Love story of Lutteo♥

Kapitola 2

Ráno jsem vstala a šla se do kuchyně nasnídat. V tom přišli rodiče s vážným výrazem ve tváři.

Luna: Dobré ráno

Máma: Dobré ráno, víš zlatíčko, musíme ti s tatínkem něco říct.

Táta: Luno, stěhujeme se do Buenos Aires.

Luna: Cože?! Ne to nejde! A co škola, kamarádi, a co Simón?

Máma: Víš, už jsme se rozhodli. Budeme pracovat pro paní Bensonovou, a ta chce, abychom jeli s ní domů do Buenos Aires.

Táta: A zařídila, že budeš chodit na prestižní školu Blake South Collage.

Luna: Kdy odjíždíme?

Táta: Zítra.

Luna: Jdu za Simónem.

Zavolala jsem Simónovi, rozhodli jsme se, že spolu strávíme poslední společný den v Cancúnu. Byli jsme na všech našich oblíbených místech a moc jsme si to užili. Najednou mi zazvonil mobil. Jasně, Máma.

Luna: Simóne, už musím domů.

Cítila jsem, jak mi tečou slzy po tváři.

Simón: Budeš mi chybět. Nezapomeň mi každý den psát, a dělej jen to, co tě dělá šťastnou. Nechci, aby ses trápila.

Když to dořekl, vpadla jsem mu do náruče. Bude mi hrozně chybět. Co já bez něj budu dělat?

Luna: Budeš mi chybět.

Řekla jsem a ještě jednou ho objala.

Se slzami v očích jsem šla domů.

Přišla jsem domů a začali si balit. Jak jsem měla sbaleno, šla jsem spát. Po dnešku už nic jiného ani dělat nechci.

Pohled Luny

Další den jsme dorazili do Buenos Aires. Ten dům, kde teď bydlíme, je krásný a neskutečně obrovský. Je to spíš vila než dům. Z mých myšlenek mě vytrhla vysoká blondýnka.

Ámbar: Ahoj jsem Ámbar. Svěřenkyně paní Sharon. Ty musíš být Luna.

Věnovala mi falešný úsměv a podala mi ruku

Luna: Ano, jsem Luna. Dcera zaměstnanců tvojí svěřenkyně.

Potřásla jsem jí rukou a usmála se.

Ámbar: Slyšela jsem že budeš chodit na Blake South Collage. To je super, já tam chodím taky.

Luna: Jo, ale o ročník níž, jsem mladší.

Ámbar: Kdyby si potřebovala s čímkoli pomoc, řekni. Čau Lunito.

Ámbar odešla, tak jsem si řekla, že se projedu po městě, abych to tu trošku poznala. Projížděla jsem centrem, a najednou jsem spatřila barevnou budovu s nápisem Jam&Roller. Všude okolo byli lidi na bruslích. Jela jsem se podívat dovnitř. Projela jsem kavárnou a uviděla bruslařskou plochu. Byla vážně úžasná. Hlavou mi blesklo jediné - tady chci trávit svůj volný čas. Z mého přemýšlení mě vyrušil nějaký kluk.

Nico: Ahoj máš pernamentku? Potřebuješ ji pro vstup na plochu.

Luna: Ahoj ne nemám. Ale hned si ji zajdu vyřídit.

Nico: Nemusíš, dnes máš štěstí, mám jich tu spoustu. Na tu máš jednu a užij si plochu. Ty si tu nová že?

Luna: Děkuju, jsem tu poprvé, je to tu úžasné a bruslení miluju.

Nico: To je dobře, jsem rád, že se ti tu líbí. Jsem Nico.

Luna: Jsem Luna.

Vjela jsem na plochu a začala bruslit. Obdivovala jsem ostatní, jaké dělají úžasné triky a užívala si plochu. Nedávala jsem pozor a zase do někoho vrazila.

Luna: Promiň, nedávala jsem poz- Ty?

Matteo: Rád tě znovu vidím, Dívko s objednávkou. Ty mě teď pronásleduješ?

Luna: Máš pravdu, přijela jsem z Mexika jenom proto, abych mohla pronásledovat nějakého Hošánka.

Jela jsem od něj pryč, ale on jel za mnou.

Matteo: Ještě jsem se ti nepředstavil. Jsem Matteo Balsano.

Přiblížil se a chtěl mi dát pusu na tvář, ale já mu uhla.

Luna: Těší mě Matteo Hošánek Balsano.

Matteo: A ty? Jak se jmenuješ?

Luna: Jo promiň, jsem Luna.

Potřásli jsme si rukou, a já chtěla odjet pryč, ale on mě chytil za zápěstí.

Matteo: Máš nějaké plány na odpoledne?

Luna: Ano, a ty jsi zadaný, takže by si mi tu neměl dělat návrhy. Hele tamhle jde tvoje holka.

Odešla jsem a šla domů.

Ámbar: Co jsi tu dělal s Lunitou?

Matteo: Jenom jsme si povídali.

Ámbar: Uhg. Ta holka se mi snaží vzít všechno.

Matteo: O čem to mluvíš?

Ámbar: Nejdřív se mi nastěhuje do domu, bude chodit do mojí školy, a pak mi bude ještě chodit na plochu.

Matteo: Počkat. Luna bydlí u tebe a bude chodit na Blake?

Ámbar: Ano, je to dcera zaměstnanců mojí matky. Na Blaku bude o ročník níž, je mladší. Nechápu, proč se o ní vůbec bavíme. Pojď, lásko, jdeme bruslit.

Matteo: Dobře jdeme.

Pohled Luny

Seděla jsem na posteli a přemýšlela nad Simónem. Hrozně mi chybí. Nejradši bych ho měla tady u sebe. Vzala jsem telefon a vytočila Simónovo číslo.

Simón: Ahoj Luno

Luna: Ahoj Simóne, hrozně mi chybíš.

Simón: Ty mě taky, ani nevíš jak moc.

Luna: Simóne, dneska jsem objevila úžasnou bruslařskou plochu. Je v podniku Jam&Roller. Projížděla jsem se po ní a cítila se jako ve snu. Kéžby jsi tu mohl být se mnou a vidět tu plochu.

Simón: Jsem si jistý že je úžasná. Ale teď mám pro tebe překvapení.

Luna: Překvapení? Pro mě?

Simón: Ano, je to písnička, ke které jsi mě inspirovala. Jmenuje se Valiente.

Luna: Vážně? Simóne, ty víš, že chci být vždycky první, kdo uslyší tvoje písničky.

Simón: Já vím. Zahraju ti ji přes telefon. Jenom poslouchej a relaxuj.

Začal hrát na kytaru a do toho zpívat. Ta písnička byla vážně neskutečně krásná.

Simón: Tak co na ni říkáš?

Luna: Simóne, je vážně krásná, moc se mi líbí.

Simón: To jsem rád, a teď jdi spát. Zítra máš školu.

Luna: Já vím, Dobrou.

Simón: Dobrou noc Luno.

Zavěsila jsem a šla spát. V hlavě mi zněla ta krásná písnička od Simóna.

Tahle je kapitola je trošičku delší. Omlouvám se za případné překlepy. Kdyžtak napište jak dlouhé vám to vyhovuje. Budu ráda za každý ohlas nebo komentář. :)