' žadoní dál a já rezolutně zakroutím hlavou.

,,Ne,'' odmítnu. ,,Ale... Odpoledne nic nemám.'' Mrknu na něj a zrychlím v chůzi. Harry si mě prohlíží, jako bych byla čerstvá kořist, a přikývne.

,,Čekej mě přesně ve tři, lásko.''

FLASHBACK - Před dvěma týdny

  Stála jsem před Doupětem Picta fiver a rozhodovala se, jestli mám vstoupit, nebo ne. Potřebovala jsem už konečně Harrymu říct o té Americe, roli a o svém rozhodnutí, které bylo samozřejmě kladné. Jenomže se mi do toho nechtělo, protože jsem se bála, jak se zachová. Pořád to mezi námi nebylo ideální a vyměňovali jsme si jen malé polibky při přivítání a loučení. Chyběla mi ta blízkost, kdy byl Harry u mě. Kdy se mě dotýkal a dával mi najevo lásku i jinak, než jen slovy.

Zaklepala jsem na dveře a ihned toho litovala. Dřív než jsem ale stačila odejít, dveře se otevřely a přede mnou stál rozesmátý Niall. Během těch týdnů, co jsme se vlastně nebavili, mu ruplo v bedně, ano, takhle se vyjadřuji normálně, a rozhodl se, že se mi omluví veřejně. Nikdy nezapomenu na jeho proslov, kdy si stoupl v jídelně na stůl a začal předříkávat svůj pracně nacvičený monolog o tom, jak moc ho to všechno mrzí. Odpustila jsem mu... a pak i zbytku Picta fiver, protože se k němu přidali.