My name is Kitty [CZML OC Story] [ZRUŠENO]

19. Modroočko

Bylo ticho, které narušila až Jenny.

Začala vzlykat a objala mě.

Nenuceně jsem se usmála, ale zarazila mě bodavá bolest v zádech.

,,Jenny!" Alex mi Jenny doslova sebral z náruče.

,,Panebože. To je ták dojemné...Chce se mi z toho zvracet!" Vyprskla Cara z vrcholu věže a hned na to odlétla neznámo kam.

V davu to začalo hučet rozhovory, které rozhodně nebyli o tom, co budou mít k večeři.

,,Jsi v pohodě?" Alex si konečně všiml mé maličkosti, která ležela rozmázlá na zemi.

,,Právě jsem spadla z Eiffelovky. Připadá ti to v pohodě?" Protočila jsem očima a snažila se zvednout, což zavinilo zběsilý záchvat kašle.

Někteří z lidé z davu ke mně hned přiběhli a snažili se mi pomoct, což se tak úplně nevedlo.

,,Jsem doktor" vyhrkl nějaký muž a doběhl ke mně.

,,Ne! Doktora ne!" Namáhavě jsem se zvedla do sedu.

,,Holka, právě jsi spadla asi ze 150 metrů! Je zázrak, že jsi přežila a ty teď řešíš, že nechceš doktora?" Muž nevěřícně zakroutil hlavou.

,,J-jsem v pohodě" postavila jsem se na jednu nohu, která se ovšem podlomila a nebýt Alexe, hodila bych další držku, kvůli které bych se už rozhodně nezvedla.

Už nebudu házet s věcmi o zem...

,,D-díky" když jsem promluvila okamžitě pustil mojí ruku, jako by to byl obrovský, chlupatý pavouk, který se ho právě chystá sníst.

Brrr!

Nesnáším pavouky!

,,Díky za Jenny. Nebýt tebe...Nechci nad tím vůbec myslet" nervózně se usmál.

,,J-jo...T-to byla zřejmnostos...T-teda samozřejmnost" přešlápla jsem.

,,Fakt jsi v pohodě? Byla to obrovská výška a navíc máš na boku ty meče..."

,,Jsou to katany, ale nevadí" usmála jsem se.

,,To je jedno, ale i tak. Ještě jednou díky" přitiskl Jenny ještě víc k sobě.

,,Díky" pípla Jenny.

,,Nemáš zač. A příště jí kousni nebo kopni. Znovu pro tebe skákat nebudu" cinkla jsem jí do nosu.

,,A ty si jí hlídej" mrkla jsem na Alexe a vyběhla do davu.

,,Kam běžíš?!"

,,Najít Berušku a Kocoura. Moc ti to nemysli Modroočko" u úsměvem jsem přidala na rychlosti a přeskočila ženu, která mi nestihla uhnout z cesty.

Právě jsem spadla z Eiffelovky.

A běžím...

Nic mi není...

I když...

Trochu mě bolí záda a zadek, ale jinak nic...

To je hustýýýý!

***

Po ani ne minutce běhu jsem viděla černou šmouhu, která si to hnala k Eiffelovce.

,,Kocoure!" Začala jsem mávat.

Hned jak si mě všiml, otočil to zpět ke mně.

,,Co se stalo?" Nechápavě naklonil hlavu na stranu.

,,Akuma. Nějaká malá holka. Chtěla schodit jednu spolužačku z Eiffelovky"

,,A-aha. Jak jsi se tam dostala tak rychle?"

,,Šla jsem kolem. Kde je Ber-..." zasekla jsem se a podívala se na svou ruku, nebo spíš na náramek, který pípal a mizel z něj proužek.

,,Běž domů. My už to zvládneme" mrkl na mě Kocour a odběhl pryč.

Neprotestovala jsem a sprintem vyběhla domů.

Jedním skokem jsem se dostala na svůj balkon.

Zrovna včas, protože mi zmizel kostým.

Blizz vyčerpaně spadla do mých dlaní.

,,Promiň. Promiň. Promiň" Hned jsem popadla misku plnou hroznového vína a položila do ní Blizz.

Hned se začala ládovat.

Unaveně jsem misku i s ní položila na postel a svalila se vedle ní.

Už se ani nehnu!

Nikdy!

,,Sophie! Sophie! Sophie!" Mel vletěla do pokoje.

,,Musíme jít k Eiff-..." zasekla se, protože si všimla rozbité televize na zemi.

,,Eiffelovce" řekla zase naprosto v klidu.

,,Nikam nejdu! Nikaaaam" zahrabala jsem se do peřiny.

,,Musíme tam jííííít!"

,,Ne! Nikam nejdu! Odleť si na pegasovi, jednorožci, drakovi to je fuk, prostě ne"

,,Faaaajn" Mel poraženecky odcupitala z pokoje.

,,Jsi v pořádku? Už mi nezbyla energie, abych tě zregenerovala víc"

,,Jsem v poho. Asi. Snad. Co ty?" Zívla jsem si.

,,Teď jo. Ale co ta televize?"

,,N-nevím...Asi to uklidím zít-..." nestihla jsem doříct svou větu, protože jsem usnula.

Už mě nikdo nevzbudí!

Nikdy!!