Dream

Kapitola 13.

Z pohledu Stelly

,,Jéžiš, děleeeej!" Sarah nedočkavě plácla dlaní do stolu, kde jsem si pomalu uklízela věci do tašky.

,,Ne, ono je marný jí to říkat, je to marný, marný, marný." vzal Nik Sarah soustrastně za rameno. Ta jen povzdechla a dál mne sledovali si balit věci. Většinou si balím tak pomalu, jen abych je naštvala, protože ty jejich pohledy jsou fakt super!

Právě jsme skončili hodinu matematiky a teď jdeme na první hodinu vůbec dramatické výchovy. Už jsme tu třetí den a připadám si jako hadrová loutka, tak zmožená jsem! Alespoň mne to baví a v budoucnu všechno rozhodně k něčemu bude. Není to jen bezvýznamné biflení věcí, které v životě stejně nikdy nepoužijeme. Tady mezi jednotlivými věcmi děláme logické souvislosti, abychom vše chápali. Kam se hrabe Česko! Jestli vůbec někam. Tohle je oproti tomu.... Ráj?

,,Osm minut. To je rekord!" Nik ironicky pohlédl na hodinky, když jsem si konečně dobalila a vyrazili jsme ze třídy.

,,Prosimtě, vždyť jí to minule trvalo deset minut! Jaký rekord?"

,,Lidi, vážně vám na tom tak záleží?"

,,JO!"

,,Hmm...."

,,Těšíte se?"

,,Na co?"

,,Dramaťák, blbečku."

,,Jojó! Jo, na to jo. A nejsem blbeček."

,,Jasně."

Takhle probíhala naše konverzace během stoupání do schodů ke třídě. Při poslední větě jsem se otočila k Nikovi, zakřenila se, on se zakřenil zpátky. Dál už jsem jen slyšela Sarah zakřičet ,,Pozor!" a letěla jsem dolů ze schodů.

,,Panebože, promiň!" pomáhala mi na nohy nějaká osoba. Trochu se mi motala hlava a celé tělo mne bolelo, tak jsem jen zabručela něco, co mělo znamenat ,,Jo, v pohodě," a sehnula se k sbírání věcí.

Všechno bylo všude- dva poloprázdné batohy a jejich obsah všude kolem.

,,Fakt moc promiň."

,,V pohodě," zvedla jsem oči k osobě a dělala co pro to, abych zakryla údiv. Byla to ta holka. Ta, se kterou se vždycky někde setkám a pak se naše cesty zase rozdělí. Pak se najednou někde zase úplně náhodou potkáme. A tak dále.

Taky vypadala, že ji naše náhlé setkání překvapilo a svým smyslem i pobavilo. Stejně tak jako mne.

Rychle jsem stáhla pohled zpátky ke sbírání věcí.

Když byla podlaha zase čistá a plné batohy na našich zádech, naposledy se mi omluvila.

,,Fakt ještě jednou promiň, není ti nic? Nestíhám hodinu, tak jsem běžela ze schodů a omylem tě smetla..."

,,Ne, myslím že je to dobrý." usmála jsem se a nastalo trapné ticho, nakonec jsem ho prolomila slovy:

,,Ehh... Jmenuji se Stella."

,,Já Tessa."

Usmály jsme se na sebe, potřásly rukama. Najednou zazvonil zvonek.

,,Tak... Ahoj." zastrčila si pramínek neposedných vlasů za ucho, já pošlápla na místě a opětovala jí pozdrav. Každá jsme se rozešly svým směrem.

,,Co to bylo?" zeptal se Nik s otevřenými ústy. Sarah vypadala naprosto stejně jako on.

,,A co jako? Běžela, smetla mě ze schodů, spadla jsem, pomohla mi sebrat věci, prohodily jsme pár slov a jsem zase tady! A nekoukejte tak na mne, nic se snad nestalo, ne?"

,,Kámo," začala Sarah,
,,Vy jste celou dobu mluvily česky.."

-POZNÁMKA AUTOREK-
Promiňte nám dočasnou neaktivitu, bohužel nemáme čas vydávat kapitoly tak rychle jako předtím. I tato kapitola je kratší než obvykle. Tak snad se aspoň líbila! :)