And yet so different - ff - H.S.

And yet so different-CHAPTER#20

Autumn holidays

   Podzimní prázdniny začaly a já mohla spolu s Edwardem vyrazit. Ještě před tím pro mě přijela mamka a přivezla mi další kufr s čistým oblečením a prádlem.
Byl divný pocit, vidět ji po více než třech měsících. Nechala si ostříhat vlasy a nehty nalakovat pastelovou růžovou.
Raději jsem se jí nezmiňovala o tom, že jsem se s Harrym chvíli stýkala a zdálo se, že jsme kamarádi. Vím, že by to neslyšela ráda, kór potom, co jsem mámě řekla, jaký na mě byl.
S Harrym jsme se od toho večera nebavili. Zdálo se, že znovu nasadil svou ledovou masku a nikomu nedovoloval, aby ji sundal. Ani mně.

Záhadnou dívku stále nenašel a myslím, že se mu to ani nikdy nepodaří, protože bych se musela sama odhalit. Po tom, co mi řekl, ať se mu už nikdy neopovažuji říkat, že ho mám ráda, mi ani nijak neschází. Ať se omluví on. Já mu na to kašlu.

,,Ahoj, krásko,'' přivítal mě mile Edward a já se začervenala. Naskládal moje věci do kufru auta a otevřel mi dveře. Sedla jsem si vedle něj a sundala si teplý kabát. ,,Těšíš se?'' zeptal se a nastartoval.

,,Jo,'' usmála jsem se. ,,Těším,'' dodala jsem a po zbytek cesty se dívala z okna, zadržovala dech vždy, když Edward přidal plyn, a bavila se s ním, jako by mi jízda autem vůbec nevadila.

*

Chata Stylesovy rodiny je opravdu nádherná. Dřevěný velký srub s dvěma patry nacházející se vedle křišťálového jezera. Ta zeleň všude kolem ve mně vzbudila vzpomínky na Švýcarsko, kde bydlí moji prarodiče. Rozhlédla jsem se kolem sebe a šťastně se na Edwarda usmála.

,,Páni,'' vydechla jsem. ,,Je to tu nádherné,'' zhodnotila jsem celé místo a obydlí.

,,Jsem rád, že se ti tu líbí,'' odvětil Edward. ,,Představím tě tátovi a pak se půjdeme podívat dolů do města. Musím ti přeci ukázat zdejší knihkupectví a pozvat tě na nejlepší horké kakao s marshmallows,'' zazubil se a já kývla na souhlas. Oba ověšení taškami jsme vstoupili dovnitř srubu, který byl provoněný čerstvým dřevem a skořicí. ,,Tati?'' zvolal Edward tázavě.

,,Ede?'' Naproti nám se objevil vysoký muž s prošedivělými vlasy a zdvihnutým obočím. V ruce držel mobil a brýle na čtení. Tázavým pohledem spočinul na mně a přívětivě se usmál. ,,A ty budeš... Olivia, že?'' Napřáhl ke mně ruku a já do ní vložila tu svou malou.

,,Ano, ale říkejte mi pouze Liv, děkuji. Velmi mě těší, že jste mi dovolil jet sem na takové krásné místo,'' řekla jsem slušně a pan Styles nad tím mávl rukou.

,,To nestojí za řeč. Rád poznám Edwardovu kamarádku.'' Zvedl koutky nahoru a pak dodal. ,,Tykejte mi. Jsem Desmond.'' Kývla jsem a opět si stoupla vedle Edwarda. ,,Ede, odveď Liv do jejího pokoje a pak přijďte dolů,'' pokynul Edwardovi a zašel zpátky do dveří, ze kterých se předtím vynořil.

,,Máš milého otce,'' nadhodila jsem, když jsme stáli v druhém patře. ,,Vidím tam jistou podobu'' poškádlila jsem ho a on pobaveně zavrtěl hlavou. Byla to ale pravda. Pan Styles byl také vysoký, měl široká ramena a i na svůj věk měl stále husté vlnité vlasy.

,,Jo, táta je fajn,'' přitakal Edward. ,,Tak, tohle je tvoje nynější království. Večer si můžeš vybalit, ale teď musíme splnit všechny mé plány.'' Rozpřáhl ruce a představil mi můj nový pokoj. Měla jsem krásný výhled na jezero, na které jsem se mohla dívat díky obrovskému oknu s širokým parapetem. Po pravé straně stála velká mahagonová postel s nebesy a naproti ní komoda a skříň. Nemusím se bát, že se mi sem mé věci nebudou vejít.

*

Sešli jsme dolů do obývacího pokoje, kterému dominoval krásný kamenný krb, na němž byly vyložené rodinné fotografie.
Zastavila jsem se u něj a chtěla si prohlédnout pozlacené rámečky a malé sošky, když jsem zaslechla hlasy z kuchyně. Edward se zamračil a přistoupil blíže.