*CHARMING*

*Nejkrásnější kluk na škole*

Jako každé ráno jsem byla unavená, ale tentokrát to bylo celkem fajn. Dokonce jsem stihla přijít včas. Procházela jsem kolem parkoviště, když jsem uviděla nové stříbrné auto.

Že by si ředitel pořídil nové?

Zamyslela jsem se a šla dál.
Dnešek byl jiný. Úplně jiný. Cítila jsem, že je něco jinak. Cítila jsem velké množství energie a ani nevím odkud. Bylo to až překvapivě neobvyklé.

Když jsem procházela kolem své skříňky, vlastně jsem se k ní ani nedostala. Byl tam kroužek skoro všech holek a uprostřed někdo stál.
Právě zazvonilo. Holčičí spolek se rozpustil až na Bethany a její partu. Ty tam furt stály. Ale s kým? Zamračila jsem se a ten člověk se na mě podíval. Byl to kluk. Měl výrazné, modré oči a tmavě hnědé vlasy. Byl také poměrně vysokého vzrůstu. A co všechny holky určitě ohromilo byl jeho úsměv s postranními ďolíčky a jeho pravidelné, bílé zuby, kolem kterých byly hezky růžové rty.
Ten kluk na mě promluvil „Ahoj, ty asi chceš do své skříňky co?" Nevěděla jsem jak mám odpovědět, protože vypadal celkem mile. Nakonec jsem nahodila pohodářský výraz a chtěla jsem něco říct, ale Bethany byla rychlejší „ Austine, omluv Bee. Ona je jenom mimo" zaměří pohled na mě „jako vždycky". Austin se na mě usměje „Bee?" ale potom změní téma „My už jsme byli stejně na odchodu" a celá skupinka zamilovaných holek odchází. Ještě si však všimnu naštvaného výrazu Bethany.

Když vejdu do třídy, zjistím že ten Austin je u nás. Všechny holky ho okukují. Nechápu je. Neříkám, že není hezký, to je, ale proč v nich vzbuzuje až takovou zalíbenost?
Dokonce i Jenny s Maggie na něj koukají. Jsem asi na jiné planetě, kde se chci soustředit na svou kariéru. Nepotřebuju být zamilovaná. Stačilo mi to jednou a to ve 14 letech. To jsem měla ještě rovnátka a byla jsem malé děcko. Nic jsem neznala. Neříkám, že jsem znalec, to právě vůbec. Dokonce i teď v 17 letech jsem panna. Prostě jsem jen nenašla člověka, kterého bych ze srdce milovala. A ani momentálně vůbec nemám chuť na vztah.

Všechny lavice byly plně obsazené. Až na tu mojí. Takže nezbývalo tomu klukovi nic než sedět se mnou.
Chudák jeden. Už vidím jak mu Bethany vyprávěla jak jsem hrozná a že by radši seděla na zemi než se mnou. Blbka jedna!

Zazvonilo na hodinu matematiky a Austin si sedl ke mě. Učitel matematiky je starší pán s brýlemi, knírem, krátkými šedými vlasy. Je to takový trpaslík.
„Ahoj" uslyším vedle sebe. Podívám se doprava a vidím, že mě kluk jménem Austin zdraví. „Ahoj" pozdravím a zakoukám se mu do očí. On se pěkně usměje až mu jsou vidět ďolíčky. „Ty musíš být ta Bee. Bee Nicksonová".  Na chvíli se zarazím, ale poté odpovím “Je to Bailey. Bee mi říká jen Bethany a její partička”.
On opět promluví „Promiň Bailey. Já jsem Austin Hawks. Těší mě"
Je vidět jak mi všechny holky závidí. Bethany je rudá jak rajče a vypadá, že každou chvílí pukne závistí. Využiju toho „Taky mě moc těší. Ty jsi zdejší?"
„Dá se to tak říct. Bydlím tu jen s otcem, ale on odjíždí na pracovní cesty, takže jsem tu většinu času sám. Matka mi zemřela před sedmi lety”, odvrátil pohled.
Viděla jsem jak se o tom moc bavit nechce.
„To mě mrzí”, odvětila jsem.  “A co ty?”, opět na mě pohlédl.
“Já jsem se tu narodila a také tu zemřu. Nikam jinam nechci. Mě se v Londýně moc líbí" Austin se opět usměje.
„Notak co je to tam vzadu?" zlobí se pan Fleming. Zůstaneme potichu. Je to docela vtipné koukat na něj.

Trpaslík, co má metr šedesát a zlobí se je celkem komický.

Řeknu si v hlavě a usměju se. Austin se taky usměje. Jako by věděl na co myslím. Divné. Asi si představil to co já.

Právě mi přišla textovka od Jacka. Odpoledne k němu půjdu kouknout na nový film. Doufám, že u toho aspoň usnu ať mám večer sílu na práci servírky.

*Děkuji moc za přečtení, budu se snažit vydat brzy nový díl. Pěkný den😍😘😍*