*CHARMING*

*Barva*

Probouzím se kupodivu vyspalá. Není to tím, že je sobota. To určitě ne! V sobotu je v naší hospodě á la restaurace na úrovni nejvíc práce.
Vstanu hezky pomalu, vezmu si župan a v klidu jdu ze schodů dolu.

Rozhlédnu se a máma nikde. Místo ní je tu teta Susan. Vypadá opravdu pěkně na její věk. Už jsem jí neviděla snad věčnost a vlastně mi přijde docela fajn z naší "parádní" rodiny. Má na sobě žlutou košili, kterou zdobí dřevěný přívesek od krku až k prsům a rifle, ve kterých vypadá štíhleji.
„Ahoj zlato! Ty jsi ale vyrostla” obejme mě. „Z tebe je prý rošťanda, tak mi tě teď popisovala máma”
„Ahoj teto. Já? Tak to asi ne”
Změří si mě pohledem „Máš v sobě takovou rebélii”
V tenhle moment jsem se na ní koukala jako na blázna, protože...Já a rebel? Já,  co ani pomalu nemluví na veřejnosti?
Teta mě chytne za rameno a zašklebí „Bailey, to máš asi po mě” zasměju se. „Jsem ráda, že jsi tady. A kde je máma?”
„Víš, ona jela za tátou do nemocnice, ale vrátí se, takže to budeme muset momentálně zvládat v restauraci my dvě”

Ach, jak mě ta naše restaurace začíná štvát!

Nasnídám se, vykoupu se, obleču se a co jiného než cesta do podniku mě čeká. Nemám tu cestu ráda, ale dnes je tu se mnou teta, tak to snad bude lepší.
Jak se nad tím zamýšlím, tak vlastně celá naše rodina má zkušenosti s vařením. No, vlastně až na holku jménem Bailey. Já klidně uvařím čínskou polévku z pytlíku, nebo nakrájím sýr na kostičky, nebo dokonce namažu i chleba, ale jakmile jde o něco s delší přípravou než 2minuty, tak jsem v pytli. Já a vaření? Ne, to opravdu ne. Samozřejmě občas pomáhám tátovi s bramborami nebo vyválením těsta, ale nic víc po mě nechtějte.

Právě přijíždíme. Skočím odemknout a otočím ceduli na OTEVŘENO. Teta celou cestu povídala o tom, jak jí vyhodili z práce a že jí nedali ani výplatu, no prostě bezva zprávy. A ani teď se toho povídání nezbavila, ale alespoň si poslechnu něco nového.
Susie se mě při zapínání vařiče ptá „Promiň kočko, úplně jsem zapomněla, že se zabývám jen sebou. Co vůbec ty? Jak ti to jde s klukama?” Vzala jsem do ruky bramboru a koukla na tetu „Já nemám kluka. A vlastně ani nepotřebuju. Já jsem sama ráda”
Susan se opře o desku „Tak za prvé teto si můžeš dělat co chceš. Za druhé ti nikdo nenařizuje s kým se máš bavit a s kým ne a za třetí je to ztráta času. Stejně se všichni rozejdou” mávnu rukou a pokračuji v loupání.
Teta se zasměje „Bože holka, ty jsi jak já!” a rýpne do mě. „To mi připomíná, že se se mnou rozešel Paul. No on totiž neunesl, že jsem chodila na diskotéky s kamarádkama” nakloní se ke mě a zašeptá „A v žádném případě bych nechtěla skončit jako tvoje matka. Být tak upjatá a” nedokončila větu protože se objevila máma. „Ahoj holky, já vám pomůžu. Mimochodem je to s tátou lepší, takže by ho mohli snad tento týden pustit”
„Čau ségra. To je paráda! Právě jsem se tu bavila s Bailey, kde vězíš” zalhala.
Máma se usměje a jde si vzít zástěru. Já jdu obsluhovat a jde to jako každý den. Dokonce i zítřek...

Víkend utekl a já se cítím furt stejně. Chtělo by to změnu. Kdybych si obarvila vlasy, třeba by to bylo jiné.

Co to tu vymýšlím?
Ale vlastně mohla bych to zkusit.

Okamžitě v pondělí to konzultuju s Magie a Jenny. Řekla jsem jim i o tom tátovi a tetě. Zpět k vlasům. Maggie by se líbila nějaká neobvyklá, třeba fialová nebo červená. Zatím co Jenny by se líbila jen o odstín nebo dva tmavší. A vlastně Jenny má vždycky pravdu, můžu to zkusit.
Dneska si Austin povídal víc s ostatníma holkama. Mě to tedy vůbec nevadí, ale přece jen je to nezvyk. A tím ostatní holky jsem myslela Bethany a fiflenky. Nemohla jsem se na tu fiflenu ani koukat. Jak se na něj lepila a vystavovala se. No fuj! Takové holky se mi hnusí. Ale ať si dělá co chce, mě je to úplně jedno.

Hned po škole jdeme s holkama koupit barvu na vlasy. Nikomu jsem to sice neřekla, ale táta není doma a máma mi nevadí. Prostě jsem skoro dospělá, tak si můžu dělat s vlasy co chci.
„Co je tohle? Světle plavá?” ukazuju holkám. „No to bude určitě nějaká blonďatá” diskutuje Maggie. Jenny zvedne obočí „Ale Maggie, to je světle hnědá”
„No to bych teda neřekla. Ta pravá je určitě tahle kaštanová, veřte mi. Ségra si kupuje barvy na vlasy, tak to vím”
„Tak jo, já to zkusím” odsouhlasím. „No jen abys toho nelitovala Bailey” omílá Jenny. „Hele Jenny, je to jen barva, co se může stát ” uklidňuje jí Maggie.

U Jenny doma
„Oh ne!” vykřiknu.

*Další díl! Děkuji za přečtení! 😊😍*