My name is Kitty [CZML OC Story] [ZRUŠENO]

5. Pozvání

,,A-asi jo?" Usměju se.

,,Já to tušila" pronesla a ukázala na dveře s nápisem ředitelna.

,,Děkuji, sejdeme se ve třídě" poděkuji a párkrát zaťukám.

,,Dále" ozve se a já pomalu nakouknu dovnitř.

,,D-dobrý den" usměju se doťapkám k židli.

,,Ach, Sophie Martinéz pokud se nepletu, že?"

,,A-ano" usmála jsem se na ředitele.

,,Copak se ti stalo s mohou?"

,,Emm...Nehoda ve třídě...Zakopla jsem"

,,Aha. Rozvrh jistě máte, tady máte učebnice a pomůcky" ukázal na štos věcí vedle něho.

Tohle všechno potřebujeme?!

Do hájku!

***

,,....A pak jsem prostě spadla do vody" dopověděla jsem svou historku z focení.

,,Tohle se mi ještě nestalo" začal se smát Adrien.

,,No jo, ale já k tomu mám ještě fotku"

Oba jsme se začali smát nanovo, ale pak jsme ztichla, kvůli pohledu ostatních.

Nervózně jsem se na ně usmála a oni se začali znovu bavit mezi sebou.

,,Chodící trapas" pousmála jsem se a podívala se dozadu na mé místo.

Nathaniel všechny přestávky seděl v lavici a něco kreslil...

Je snad nespolečenský?

Nebo nemá kamarády?

To určitě ne...

Z přemýšlení mě vyrušil hlas Adriena.

,,A ty máš nějaké zvíře?" Zeptal se.

,,No...Kotě, ale matka není zrovna nadšená" odpověděla jsem otráveně.

Pousmál se.

,,Kočky jsou moje nejoblíbenější zvířata"

Má krásný úsměv, ale je to kamarád...

Je hezký, milý a hodný to jo, ale nejlepší bude jako kamarád...

,,Jestli chceš, tak si sedni" ozval se ten kluk sedící vedle něho a vstal ze své židle.

,,Vážně? Moc děkuji" posadila jsem se vedle něho a on se o lavici jenom opřel.

Začali jsme se bavit o všem možném.

Mám kamarády!

A dokonce kluky!

Ale hlodalo mě svědomí...

Nino se předtím bavil jenom s tou brunetkou za ním, ale já ho vlastně vyhnala...

I když se nabídl sám...

,,Co kdyby jsme Soph provedli po okolí, Nino?" Zeptal se Adrien zničehonic.

,,Jasně, brácho! Bude sranda" tleskli si a když natáhli ruku i ke mně, zastavilo se mi srdce.

Nejistě jsem si s nimi tleskla a usmála se.

,,Tak ve 3 v parku?" Ujistil se Adrien.

Oba dva jsme přikývli, ale pak jsem se zarazila.

,,K-kluci? Já jsem slíbila ségře, že jí vezmu do cukrárny" úsměv mi opadl.

,,Nevadí, tak půjde s námi, aspoň nám o tobě něco napráší" usmál se Nino a Adrien vesele přikývl.

Nejhorší je, že je toho schopna...

Melanie nejdřív jedná a pak přemýšlí...

Přerušilo nás zvonění, tak jsem se vydala na své místo.

,,Copak kreslíš?" Naklonila jsem se k Nathovi.

,,N-nic!" Zrudl a schoval papír za záda.

,,Ale notak..." udělala jsem na něj štěněčí oči.

,,Fajn" přikývl s rudými tvářemi a ukázal papír.

,,To jsem já?"

Nervózně přikývl.

Nejspíš čeká, co na to řeknu, co?

,,Páni! To je naprosto dokonalý! To stínování! Jaké máš tužky?" Otočila jsem se na něj s úsměvem.

Na obrazu jsem byla já, jak jsem byla zabraná do výkladu...

Bylo to perfektní!

,,No..." nedokončil větu a do třídy vtrhla učitelka.

,,Posaďte se" usmála se a sedla si na své místo.

,,Můžeme začít" znovu se usmála a začala něco psát na tabuli.

***

,,Jasný" přikývla jsem na Adriena, když jsme šli ze školy po schodech.

Pomocí berliček a Adriena jsem dohopskala dolů, dokud jsme nepadla na zem.

Zvedla jsem hlavu a podívala se do těch nejmodřejších očí, které jsem kdy viděla.

,,Sorry" řekl jenom a odešel.

,,V poho?" Adrien mi pomohl vstát.

,,J-jo. V poho... Kdo to byl?"

,,Alex Walters. Je tu asi půl roku. Skoro s nikým se nebaví. Chodí asi o ročník výš" řekl Adrien a usmál se nad mým pohledem, který mířil jeho směrem.

,,Toho si radši nevšímej, pokud se nechceš spálit. Hodně holek se snažilo, ale ani jedna neuspěla... Je strašně samotářský...Nikoho k sobě nepustí..." Oba jsme zastavili na místě.

,,Nesnáším limuzíny" postěžovali jsme si nastejno a pak se na sebe zmateně podívali.

Následoval další záchvat smíchu.

,,Měj se Sophie! Pápá Adrienku!" Nasedla Chloé do své limuzíny a poslala nám vzdušnou pusu.

Vesele jsem jí zamávala zpět, ale Adrien se a ani nehnul, akorát dělal, že jí nevidí.

,,Ty se s ní nebavíš?" Zeptám se hned jak odjede.

,,Moc ne, ze začátku se se mnou bavila jako jediná...Tohle dělá i u tebe. Dám ti radu...Radši se s ní moc nebav, neudělej stejnou chybu jako já" pousmál se a já přikývla.

Věřím mu...

,,Tak ve 3 v parku" zamával mi a nastoupil do své limuzíny, která hned odjela.

Chvíli jsem tam stála a broukala si znělky seriálů, než jsem si všimla staříka s holí, jak přechází silnici.

Bohužel proti němu jelo auto.

Vyděšeně jsem se otočila okolo, ale nikdo to buď neviděl nebo to ignorovali.

Odhodila jsem berle a i přes bolest jsem vběhla do silnice a odstrčila staříka na chodník akorát včas.

,,Moc ti děkuji, děvenko" usmál se a odťapkal pryč.

Haló?!

Pane?!

Právě vás tu málem přejelo auto a vy si jentak odťapkáte?!

Jakože wut?!

Chvíli jsem tam zmateně stála, ale pak u mě zastavila naše černá limuzína.

Popadla jsem berle a nasedla.

Když jsem odjížděla, všimla jsem si Alexe opřeného o zeď.

Na chvíli se na mě podíval, ale pak hned odvrátil pohled.

Pak už se na mě nepodíval.

Smutně jsem se zahrabala ještě víc do sedačky, ale pak jsem musela hned vylézt, protože jsme byli na místě.

K čemu limuzína, Pane Bože?!