Dream

Kapitola 3.

Z pohledu Stelly

,,Mamí, jdu se projít!" zahlaholila jsem do bytu, popadla můj zaplátovaný kabát, tašku přes rameno a vyšla na chodbu.

Bydlíme tu už druhý den a stále jsem si na výšku mrakodrapu nezvykla. Pohled do srdce Chicaga je sice úžasný, ale ta výška! Jinak je náš byt ale přepychový, luxusní! Je to jako sen, jako bych bydlela v malém zámku!

Cestou ven jsem prohodila pár milých slov s recepčním a pak se nechala pohltit atmosférou amerického velkoměsta.

Sice to tu ještě moc neznám, ale už vím, jak se dostat na dvě hlavní místa tady- do Millenium parku a na Navy Pier. Jo, a taky do obchodu.

Dnes jsem se rozhodla projít Millenium park a pokračovat dál, do ještě mnou neobjevených míst. Někam dál, do neznáma. Celé město mne láká a je těžké si vybrat, kam půjdu dřív.

Prošla jsem zahradou, která je věnována lidem, co přežili rakovinu, a rovnou do parku.

Millenium park je obrovský. Teď tam je nově vystavená část, což je v podstatě zábavní park. Pro děti i dospělé. V druhé části je obrovské divadlo se sedadlama a trávníkem, kam mohou obyvatelé Chicaga po večerech chodit a zadarmo poslouchat hudbu, která je díky ozvučení slyšet po celém městě. Dále je tam takzvaná ,,velká fazole" a ,,plivající fontány."

Od jedné hodné paní u stánku před divadlem jsem si koupila hot dog, ani jsem si neuvědomila, že jsem nesnídala! Haha, už je asi jedenáct dopoledne. Zakousla jsem se do křupavého rohlíku s kečupem a párkem. Já miluju USA! Oproti Česku je to úplně jiná generace, jako by jiná planeta.

Minula jsem ,,plivající fontány," šla ven z parku okolo vysokých, starých budov. Působily na mne takovým spíše bojácným dojmem, jako by na mne z každého rohu někdo mohl vyskočit. Ještě, že tu chodí hodně lidí.

Přešla jsem uličku a pokračovala dál, vnímala jsem každou vteřinku tohoto vzácného času a přitom byla zahroužená ve svých myšlenkách.

Co když se na konzervatoř nedostanu? Kam bych chodila do školy? Odstěhovali bychom se zpátky do Česka? A co táta? Jak se asi má? A jak zbytek rodiny? Jací budou mí spolužáci? Jak dlouho mi bude trvat dostat se domů ze školy? Co když se nedostanu? Co když se nedostanu a budu tu muset přetrpět další rok? Co když...

Mojí mysl zahlcovalo mnoho otázek, většina z nich špatných. Přece jenom, může se stát cokoliv. Kdykoliv. Kdekoliv. Tohle je Chicago, velkoměsto, USA, jako- kam se hrabe ČR? Tady je to tak jiné, lepší a přitom tak.... Stejné.

Zastavila jsem se pod mohutnou vysokou moderní černou budovou a skoro okamžitě poznala, že se jedná o Sears neboli Willis Tower. Kdysi nejvyšší budova světa, teď už jen nejvyšší budova Chicaga.

Koukla jsem se na hodinky- jedna hodina, už bych se pomalu měla vracet domů. Naposledy jsem pohlédla na obrovský mrakodrap a vedlejší uličkou jsem se vydala zpět.

Míjela jsem staré budovy, ,,plivající fontány, " celý park, zahradu. Vyšla jsem zpět na chodník vedle silnice. Harbor Point už byl v dohledu. Zrychlila jsem, ale stále si užívala tu atmosféru, všechno.

Naproti mne jsem zpozorovala siluetu někoho jdoucí proti mně, nedávala jsem tomu však obzvlášť pozornost. Do té doby, než se osoba přiblížila a já najednou viděla dívku s kaštanovými vlasy, hubenou vysokou postavou. Vypadala asi tak staře jako já. Oblečená byla do moderna (oproti mně) a působila na mne tak..... Zvláštně. Úplně to neumím popsat, jako bych ji znala, nebo něco takového. Ve sledu vteřin jsme si jen krátce podívaly do očí, minuly jsme se a šly dál, každá svým směrem.

Chvíli jsem o ní ještě přemýšlela, pak už ale vyndavala čip z kabátu a nechala se vyvézt do výšin domů.

-Poznámka autora-
Ahojky všichni! Snad se vám naše kniha líbí, budeme rády za veškeré votes, komentáře, klidně i přečtení! Dejte vědět, jak se vám kniha líbí a jak si myslíte, že bude příběh pokračovat! :)
Vaše Kiki a Kika ♡