*CHARMING*

*Já Bailey*

Na to, že se blíží zima, je venku pořád tolik barev. Podzimní barvy se rozlévají do listů, obloha se třpytí i když je tam nějaký ten mrak, lidi jsou plní energie a to hlavní je, že není chladno.

Většinou by se lidi divili, protože v Londýně na podzim převážně prší, ale tento rok se celkem vydařil. Já miluju déšť. Spousta lidí si myslí, že jsem asi divná, ale já si dělám co chci a to, že se jim zrovna nelíbí kapky padající k zemi a krásná svěží vůně, je už jejich problém.

Seděla jsem u stolu a pojídala snídani s ještě ospalou náladou, když jsem si vzpomněla, že dnes první hodinu píšeme písemku z Biologie. „A sakra! Zase nestíhám!" rozkřičela jsem se do poloprázdného talíře s bagetou. Rychle na sebe hodím bundu a běžím do školy.
To se mi stává furt. Vždycky se zasním nebo jsem unavená z večera. Ne, že bych chodila po večerech na párty, ale pomáhám rodičům v našem podniku. Je to jedna menší restaurace. Nebo jestli mám být upřímná, tak taková hospoda. Ano, vím o sobě, že bych si měla po večerech užívat volno, ale já radši pomáhám tátovi s mámou. I když z toho nemám moc zisk, je mi to jedno. Rodiče jsou pro mě všechno. I když mi fakt lezou na nervy a berou mě jako rovnocenného dospělého člověka, i přestože mi je jen 17, tak je mám furt ráda.

„Ale ne, už začíná hodina!" zaúpím a běžím si do skříňky pro učení. Přes dveře se sklem uprostřed vidím paní Lynnwoodovou jak dorozdala papíry. Rychle se kouknu doleva a uvidím jak mi Jenny ukazuje gesto, abych šla pomalu dovnitř. Nenápadně se plížím do předposlední lavice, když uslyším povědomý hlas. „Slečno Nicksonová, jdete opět pozdě"
Než stačím něco říct, tak už opět vykládá nějaká svá moudra o tom, jak jsem neschopná si nastavit budíka správně a že jsem se zhoršila nebo jakou mám dnes výmluvu. Než abych jí řekla o své únavě u snídaně, jsem si vymyslela, že jsem zaspala. „Jak neobvyklé" pověděla ironicky a sedla si ke stolu, kde si usrkla kafe.
„Ahoj Bailey" pozdravily mě Jenny a Maggie z lavice vedle. „Ahoj" sedla jsem si ke stolu a začala psát test. Z přední lavice jsem slyšela chichtání Bethany Stepfordové a jejího klubuse slovy „Bee přišla zase pozdě"
Říkají mi Bee jako včela. Ani nevím proč, ale je mi to fuk.
Bethany je ta nafrněná, která sice vypadá jako Paris Hilton, ale zato je uvnitř černá jak noc. Já, Jenny, Maggie, Adam a Jack jsme jedna parta a Bethany, Paige, Amy a Teresa jsou druhá parta. Nám říkají smradoši a oni jsou pro nás fiflenky.

Den utíkal poměrně rychle. Na oběd bylo zase hovězí maso s bramborami a vařenou zeleninou. Jak jinak. Adam se začal vztekat, že je furt to samé. Já se mu ani nedivím, má pravdu. „To už se nedá žrát! My tu platíme velký peníze a pak máme každou středu tohle"
Maggie se přidala „Kdyby kuchařky nebyly zapšklé baby, určitě by dávaly dvě jídla na výběr" Vtom Jack začal protáčet panenky „Tak to se nestane. Jedině zázrak by babu Sandersovou přemluvil" pak se podíval na mě a řekl „Co myslíš ty Bailey?"
Zvednu hlavu od talíře „Myslím, že když jste tak chytří, tak byste si tam mohli zkusit zajít" a vyměním si pohled s Jenny.
Jack s Adamem se zvednou a jdou zkusit přemluvit starou Sandersovou. Vezmou si do rukou tác a nahodí balící úsměv. Na to že Adamovi je 18 a Jackovi 17 a půl, tak jsou to pěkní komici.
Mezi tím slyším jak si od vedlejšího stolu něco šuškají fiflenky a smějou se. Všechny se na sebe podíváme. Maggie sevřela ruce v pěst „To už fakt není možné! Už se zas smějou".„Nevšímej si jich Maggie", zachovala jsem chladnou hlavu, ale Maggie se otočila a zařvala na jejich spolek „Co je sakra na nás tak vtipné?!"
Bethany promluvila jako první „Na vás je vtipné úplně všechno. Vždyť se podívejte na sebe chudáci. Všechny vypadáte směšně, hlavně Bee. Koukněte na její vlasy".
Mě už je upřímně jedno co říká, ale i tak se mě holky zastaly „No tak má přírodně kudrnaté vlasy a co? Lepší vypadat jako my než jako vy"
„Bych se hádala" zasměje se Amy. „Alespoň si normálně přivyděláváme narozdíl od vás, které dostávají peníze jen tak pro nic za nic od rodičů".
Všechny se odmlčely a my vstaly od stolu a šly za klukama. Ty ale dospěli k tomu, že starou Sandersovou neukecali ani na polévku. No nedá se nic dělat.
Celý den jsem přemýšlela co zase dneska budu dělat v hospodě a jak zítra budu unavená. Nechce se mi nic, ale dělám to pro rodiče...

*Děkuji, že jste přečetli první část. Snad se příběh líbil 💖 pokračování příště.. 😍😊*