Dream

Kapitola 15.

Z pohledu Stelly

Víkend uběhl jako voda a školní týden je zase tu. Pondělí. Úmorné pondělí, alespoň pro normální studenty. Já se však z větší části do školy těším.

Se Sarah jsem si dala sraz před školou. Prý mě chce s někým seznámit. To zase bude někdo z jejich ulítlých kamarádů, jsem si jistá. Sarah je sama ulítlá. Ale mám ji i tak moc ráda, ten první týden konzervatoře jsem snad zvládla jen díky ní. Je to skvělá kamarádka a vůbec, já jsem také trochu ulítlá, no ne?

Zavírám obal se saxofonem uvnitř, beru tašku a vyrážím do školy. Obcházím už mně docela známé budovy, se Chicagem už jsem se seznámila. Vdechuji vůni z kaváren, hnusný smrad z aut a další vjemy, na které jsem zvyklá.

Jdu kolem parku, kde je už v ranních hodinách plno turistů. První lodě vyjíždějí z přístavu na velké jezero.

,,Ahoj Amy!" někdo mi ťuká na rameno. Za mnou stojí kluk tak podobného věku jako já, jeho modré vlasy mu padají do šedých očí. Je obrovský, vypracované tělo, vysoká postava.

,,Jé, promiň, spletl jsem si tě," hned jak mne vidí, omlouvá se, asi mě měl za někoho jiného.

Probírám se z prvního transu a usměju se:
,,To je v pohodě, v tak velkém městě se to stane."

Zazubí se. Dobře, tenhle týpek je hezkej. Pane bože. Prober se, Stello, klid!

,,Ještě jednou promiň," vtiskne mi najednou do ruky papírek, ,,Tak čau."

Ještě chvilku jsem tam zaraženě stála. Potřásla jsem hlavou. Ne, mám halucinace.

Papírek v mé ruce mne ale vyvedl z omylu, ono se to opravdu stalo. Počkat, co?

Na papírku bylo telefonní číslo a slovo Dean. Dean. Tak se asi jmenuje... Uložila jsem si číslo do mobilu a vydala se do školy.

,,Ahoooj!" Sarah ke mně energicky přiběhla a objala mne, přičemž už mě zahlcovala jejími běžnými otázkami typu ,,Jaký byl víkend?" a tak. Potom mi představila jednu holku, její dlouholetou kamarádku, která je o rok starší než my a studuje tu herectví. Jmenovala se Amy, což mi zase připomnělo dnešní ráno. Rozhodla jsem se o tom Sarah neříct.

Škola skončila a já šla se Sarah a Amy na kávičku. Povídaly jsme si o všech možných holčičích věcech, bylo to celkem fajn. Amy je mi hodně podobná, alespoň vzhledově, jinak povahově jsme odlišné. Amy je hrozně přátelská a upovídaná a tyto vlastnosti jdou spíš mimo mě.

Amy zazvonil mobil.
,,Už je tu," řekla a zvedla se. Nechápavě jsem prohlédla na Sarah, která stejně jako já nevěděla, o co jde.

Amy odešla a za chvíli se vrátila po boku.... Toho kluka, kterého jsem ráno potkala.

,,Holky, tohle je Dean, můj přítel," usmála se a přitulila se k němu. Držel ji za pas. Z nějakého důvodu se mi obrátil žaludek a zatmělo před očima.

,,Jé, promiňte, mám zkoušku," pobalila jsem si věci a v rychlosti opustila kavárnu.

Cítila jsem se zklamaná. Proč?

V lásku na první pohled nevěřím.... Ale přece jen... Na tom klukovi něco bylo. Sakra!

Přišla jsem domů, hodila tašku na zem, uvelebila se na pohovce a psala si s kamarády z Česka. Nikdy mi nedošlo, že by se mi po nich tak stýskalo.. Teď mi bylo ale opravdu úzko. Smutno. Kým vlastně jsem? Co chci? Má můj život smysl? Stojím někomu za to, aby mne měl rád?

Topila jsem se v jedné myšlence za druhou. Přemýšlela jsem o cílech, kterých jsem nikdy nedosáhla. Dosáhnu jich někdy? O tátovi, co nás opustil. O přátelích. O Americe. O konzervatoři. O Tesse.

Ano, už vím, že se jmenuje Tessa. Ale nic jiného ne. Ale že bych s ní mluvila česky? To těžko. A tady? Nemožné. Pořád mi ale přišla taková tajemná a chtěla bych jí poznat.

Nakonec jsem si nasadila sluchátka, začala pomalu klimbat a ani neslyšela pípnutí příchozí zprávy na mém mobilu.

Ahoooj všem!

Moc se omlouváme za zdlouhavou přestávku s touto knihou a obecně naším profilem, ale už jsme zpátky s novým elánem a připraveny dát všechno pro to, aby se tento účet zase rozjel! Jupí!

Omlouváme se za případné chyby, musíme se zase trochu dostat do starých kolejí se psaním. ;)

Kiki a Týna :)