Love story of Lutteo♥

Kapitola 22

Pohled Mattea

Přišel jsem domů celý nesvůj. Jediná věc v mé hlavě je Luna. Nedokážu na ni přestat myslet. Teď mi ale dělá starosti, proč otec chtěl, abych přišel domů. Neměl jsem náladu na rozhovory s ním.

Matteo: Otče, jsem doma.

Matteův otec: Synu, dobře že jsi tady. Musím ti něco oznámit.

Vždy, když chce se mnou takhle mluvit, tak mi oznámí, že se zase někde stěhujeme. Vážně doufám, že to teď bude jiné.

Matteo: Prosím, neříkej že se zase stěhujeme.

Matteův otec: Na začátku prázdnin odlétáme do Itálie.

Matteo: Cože?! Ale proč?

Matteův otec: Slyšel jsi dobře. Budeme bydlet v Itálii. Mám tam práci, bude to pro nás všechny nejlepší.

Matteo: Ne, to nejde. Mám tu kamarády, školu, bruslařkou plochu. Můj život je tady, v Buenos Aires. Ne v Itálii.

Matteův otec: Ušetři mě toho odmlouvání, už ti není pět. Jak jsem řekl, hned na začátku prázdnin odlétáme.

To snad nemůže být pravda. Nemůžu odjet. Nemůžu opustit Lunu. Ne teď, ne nikdy. Můj život je tady. Vlastně, na tom nezáleží. Luna mě nenávidí. Nakonec to bude lepší pro oba. Nechci jí ještě víc ublížit.

Pohled Luny

Někdo zaklepal na dveře. Nikoho jsem nečekala, ale byla jsem celá nadšená, když se ve dveřích objevil Simón. Zarazilo mě, že nebyl sám. Byla s ním Ámbar?

Simón: Ahoj Luno. Jak se cítíš?

Políbil mi tvář a dal mi krásnou kytici.

Luna: Teď už líp, moc děkuju, jsou nádherné. Jsem moc ráda, že jsi přišel.

Ámbar: Ahoj Luno.

Luna: Ahoj Ámbar, tebe bych tady nečekala.

Simón: Ámbar ti přišla něco říct. Je to tak?

Vypadala nejistě, ale nakonec přikývla.

Ámbar: Simóne, byl bys tak hodný a nechal nás na chvíli o samotě?

Simón: Jasně, kdyby cokoliv, budu na chodbě.

Luna: O čem to Simón mluvil?

Ámbar: Víš Lunito, měla bys vědět, že Matteo to s tebou myslí vážně. Nikdy by o tobě neřekl nic špatného.

Luna: Nikdy to tak nebylo. Ublížil mi.

Ámbar: Ty to nechápeš. To video, které jsem ti ukazovala je podvrh. Upravila jsem ho, abych vás rozdělila.

V ten moment mi všechno došlo. Cítila jsem se příšerně. Matteo mi celou dobu říkal pravdu. Neměla jsem jí věřit.

Luna: Ale proč? Proč bys dělala něco takového? Nikdy jsem ti nic špatného neudělala.

Ámbar: Závist. Prostě jsem na tebe a Mattea žárlila, jak vám to skvěle klape, jak moc jste do sebe zamilovaní. Věř mi je mi to líto. Ale Mattea neobviňuj. On tě miluje. Potkala jsem ho. Od doby, co nejste spolu je velmi smutný, vůbec se nesměje, nemá jiskry v očích. Tohle není on.

Vytáhla tablet z tašky.

Ámbar: Tady je originální video. Myslím, že bys ho měla vidět.