Love story of Lutteo♥

Kapitola 3

Dnes je první den školy. Nesnáším školu. Proč prázdniny museli skončit tak rychle? Vstala jsem, oblékla si školní uniformu a šla se nasnídat. Po snídani jsem si vzala věci a zamířila k autu, kde už čekala Ámbar. Řidič nás zavezl ke škole. Páni, tohle místo je vážně obrovské. Ámbar mi popřála hodně štěstí a zamířila ke svým kamarádkám. Po chvilce jsem se konečně odhodlala, a chtěla vejít dovnitř.

Pohled Mattea

Procházel jsem se kolem školy, a najednou jsem uviděl, malou osobu, která chtěla vejít do školy. Byla mi povědomá. Přiblížil jsem se a poznal, že je to Luna. Pro sebe jsem se usmál a rozeběhl se směrem ke dveřím, a "omylem" vrazil do Luny. Ta upustila všechny svoje učebnice. Je docela zábava ji provokovat. Je hrozně roztomilá, když se zlobí.

Luna: Co je?!

Matteo: Zase ty Dívko s objednávkou? To pronásledování tě ještě neomrzelo?

Luna: Ahh, Hošánek se nikdy neomrzí. *řekla sem na můj vkus až moc podrážděně*

Matteo: To jsem rád. Koho by omrzela přítomnost krále plochy?

Přiblížil se ke mně ještě víc, ale já jen protočila oči a couvla zpátky.

Matteo: Mimochodem, ta uniforma ti sluší. *usmál se*

Luna: Tvojí holce sluší o moc víc.

Matteo: Co ti je? *vypadal trochu ustaraně*

Luna: Nic mi není. Necháš mě projít? Musím jít najít svoji třídu. Nechci přijít první den pozdě.

Matteo: Moc v pohodě mi nepřipadáš. Nechám tě projít, až mi řekneš, co se děje.

Znovu jsem protočila očima a podívala se na něj.

Luna: *vzdychla jsem* To proto, že tu nikoho neznám, je to tu pro mě všechno nové. Mám strach, že nezapadnu mezi ostatní. Chybí mi Mexiko a kamarádi.

Matteo: Neboj se, kamarády si najdeš. A když ne, pořád je tu Hošánek, který ti se vším pomůže. Od toho přátelé jsou. Jsme přátelé ne?

Podívala jsem se mu do očí, a věděla, že to myslí vážně.

Luna: Ano jsme přátelé.

Usmála jsem se na něj a on mi úsměv opětoval.

Matteo: Takže, co máš teď za hodinu?

Luna: Matiku

Matteo: Pojď, ukážu ti, kde máš třídu.

Usmál se a já šla za ním.

Luna: Děkuju ti Hošánku.

Matteo: Není zač, Dívko s objednávkou.

Pohled Luny

Vešla jsem do třídy, všude bylo obsazeno. Proházela jsem třídou a viděla volné místo vedle holky s brýlemi, která byla po nos zabořená v nějaké knížce a vypadala, že je ve vlastním světě.

Luna: Ahoj můžu si k tobě sednout? Jsem tu nová.

Nina: Jasně, jestli ti nevadí sedět vedle nepopulární neviditelné holky.

Luna: Přijdeš mi tu ze všech nejvíc normální a sympatická. Jsem Luna.

Nina: Jsem Nina.

Luna: Mohli bychom být kamarádky.

Nina: Jo to mohli. Takže kámošky?

Luna: Kámošky.

První den ve škole nebyl zas tak špatný. Poznala jsem Ninu, která je hrozně super, akorát je hodně stydlivá. Pak jsem se seznámila s Jim a Yam, jsou to nerozlučná dvojka. Pozvali mě na Open music. Open vypadá hrozně zajímavě, jde v něm o zpěv a tanec na podiu. Přihlásila bych se, ale moc dobře zpívat neumím.

Šla jsem do Rolleru, obula si svoje brusle a zamířila na plochu. Na ploše nikdo nebyl, takže jsem ji měla celou pro sebe. Zkoušela jsem nějaké triky, kroužila po ploše, a přitom si zpívala Valiente. Myslela jsem na Simóna, bez něj se tu cítím sama. Přála bych si, aby byl tady.

Matteo: Páni, nevěděl jsem, že máš tak krásný hlas. Zpíváš neuvěřitelně.

Lekla jsem se, otočila se a uviděla Mattea. Cítila jsem, jak mi rudnou tváře.

Pohled Mattea

Rozhodl jsem se jít si zabruslit. Dneska jsem se pohádal s Ámbar. Ona si vážně myslí, že mě může ovládat a kontrolovat. Potřebuju to ze sebe vyventilovat. Obul jsem si brusle a zamířil na plochu. Uslyšel jsem, jak si někdo zpívá, a zpívá fakt nádherně. Uviděl jsem Lunu, to ona zpívá. Chvíli jsem ji poslouchal a usmíval se. Pak si mě ale Luna všimla.

Luna: Co tu děláš? Vyděsil jsi mě. *přijela ke mně blíž*

Matteo: Nevěděl jsem, že máš tak krásný hlas. Zpíváš nádherně.

Přísahám, že jsem viděl, jak ji rudnou tváře. Je roztomilá, když se červená. Přijel jsem k ní blíž.

Luna: To si nemyslím, ale děkuju Hošánku.

Matteo: Vážně zpíváš nádherně. Měla bys zkusit zpívat na Openu.

Luna: Já nevím. *vypadala dost nejistě*

V ten moment mě něco napadlo.

Matteo: Nechtěla bys se mnou zpívat na Openu?

Usmál jsem se na ní, a přiblížil se k ní ještě blíž. Usmála na mě, ale ten úsměv rychle zmizel, a její veselý výraz se změnil na ustaraný.

Luna: To nemůžu, pořád chodíš s Ámbar, a ta by mě na místě zabila, kdyby mě viděla se k tobě jenom přiblížit.

Matteo: Neboj, Ámbar ti nic neudělá, to ti slibuju. *pousmála se* Ámbar mě nemůže kontrolovat. Můžu si dělat, co chci, a zpívat s kým chci.

Nebudu lhát. K Luně mě něco hodně silně přitahuje, vážně nevím, jestli tomu chci odporovat. Moc bych s ní chtěl zpívat.

Luna: Ale já vážně nechci mít problémy.

Podíval jsem se jí do očí a chytil ji za ruku.

Matteo: Luno, jediné co chci, je zpívat s tebou.

Hleděli jsme si navzájem do očí. Než jsem něco stihl říct, někdo nás vyrušil.

To pro dnešek stačí. Luna s Matteem se pomaličku začínají sbližovat ♥. Budu ráda, když budete hodnotit nebo komentovat, podle toho poznám jak se vám příběh líbí a jestli chcete pokračování. :)