Dream

Kapitola 5.

Z pohledu Stelly

Vzbudila jsem se se silným mravenčením v břiše, a pak si uvědomila, proč.

Hádejte, proč asi?

No, proč?

Ano, správně. Dnes nadešel den D. Osudový den, na kterém závisí celý budoucí život mé rodiny a mě. Rozhodující den. Den, kdy budu muset předstoupit před ty nejlepší z nejlepších a ukázat svůj um. Den, kdy bude buď konec, nebo teprve začátek všeho.

Dnes jsou přijímačky na konzervatoř.

Se zjištěním, že tam mám být za půl hodiny, jsem rychlostí blesku snědla snídani, hodila na sebe nějaké slušné oblečení, a s přáním od ostatních, ať jsem úspěšná, jsem vyběhla do ranního ruchu Chicaga.

Sprintovala jsem zaplněnými ulicemi, mezi stánky, lidmi všech možných ras. Dnes, dnes, dnes. Tady, teď.

Když jsem byla už v půlce cesty, málem jsem zmrznula hrůzou.

Saxofon.

Sakra, jak můžu běžet na přijímačky bez nástroje?

Utíkala jsem zpět, nadávala a snažila se zahnat slzy. Proč zrovna já? Proč musím bydlet v nejvyšším patře? Proč zrovna dnes?

S každou uplynulou vteřinou mi bylo hůř a hůř. Výtah už snad pomaleji jet nemohl a klíče jsem před bytem hledala asi milion hodin!

Ignorovala jsem mamky věčné otázky, co se stalo, a letěla zpět. Při cestě jsem jen jako šmouhu ve své rychlosti spatřila tu dívku, co jsem ji viděla včera. Oblečená ve stejném stylu jako včera, velkou Nike tašku přes rameno. Sice jsem ji viděla zezadu, ale byla jsem si jistá, že to je ona. Ten ladný styl chůze, perfektní vlasy...

Prohnala jsem se kolem a dál upalovala až k Národní Konzervatoři v Chicagu. Podle popisků na stěnách jsem doběhla ke dveřím, které vedly do zkušebny.

Otevřela jsem futrál s naleštěným saxofonem a nechala ho trochu se přizpůsobit tamní teplotě. Zatím jsem se stihla trochu uklidnit a vydýchat. Pak jsem se rozehrála na nějakých základních stupnicích, písních...

Potom do místnosti vstoupila paní. Měla blankytně modré šaty a zavolala jednu zrzku, která stála v rohu. Okamžitě se sebrala a za paní odešla ven z místnosti. Čím dál víc mi začalo být blbě od žaludku a chtělo se mi zvracet. Celá jsem se třásla. Mám trému jak něco!

Paní přišla ještě párkrát a někoho odvedla. S nikým v místnosti jsem se moc nebavila, měla jsem dost svého.

Ve dveřích se znovu objevila paní a celým pokojem se rozlehly slova.

,,Stella Brown!"

Zkoprněla jsem na místě. Teď nebo nikdy. Teď.

Pomalu jsem vstala, křečovitě jsem držela noty, svůj identifikační list a saxofon.

Paní mne odvedla pryč. Chvíli jsme šly po schodech, chodbách.... Nakonec jsme se zastavily u obrovských staromódních dřevěných dveří.

,,Usmívej se," doporučila mi paní,
,,A nevzdávej to. Porota je přísná, ale jde o tvého vnitřního ducha, co umíš. Hodně štěstí."

Usmála se, otevřela dveře a strčila mne dovnitř. Pak zabouchla. Rozhlédla jsem se.

Stála jsem v obrovském sále, na takovém malém pódiu. Přede mnou seděla pětice lidí, nejspíš porotci, tři muži a dvě ženy. Všichni měli kamenné tváře, v rukách tužky a papíry.

,,D-Dobrý den...." zakoktala jsem a rychle sklonila oči k mým ošoupaným botám.

,,Stella Brown?" Zeptala se dáma sedící uprostřed. Měla špičatý nos a přísně na mne koukala přes hranaté brýle, nemluvě o jejím až moc skvěle utaženém drdolu.

,,A-Ano." nejistě jsem odpověděla.

,,Dobře." paní řekla a začala se prohrabovat v nějakých papírech. Zbytek poroty si jen něco zapisoval mebo na mne hleděl. Jedné paní s bílými vlasy se na mne mile usmála, když se naše pohledy střetly. Raději jsem odvrátila pohled na muže po její pravici, vysokého, urostlého. Seděl úplně na pravém konci. Pohled mi sklouznul na druhý konec, dva postarší pány, jeden s knírkem a druhý s vousy, oba tak ve svých pozdních šedesátkách.

,,Tak nám něco ukaž," pobídnul mne urostlý muž na konci stolu. Jen jsem vystrašeně přikývla a pustila se do mollových a durových stupnic, akordy, septakordy, obraty, skladby....

Občas jsme s porotou prohodili nějaké to slovo nebo gesto k tomu, abych pokračovala. Když jsem skončila, strašně se mi ulevilo, porota mi poděkovala a začala si něco psát. Rozloučila jsem se a odešla.

Hned za dveřmi jsem se málem rozpadla štěstím. Nechci se chválit, ale podle mě to dopadlo skvěle!!!!!

Další poznámka autora:
Delší už ta kapitola snad být nemohla! XD
No, tak snad se líbí! :)