Dream

Kapitola 1.

Z pohledu Stelly

Po tom, co jsme konečně prošli všemi kontrolními zařízeními, obchody a pásy s taškami a kufry, jsme se vyhrnuli z letiště. V jedné ruce jsem držela tašku, v druhé táhla kufr a zbytek mé rodiny vypadal podobně.

Pomalu se stmívalo, je asi pět hodin odpoledne. Zavolali jsme taxi, které nás odvezlo do srdce města.

Nestačila jsem se divit. Shrnula jsem okýnko auta a nechala městský vítr čechrat mi vlasy. Nádherný pocit. Lehce jsem se vyklonila z okna a sledovala okolí. Většinou majestátní velké panelové domy, drahé budovy, obchody.... Na jednom rohu právě stál nějaký pán s kytarou v ruce, zpíval pro lidi, kteří se okolo něho shromáždili. Opodál se někdo hrabal v odpadkovém koši. Zaběhlí psi, muži v oblecích, paní s dětmi, teenageři tak mého věku jeli na skateboardu, v jedné ruce něco, co vypadalo jako smoothie, babičky, dědečkové......

Nadechla jsem se a vžila se do atmosféry. Jsem tady. V Chicagu, město snů.

Jeli jsme po osvětlené dálnici, podél jezera Michigan, v dáli bylo vidět Navy Pier s jejím legendárním obrovským Ferris Wheel. Jako by nás tu vítalo.

Čím větší byla tma, tím více osvětlené město bylo. Kouzelné. Nechala jsem se unášet a dál se vžívala do atmosféry amerického velkoměsta.

Taxi začalo zpomalovat a dvojčata vedle mne byli úplně pryč z toho, že už jsme tu. Řidič mi galantně hned po mamce otevřel dveře. Jen jsem pípla něco ve smyslu Thanks a okamžitě zaklonila hlavu tak, až jsem málem přepadla dozadu.

Před námi se tyčil obrovský černý panelák. Nebudu lhát, byl úžasný a určitě super drahý. Před dveřmi byly květináče a vevnitř byla vidět malá fontánka. Příjezdová cesta byla vydlážděná.

Po chvíli se ke mne přidala dvojčata a pak i mamka. Vzala nás za ramena a také se zahleděla nahoru, do výšky domu.

,,Vítejte v novém domově, děti." Vzdechla a začala pomáhat řidiči s kufry. My jsme si taky pobrali své věci, naposled poděkovali taxikářovi a vydali se ke dveřím, ze kterých vyšel pán s milým úsměvem v obleku a do vozíku nám nabral kufry. Zavedl nás dovnitř.

Zatímco mamka zařizovala nějaké věci s recepčním, měla jsem příležitost prohlédnout si hlavní halu. Celá se třpytila, v rohu někam vedly dlážděné schody, vedle kterých byl mini-model paneláku.

,,Tak pojďte!" Usmála se mamka a v patách pána v obleku s kufry šla do dveří, které se po přiložení jejího čipu otevřely. Nastoupili jsme do luxusního výtahu. Co mám říkat, vše tu je tak luxusní! Pán zmáčkl tlačítko s nápisem 154. Zůstala jsem civět na svítící tlačítko, zatímco se výtah rozjel nahoru.

,,Mami, my bydlíme tak vysoko?" Zeptala jsem se zaraženě.

,,Jo!" Odpověděla s úsměvem.

,,Ale..... Já budu mít závrať!"

,,Na to si zvykneš."

Pán nejspíš pochopil, o čem si povídáme a začal vykládat, jak je to i v nejvyšším patře v pohodě. Tak jsem se ptala, jestli bydlíme v nejvyšším patře, a opravdu ano.

Několik posledních desítek pater jsem si musela zacpat uši, protože jsem byla trochu pod tlakem tou výškou. Nakonec výtah oznámil patro 154 a zastavil se.

Vylezli jsme do nádherné chodby, plné obrazů. Na zemi byly koberce a naproti výtahu dveře. Šli jsme až úplně na konec, pokoj č. F321.

Pán nám vyložil kufry přede dveřmi a s pár milými slovy zmizel zpátky ve výtahu. Zůstali jsme sami.

,,Připraveni?" Zeptala se mamka napjatě.

,,Jasan!" Odpověděli jsme sborem. Matka otočila klíčem v zámku, dveře povolily, a.......

Málem mi vypadly oči z důlků údivem.

Stáli jsme v luxusní místnosti. Po mé pravici se podél stěny táhla obrovská skříň s zrcadly místo dveří. Po mé levici malá ulička, jako by kuchyň, za ní stůl. Z druhé strany kuchyně byly poličky a naproti nim velký gauč. Pak přímo naproti vchodním dveřím byly dvoje dveře: do ložnice a do pokoje, ve kterém budeme všichni tři. Každý pokoj měl svojí koupelnu.

Pokoj dětí ^

,,To....... To je úžasný." Pořád jsem chodila po bytě a nemohla uvěřit svým očím.

Pokoj mamky ^

Chicago. Jsme tu.