*CHARMING*

*Nemocnice Sv. Tomáše*

Netrpělivě čekáme s mámou v čekárně. Já jsem ve stresu a máma žalostné prosí Boha.
Každou chvílí ubíhají vteřiny. Smutně se rozhlížíme jestli se neobjeví doktor. Hospodu jsme museli zavřít, takže byli všichni nadšení. Dokonce mi museli kamarádi pomáhat s odchodem tří týpků, kteří byli opravdu dost opilí.

Prosím, ozvěte se někdo.

Modlím se. Hned vyjde ze dveří sestřička se slovy „Nicksonovi"
Máma zvedne svou sklopenou hlavu a obě se k sestřičce rozběhneme. „Ano, tady jsme" přihlásíme se. „Výborně. Pan doktor Preston už čeká" otevírá dveře a vidíme tátu ležet na posteli a je připojen na přístroje.
„Dobrý den paní Nicksonová" zdraví mámu pan doktor. „Dobrý den pane doktore. Jak je na tom můj manžel?" svižně přicházíme k posteli. Máma se opře o roh a poslouchá pana Prestona. „Váš muž prodělal infarkt. Musí být proto v klidu, takže si ho tu musíme nechat na pozorování. Ale nebojte, bude v pořádku"
Máma si oddychne. „Díky Bohu! Děkuji doktore"
„Neděkujte paní Nicksonová. Ještě pana Nicksona vyšetříme podrobněji"

Alespoň, že tak. Domu ho hned nepustí a tak budu muset být v práci déle.
Na chodbě mi tohle celé sdělila máma. Takže žádný volný čas, žádní kamarádi, jenom práce, práce a práce. Dnes už je hospoda zavřená, tak mě zajímá co budu dělat, protože spát v téhle situaci asi nebudu.
S mámou jsme si zavolaly taxíka. K nám domu to trvá jen chvíli a celou cestu jsem viděla mámu jak je smutná. Chtěla jsem jí něco říct, ale nevěděla jsem co. Poté co jsme přijely domu si šla máma uvařit čaj a sedla si na gauč. Já se šla vysprchovat a poté jsem přišla za ní. Seděla tam a koukala do šálku s čajem, který míchala lžičkou. Potom si zapla televizi, kde dávali romantický film. Opatrně jsem si přisedla a chytla jí za ruku. Ona na mě okem pohlédla a usmála se. Ten maminčin úsměv. Ten mě vždycky dostával. Ona je kolikrát tak silná až to člověka bolí.
„Mami, neboj se. To bude jistě v pořádku"
„Myslíš Bailey?" Teď jsem si nebyla na 100% jistá, ale chtěla jsem mít vnitřní klid.
„A-ano" odpověděla jsem nejistě. Máma mě objala a pošeptala mi do ucha „Mám tě ráda holčičko moje"
Chtělo se mi v tu chvíli brečet, ale místo toho jsem se udržela a opětovaně jsem jí sdělila to samé.

Pak už jsem šla do svého pokoje, kde jsem podívala na mobil. První co jsem uviděla byla žádost o přátelství od toho nového kluka, Austina. Asi za pár minut mi napsal.

Austin 22:57
Ahoj Bailey. Projížděl kolem nemocnice a viděl jsem tě tam..No, takže chci se zeptat...není ti nic ??
Já 22:58
Ahoj. Nic konkrétního. Proč?

O co mu zas jde?

Austin 22:58
Tak to je dobře :)
Austin 22:59
Víš nerad bych kdyby se někomu z mých ostatních spolužáků něco stalo.
Já 23:00
Aha. Ale nemusíš mít strach... A už vůbec ne o mě.
Austin 23:00
Dobře. Jen jsem se chtěl ujistit
Austin 23:01
;)

Nechci si s ním psát. Mám divný pocit.

Austin 23:01
A nechtěla bys někdy zajít třeba do kina ??
Já 23:02
Hele moc teď čas nemám. A jdu spát. Dobrou.

Vypla jsem sociální síť a šla jsem k posteli. Poslední dobou je toho hodně. Snad bude v budoucnu líp. Ale je tu jeden člověk, který mě štve celkem a to je Austin. Vlastně spát nejdu, ale napsala jsem mu to jen tak.

Nechci s ním nic mít společného. Prozatím ne.

To byla moje poslední negativní myšlenka z dnešního dne. Dál jsem už myslela na pozitivní věci dá se říct. Dokonce jsem si i vzala svojí knížku po dlouhé době.
Tak dlouho jsem si nic nečetla. Dokonce jsem opět poznala, že mi to chybí. Miluju, když si před očima představím ten příběh a stanu se jeho součástí. Je pěkné si takhle večer v klidu odpočinout.

*Další díl je tu 😍 Mockrát děkuji za přečtení! Psaní mě moc baví a ještě víc, když to někoho baví😊😊❤*